Už v roce 2006 uložil této obžalované Okresní soud v Č. Budějovicích dva a půl roku podmíněně na pět let s dohledem za zpronevěru částky ve výši 4 903 904,90 koruny určených k uspokojení věřitelů ZD Strážkovice. Neměla také pět let vykonávat funkci správkyně konkurzní podstaty.
Marie C. se od začátku hájila tím, že peníze shromážděné do podstaty družstva z banky nevynesla, ale na radu osobní bankéřky prý byly po výběru uloženy v trezoru banky, aby byly k dispozici věřitelům. Naznačovala, že částky mohla odcizit ona pracovnice banky. Podle soudu peníze ale zpronevěřila v době od května 2001 do začátku roku 2004 obviněná.
Krajský soud rozsudek korigoval jen co do náhrady škody a rozsudek nabyl právní moci. Později začala být Marie C. ale podezřelá z dalších zpronevěr částek z dalších konkurzů, kterým správcovala.

Dlažbu pro sebe

Byla nově obviněna z toho, že jako správkyně konkurzní podstaty ševětínské Imaveco, s. r. o. v likvidaci, použila neoprávněně celkem 93 120,40 koruny z podstaty pro své potřeby.

V září 2002 koupila za 92 231,20 Kč dlažbu do bytu, který užívala, a fakturu zařadila do účetnictví úpadce s tím, že směřuje k dokončení práce úpadce na úpravě kotelny pro odběratele ve Skutči. Podle obžaloby se tak nestalo. V listopadu téhož roku Marie C. dokoupila ve stejné prodejně penězi z konkurzní podstaty Imaveco 889,20 koruny 1,375 m² dlažby, která jí ještě chyběla. Fakturu měla zaúčtovat s tím, že jde o zakázku úpadce pro obec Dříteň. Opět to nebyla pravda.

Podle státního zástupce oba tyto skutky byly dílčími útoky pokračujícího trestného činu zpronevěry. Celková škoda způsobená Marii C. včetně částky, o niž připravila věřitele ZD Strážkovice, dosáhla celkové výše 5 024 025,30 koruny. Přesáhla tedy hranici škody velkého rozsahu.

Složité vysvětlování

V přípravném řízení k „novým“ skutkům Marie C. nevypovídala. Letos v březnu v hlavním líčení uvedla, že dlažbu koupila pro sebe za peníze, které jí zapůjčil přítel. Do účetnictví úpadce nákup zanesla po telefonické dohodě s věřitelským výborem. Stoprocentně prý o tom měla potvrzení. Na otázky vysvětlovala, že tehdy při zachraňování majetku úpadce dokončováním nasmlouvaných zakázek investovala do Imaveca vlastních asi 220 000 korun. Doklady o tom prý předávala účetní. Prý z toho platila i mzdy dělníkům dodavatelů, takhle před Vánocemi, aby měli na dárky…

Dlažbu údajně koupila za své peníze a smyslem zaevidování nákupu jako pro firmu bylo, aby si částku mohla později vyzvednout. Vlastně jako protiúčet za neproplácené cestovné, nájmy atd. Vysvětlovala, že ty cesťáky měla dostat až v listopadu, ale dlažbu musela koupit a půjčku vrátit už v září. Pohledávky jí prý nikdy nebyly z podstaty uhrazeny. Předseda senátu jí předestřel, že na faktuře za onu dlažbu je jako odběratel uvedeno Imaveco, a že z pokladny společnosti byla týž den vybrána odpovídající částka…

Když konstatoval její skutek vůči ZD Strážkovice, obžalovaná prohlásila, že se jím rovněž necítí být vinna.

Po dokazování krajský soud vynesl v pátek rozsudek.

Už nepodmíněně

Zrušil rozhodnutí z roku 2006 o zpronevěře majetku ZD Strážkovice. Marii C. za zmíněné skutky ke škodě společnosti Imaveco i ZD Strážkovice, jichž se dopustila jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit majetek věřitelů, uznal vinnou zločinem zpronevěry. Uložil jí za to společný trest pět let odnětí svobody do věznice s dozorem a zákaz výkonu funkce insolvenční správkyně na šest roků. Podle senátu šlo ve všech případech o dílčí útoky jednoho skutku, které mají časovou souvislost, obdobný charakter a motiv.

Obhajobu Marie C. označil předseda senátu za naprosto nevěrohodnou, s řadou protichůdných tvrzení. Připomněl, že obžalovaná napřed uvedla, že k půjčce měla souhlas výboru věřitelů, pak že šlo vlastně o její peníze, protože jí Imaveco neproplácelo jízdné, pak zase že je použila na výplatu pracovníků dodavatelské firmy, posléze že si je půjčila od přítele. „Nevysvětlila ale, co sledovala vložením účetních dokladů za dlažbu do účetnictví úpadce,“ poznamenal předseda senátu.

Její obhajobu soud vyvrátil důkazy. Pokud tvrdila, že peníze nemohla z pokladny úpadce vyvést, protože tam žádné nebyly, pak jí soud doložil, že například k 15. srpnu 2002 tam bylo přes 344 000 korun, k 27. září – před nákupem oné dlažby – přes 378 000 atd. Obdobně soud vyvrátil tvrzení obviněné, že nečerpala cestovné. Podle dokladů je účtovala a bylo jí propláceno– za srpen přes 21 000, za září skoro 19 000 atd. Pokud by pak peníze skutečně nevyvedla z pokladny, musela by je při předání funkce předat novému správci, a to se nestalo, připomněl předseda senátu. „Obžalovaná cíleně postupovala ve snaze získat majetkový prospěch ke škodě věřitelů,“ uzavřel.

S „malou domů“ za dlažbu tak škoda, kterou způsobila, přesáhla hranici velkého rozsahu, tedy pět milionů, a ze „strážkovické“ sazby 2 – 8 let se dostala do sazby 5 – 12 roků. V té soud Marii C. uložil trest na samé spodní hranici. „Neshledali jsme žádný výrazný důvod, který by nás opravňoval ukládat trest pod sazbou,“ uvedl předseda senátu. „Obžalovaná se nepřiznala, nenapomáhala k objasnění věci, naopak ji zamlžovala stejně jako v případě ZD Strážkovice.“ Rozsudek není v právní moci.