Toho soud v únoru 2007 uznal vinným trestnými činy pohlavního zneužívání a ohrožování výchovy mládeže.

Na základě dohody s Thomasem Georgem S. a za úplatu na Pelhřimovsku v pronajatém rekreačním domku fotografoval nezletilé dívky pod záminkou uměleckého propagačního focení, přičemž toho využil k sexuálnímu uspokojení. Líbal děvčata na ústa, obnažená břicha a přes kalhotky na přirození. Dívky to strpěly, ač si musely být vědomy toho, že jeho jednání přesahuje rámec běžného modelingu.

Stephan K. byl dále uznán vinným obchodováním s lidmi a ohrožováním výchovy mládeže. Toho se měl dopustit tím, že na základě písemných smluv mezi rodiči dívek a Thomasem S. během fotografování poskytl děvčatům i různé dárky nebo finanční odměny. Během fotografování dívky v kalhotkách a tričku líbal na ústa, na krk, do vlasů i na zadek, bral je do náruče, objímal je, hladil po těle. Další dívku si vyzval, aby mu ukázala spodní kalhotky, přičemž k ní pokleknul a líbal na na kalhotky, břicho a ústa. Jindy jí roztáhl nohy, klekl si mezi ně a opět ji líbal na intimní místa. takto si měl počínat vůči nejméně šesti dívkám mladším 15 let.

Za tyto skutky byl K. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let do věznice s dozorem a trest vyhoštění na pět let. Spoluobžalovaný S. dostal za stejné skutky dva a půl roku do věznice s dozorem a vyhoštění na pět let.

Jen zneužívání!

Zatím co rozsudek nad Stephanem K. nabyl právní moci, Thomas S. se odvolal. Krajský soud v Táboře ho znovu uznal vinným trestným činem pohlavního zneužívání a poslal ho na třináct měsíců do vězení. Obžaloby z obchodování s lidmi a ohrožování výchovy mládeže byl S. ale zproštěn.

Krajský soud připomněl, že obchodování s lidmi předpokládá prvek zprostředkování, nikoli aktivního zneužití pachatelem („Kdo přiměje, zjedná… atd. osobu mladší 18 let, aby jí bylo užito…“). Páchá jej tedy osoba odlišná od té, která se posléze dopouští další trestné činnosti na nezletilých.

Pokud jde o trestný čin ohrožování výchovy mládeže, odvolací soud dospěl k závěru, že všechny nezletilé dívky a potažmo i jejich rodiče měli za to, že jsou fotografovány jako modelky v rámci tzv. módního průmyslu. Fotografování probíhalo za přítomnosti rodičů nezletilých, finanční prostředky dostávali tito rodiče, k zameškání školní docházky nedocházelo, dívky nebyly lákány k prostituci a nebyly jim podávány omamné a psychotropní látky. Jednání Thomase S. v tomto směru podle táborského soudu nedosahovalo takové intenzity, aby bylo možno dojít k závěru, že šlo o trestný čin.

Ministr spravedlnosti poté podal k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona rozsudkem pelhřimovského soudu ve věci Stephana K. Souhlasí s názory krajského soudu, ale míní, že opomněl změnit rozsudek okresního soudu též ve prospěch obviněného K., byť ten se neodvolal. Jeho útoky se co do ohrožování výchovy mládeže a obchodování s lidmi ale vyznačují v zásadě stejným mechanismem působení na poškozené.

NS rekapituloval, že podle pelhřimovského soudu Stephan K. zjednal a zlákal osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k jiným formám sexuálního obtěžování. Okresní soud ale zároveň konstatoval, že smlouvy o tzv. fotomodelingové činnosti uzavíral Thomas S. již s vědomím jejich skutečného účelu spočívajícího v sexuálním obtěžování nezletilých dívek. Stephan K. si pak na základě těchto smluv domlouval termíny fotografování s rodiči dívek při vědomí, jak se k těmto dívkám může chovat. Sice tak vzniklé situace zjevně využil k jednání, které mu bylo prokázáno, ale nebyl to on, o němž by bylo možné prohlásit, že dívky k tomu „zjednal“, řekl NS. Zejména z nové úpravy trestního zákoníku jasně vyplývá nutnost rozdílnosti mezi osobou, která dítě k těmto účelům zjedná, a osobou, která je využije (… „aby jí bylo jiným užito“).

Stephanu K. se v řízení nepodařilo prokázat, že svým jednáním zjednal, zlákal osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito k jiným formám sexuálního obtěžování. Neměl být proto uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi, řekl NS.

NS přitakal i námitkám ministra, že obviněný K. byl obdobně jako S. nesprávně uznán vinným též trestnými činy ohrožování výchovy mládeže. Znak vydání nebezpečí zpustnutí je naplněn, osvojuje-li si osoba mladší osmnácti let v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popřípadě sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku jednotlivce. Trestní odpovědnost je na místě tam, kde v důsledku pachatelova působení vzniklo reálné nebezpečí, že osoba mladší osmnácti let propadne alkoholu nebo drogám, bude se chovat promiskuitně, osvojí si jiné škodlivé návyky (např. záškoláctví). V dané věci podle NS nebylo spolehlivě prokázáno, že u jmenovaných dívek hrozilo nebezpečí jejich zpustnutí umožněním vedení nemravného života.

NS proto vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově byl porušen zákon v neprospěch obviněného Stephana K. Rozsudek zrušil a Okresnímu soudu v Pelhřimově přikázal věcí se znovu zabývat. (Ns, 4 Tz 98/2008)