Škoda dosáhla 21 232 Kč.
Širší okolnosti odhalilo až vyšetřování. Vedlo k obvinění a následně k odsouzení tří osob. Od Okresního soudu v Prachaticích dostali Lukáš Kutlák (27) čtyři roky, František Rejžek (33) čtyři a půl roku a Jakub N. (20) dva roky podmíněně na pět let.
Po dohodě
Probíhalo to tak, že na místo přijeli všichni tři. N. dostal za úkol vejít dovnitř a pokud tam nebudou hosté, hned zase vyjít. Kdyby tam někdo byl, měl setrvat až do jeho odchodu. Opuštění baru mělo být signálem pro Kutláka, že má jít na věc.
Tak se také stalo.
Rejžek zatím s autem pomalu odjížděl. Cestou pak naložil oba kumpány s lupem, o který se následně rozdělili Kutlák a Rejžek. Třetí N. byl u „porcování medvěda“, ale sám prý nic nedostal – takto vypomáhal údajně za příslib smazání dluhu, který měl u Rejžka. Ti dva se podle jeho výpovědi měli u toho trochu hádat, Rejžek nevěřil, že tam bylo tak málo. Nakonec ale oba odjeli do Kaplice si za ty peníze trochu užít. Co má v akci dělat on, to mu naplánoval Rejžek
Kutlák vypovídal až u soudu, kdy skutek doznal. „V nějakém zkratu“ prý na ten plán Rejžkovi kývl. Ujistil, že kdyby v tom baru zrovna obsluhovala žena, ten sprej by prý nepoužil.
Rejžek vypovídal zcela odlišně. Kutlák s Novákem mu prý dlužili peníze a jemu bylo jedno, kde je seberou. Mluvili něco o baru. Vysadil je na náměstí v Netolicích a co dělali, o tom nic neví, on jel domů. Pak přiběhli k jeho autu a Kutlák držel podpaží trezor. Kolik tam bylo, neřekl. Na dotaz, proč tu věc neoznámil, Rejžek pravil, že k tomu neměl příležitost.
S bohatou minulostí
Okresní soud uzavřel, že trestného činu loupeže se dopustili všichni tři. Kutlák byl vykonavatelem, ale akci řídil osobně Rejžek. Čin plánovali, jejich jednání neslo znaky určité profesionality. Kutlák loupež spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení za majetkovou trestnou činnost – v roce 1998 se dopustil čtyř vloupání do prodejen a v listopadu 1999 dostal za tyto činy a za další sbíhající se vloupání nepodmíněný trest, z jehož výkonu byl propuštěn v srpnu 2001 na šestiletou podmínku. Naposledy stanul před soudem letos za zanedbání povinné výživy, ale soud v Č. Krumlově řízení zastavil pro neúčelnost vzhledem k výši trestu, který mu hrozil za nyní projednávanou loupež.
Záznamy v rejstříku za majetkovou trestnou činnost má i Rejžek – naposledy byl dvakrát trestán obecně prospěšnými pracemi po 200 hodinách, ale vykonal z nich dosud jen 30 (krajskému soudu při projednávání odvolání řekl, že neměl čas).
Proti únorovému prachatickému rozsudku se Kutlák odvolal do výše trestu, Rejžek i do výroku o vině.
Kutlákův obhájce hovořil o „kajícném doznání“ svého klienta a měl zato, že trest je ve vztahu k jeho osobě a poměrům v rodině příliš přísný; přimlouval se, aby soud zohlednil dvě vyživovací povinnosti tohoto obviněného.
Rejžkův obhájce mínil, že vina jeho mandanta není prokázána nade vši pochybnost. Necítí vinu, nic svým dlužníkům neorganizoval, vinen by mohl být maximálně tím, že věc neoznámil.
Státní zástupce mj. podotkl, že obžalovaní mají štěstí, že některý z orgánů činných v trestním řízení nekvalifikoval jejich činnost jako zvlášť nebezpečnou recidivu, jak by k tomu byly zákonné podmínky.
Práva posledního slova pak využil Kutlák k tomu, aby znovu připomněl své doznání a apeloval na svízelné postavení své družky se dvěma dětmi. Kvůli nim prosí o snížení trestu.
Ortel si napsali sami
Po poradě krajský soud odvolání obou zamítl.
Závěr soudu první instance o vině všech tří je podle předsedy odvolacího senátu velmi zákonný a správný.
„Mnozí pachatelé loupeží mají pocit, že dělají dobro, když okradou někoho, kdo se netěší dobré pověsti – a takovým jsou i ty nesčetné bary po naší republice, kam se stahuje jistá klientela a kam ji jiní jí podobní chodí olupovat,“ řekl v širší souvislosti. „To má být polehčující okolnost, takové vyhánění jednoho zla jiným?!“
Obžalovaní v této věci ovšem nebyli vedeni ani tak pseudoušlechtilými úmysly: „Vy jste chtěli prachy, vás vedla jen touha po penězích,“ řekl předseda senátu.
Ke Kutlákově závěrečné řeči pak poznamenal: „Apelujete na nás, na senát, abychom mysleli na vaši družku, matku vašeho syna, na její nelehkou situaci . . . Ale na ni jste měl myslet vy, když jste se rozhodoval jít do toho baru a nastříkat obsluze do očí plyn!“
K výši trestu uzavřel, že jsou soudy, které by při jejich trestním rejstříku nebyly při sazbě dva roky až deset let tak shovívavé. “Předchozí vaše odsouzení k podmíněným trestům – nic, žádná odezva, obecně prospěšné práce – také nic, to něco napovídá o vašich osobách. Teď vás tedy čekají kromě vězení za loupež v Netolicích také přeměny podmíněných trestů a nevykonaných obecných prací – a tento spravedlivý rozsudek jste si napsali sami, pánové . . .“
Proti rozhodnutí krajského soudu není řádných opravných prostředků.
