Je tam za zanedbání povinné výživy, a už je za stejný delikt projednáván znovu. Okresní soud v Českých Budějovicích mu uložil další půlrok odnětí svobody za další období do nástupu nyní vykonávaného trestu, kdy neplnil vyživovací povinnost ke svým třem dětem. Opatrovnický soud mu ji vyměřil na celkových 4500 korun měsíčně. Pan Pavel nicméně zaplatil k rukám matky dětí jen v červnu 20 000, pak ještě 13 500 a 2000. Podle soudu tedy dluží ještě čtrnáct tisíc.

Neměl prý z čeho platit

Obžalovaný tvrdil, že měl v úmyslu doplatit i zbytek, ale nestihl to, protože musel do basy. Na pravidelné placení výživného prý neměl dost peněz, v roce 2008 podával záporné daňové přiznání. Kromě toho má s novou přítelkyní dceru a s rodinou bývalé manželky se nestýká. Taky byl dlouho nemocen…

Argumentoval údajně podstatnou změnou poměrů, bývalá manželka prý nyní vydělává dvakrát víc než předtím a on je zatížen vyživovací povinností k dalšímu dítěti. Soud by měl korigovat vyměřenou výši alimentů jeho reálnou situací a možnostmi, asi tak na 3000 měsíčně.

Bývalá manželka uvedla, že jí výpadky na výživném působí velké těžkosti. Děti už jsou větší, lákají je diskotéky a zábavy, ale mohou si je dopřát jen výjimečně. Sama brala tehdy jen patnáct tisíc, na dorovnání životního minima musela pobírat dávky.

Okresní soud k námitce nízkých příjmů obžalovaného uzavřel, že byl povinen zabezpečit si takové výdělky, aby mohl své děti živit – byl–li neúspěšný jako podnikatel, mohl se nechat zaměstnat. Ke stanovené výši výživného soud dodal, že od doby jeho vyměření potřeby dospívajících dětí zákonitě dále stouply. Panu Pavlovi prý nic nepolehčuje, přes dvě odsouzení k nepodmíněným trestům svůj postoj nezměnil. Dlouhodobě ohrožuje zájmy a potřeby svých dětí, spoléhá, že se o ně matka nakonec nějak postará, uzavřel soud a obžalovanému uložil další půlrok vězení.

Obžalovaný se odvolal. K zasedání krajského soudu navrhoval předvolat svou současnou přítelkyni, která by měla svědčit k jeho skutečným majetkovým poměrům.

Jeho obhájce Mgr. Ing. Jan Souček předeslal, že nechce bagatelizovat evidentně společensky nežádoucí jednání svého klienta. V dané době prý ale objektivně nebylo v jeho možnostech a schopnostech svým uloženým povinnostem dostát. Jako samostatně výdělečná osoba vydělal v roce 2008 jen 115 000 Kč hrubého, tedy měsíčně osm až osm a půl tisíce. Jeho družka byla na rodičovské, on sám byl zatížen exekucemi. Všechny byly zastaveny. Při té poslední vykonavatel konstatoval, že povinný žije s družkou a dcerou v podnájmu a nemá žádný majetek.

Ve spirále bez úniku?

„Je osobou zcela nekvalifikovanou a jen těžko by mohl získat zaměstnání,“ mínil obhájce. „Kdyby ukončil podnikání, jistě by se jeho příjem ještě snížil a stanovené výživné by stejně nemohl hradit,“ uváděl Mgr. Souček.

Jeho mandant je sotva schopný uživit sám sebe. „První den po propuštění mu znovu vznikne povinnost platit měsíčně čtyři a půl tisíce a ocitne se tak znovu ve spirále, z níž nemůže uniknout.“ Pan Pavel prý prokázal, že mu osud dětí není lhostejný, protože doplatil zmíněné částky výživného. „Víc hradit objektivně nemohl, nedopustil se tedy trestného činu,“ mínil obhájce. Soud by měl přihlédnout k objektivním vlivům, ke změně situace, a poměřit skutek možnostmi obžalovaného, tedy tím, kolik zaplatil na výživném při reálně možné výši jeho povinnosti k dětem, tedy 3000 korun msíčně. Pak by šlo z jeho strany o účinnou lítost a trestnost jeho skutku by zanikla, řekl Mgr. Souček.

Státní zástupce připomněl, že si obviněný v určitém směru „žil nad poměry“ – zplodil údajně pět dětí se třemi ženami. „Každý rodič chce přitom své potomky alespoň pro začátek života přijatelným způsobem zabezpečit. Je otázka, zda si to obžalovaný uvědomoval a uvědomuje, je to všeobecná otázka odpovědnosti, kolik dětí si člověk může dovolit mít, aby je uživil,“ řekl žalobce.

Pan Pavel pak jen zopakoval, že nedlužil úmyslně, že lituje, jak to dopadlo. Chce se přihlásit na úřadu práce a na děti platit, ujistil. Krajský soud ale jeho odvolání zamítl.

„Jiní rodiče se snaží dostát svým povinnostem k dětem za každou cenu, někteří kvůli tomu mají i dva, tři pracovní poměry a dřou,“ řekl předseda senátu.
„Mít děti je svaté právo, ale pak ať vyrůstají v odpovídajícím prostředí, aby se rozvíjely, uplatnily své nadání a tak dál, a v tom je rodič musí podpořit. Na celou věc se tak lze dívat nejen skrze trestní právo, ale i skrze morálku… “

Pan Pavel se tak podle soudu bude muset po návratu z vězení zkrátka „víc potit“, aby svým povinnostem dostál. „A nový trestní zákoník není k zanedbání povinné výživy po novém roce už tak shovívavý, trestní sazby zvyšuje a na takový skutek pamatuje při opakování v posledních třech letech odnětím svobody na jeden rok až pět let,“ uzavřel předseda senátu. Rozsudek je pravomocný.