Nespokojen s cenou

Pan Václav z nespokojenosti s cenou za provedenou opravu střechy loni v létě opakovaně vyhrožoval dodavateli práce. Jednou skočil před auto, v němž ho zahlédl přijíždět, a naznačoval podříznutí krku. Podruhé se k autu rozběhl s nožem a naznačoval bodání. Pak se vydal za manželkou onoho stavaře na její pracoviště a v přítomnosti dalších lidí na ni křičel, že ho manžel připravil o 800.000 korun. Požadoval je vrátit a vyhrožoval, že si to s nimi vyřídí.
Když potkal u rybníka onoho dodavatele, vytáhl z kárky sekeru a za přítomnosti dalších lidí mu hrozil, že mu ji zasekne do hlavy, že ho zastřelí…

Šlo o opravu střechy zahradního domku. Pan Václav zaplatil za práce smluvených 60.000 korun, ale pak mu někdo řekl, že to mohl pořídit za polovinu. Požadoval proto část peněz zpět – i výše uvedeným způsobem.

Nevinen?

Pan Václav tvrdil, že místech oněch událostí vůbec nebyl. Za manželkou dodavatele ano, ale nevyhrožoval jí ani nekřičel. Jen prý jí řekl, že mu dluží za věci, které mu její manžel vzal. Poškození ale jeho ataky věrohodně popsali. Konflikty potvrdili i svědkové.

Podle znalce psychiatra je pan Václav velmi těžce přizpůsobivý. Je velmi pravděpodobné, že by verbální výhrůžky realizoval. Vyloučit to však nelze.
Okresní soud připomněl odsouzení pana Václava za obdobné útoky proti stejné osobě v roce 2006. Pokračuje v nich i poté, kdy byl loni v únoru propuštěn z výkonu trestu.

Z výčtu jeho předchozích dvaceti trestů uvedl soud i odsouzení za pobodání v roce 1998. I proto berou poškození jeho výhrůžky velmi vážně.
V nedávné minulosti byl už odsouzen i za trestné činy spáchané proti rodině zmíněných poškozených v prosinci 2004 a v průběhu roku 2005…
Okresní soud proto pana Václava tentokrát potrestal už přísněji.

Jen vedl řeči?

Obžalovaný se odvolal. Ustanovený obhájce před krajským senátem rekapituloval, že se obžalovaný cítí poškozen jednáním dodavatele oné práce na střeše a to ho vede k postupu vůči jeho rodině. Obhájce zdůrazňoval, že jeho mandant nikdy žádné výhrůžky nerealizoval. „Poškození neměli důvod k reálným obavám,“ mínil.

Pan Václav pak líčil poškozeného jako člověka, který neoprávněně, bez kvalifikace, inzeroval službu, kterou si pak od něho objednal. Měl mu napsat na potvrzení jinou částku, než zaplatil, nedal mu rozpis prací z materiálu, který byl jeho, podvedl „bernát“…

A taky mu prý ukradl milion, který mu dala maminka, než umřela. Dostávala důchod a prodala dům. A on taky dělal v Rakousku, na jatkách a u sedláka.
Poškozený mu prý hotovost ukradl na té boudě. Když si odskočil na velkou, dal mu prý prášky do kafe. Měl peníze zakopané v láhvi. A vzal mu taky hodiny za čtyřicet tisíc po rodičích a porcelán za dvacet tisíc…

Soud ale jeho odvolání zamítl a obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Namítal podjatost jihočeských soudů. Ten českokrumlovský prý neměl jednat v jeho nepřítomnosti jen proto, že odmítl převzít obsílku. Soud prý totiž dle dovolatele věděl, že je s ním těžší jednání a že není schopen pochopit, že bezdůvodné odmítnutí převzetí písemnosti má stejné účinky jako její převzetí. Znovu popřel, že by se dopustil jakékoli trestné činnosti, s tím, že má pouze specifický způsob jednání, kterého však není třeba se důvodně obávat.

NS po projednání věci dovolání pana Václava odmítl jako zjevně neopodstatněné.