K tomu by potřeboval pozemky sousedící s jeho nynějším menším objektem. Cestu našel v možné směně s jejich vlastníkem za jiné nemovitosti. Požádal za tímto účelem likvidátora „pozůstalosti“ bývalého Fondu dětí a mládeže o bezúplatný převod pozemku v Domoradicích.

Komu dá, komu ne

Zákon o zrušení Fondu ze 14. září 2000 říkal, že likvidátor bezúplatně převede (mj.) na občanská sdružení dětí a mládeže v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády majetek, o který tyto organizace požádají do 28. února 2001.

Junák žádost podal a likvidátorova předběžná komise posoudila projekty uchazečů podle podmínek vlády. Ta 28. ledna 2004 pro třetí kolo výběrového řízení,stanovila, že převáděné objekty musejí sloužit pro přímou práci s dětmi a mládeží, že deset let nesmějí být převáděny další osobě atd.
Junák od začátku uvažoval se směnou Domoradic jako s prostředkem k naplnění vlastního cíle, k rozšíření základny na Kovářově, a tím ke zlepšení práce s mládeží. „Ten kousek uprostřed polí (v Domoradicích) pro reálnou práci s dětmi vhodný není,“ zmiňoval právní zástupce svazu JUDr. Petr Mikeš.

Skauti to v projektu uvedli, likvidátorova komise v tom shledala nevyhovění podmínkám výběrového řízení a žádost vyřadila. Vláda pak její návrh bez vyjádření předala sněmovně – tedy s Domoradicemi v příloze, v níž byly uvedeny nemovitosti určené k úplatným převodům na základě veřejné soutěže.
Poslanecká sněmovna nicméně 2. listopadu 2004 vydala souhlas s bezúplatným převodem majetku dle jednotlivých příloh vládního návrhu – a výslovně uvedla, že na nabyvatele Junáka má být převedena ona nemovitost v Domoradicích. Přitakala tak názoru výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu a mládež a tělovýchovu.

K soudům

Kdo by si myslel, že je rozhodnuto, mýlil by se.

Po likvidaci fondu přešly jeho práva a povinnosti na Českou republiku, jejímž jménem jedná Ministerstvo financí. To se vydání pozemku skautům bránilo a Junák tedy na ČR podal žalobu o nahrazení projevu vůle – o uzavření dohody o bezúplatném převodu této nemovitosti.

Okresní soud v Českém Krumlově v prosinci 2007 žalobu zamítl a jeho rozsudek ve věci v dubnu 2008 potvrdil krajský soud. Podle názoru odvolacího soudu Junák nesplnil předepsané podmínky a vláda v jeho případě převod majetku nenavrhla. Povinnost vydat pozemek pak nemohla ani přejít na ministerstvo a rozhodnutím sněmovny prý není soud vázán.

„Je to překvapující rozhodnutí vzhledem k tomu, že stejný soud před časem rozhodl o neplatnosti převodu předmětného pozemku od fondu na obchodní společnost,“ řekl tehdy dr. Mikeš.

Co má platit?

Junák podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce platnosti a závaznosti usnesení Poslanecké sněmovny, která dosud nebyla v praxi NS vyřešena.

Podle Junáka byla sněmovna oprávněna vyslovit souhlas s převodem předmětné nemovitosti a likvidátorovi tak vznikla povinnost smlouvu o bezúplatném převodu uzavřít. Zákon přiznal rozhodující slovo usnesení sněmovny a soudy nemají pravomoc je přezkoumávat, jak stanovují ústavní principy dělby moci v parlamentní demokracii mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.

NS uzavřel, že rozhodnout o převodech náleží do svrchované pravomoci Poslanecké sněmovny PČR. Ta při rozhodování ve zmíněném případě věděla, že pozemek má být směněn za jiný, a přesto o bezúplatném převodu rozhodla kladně. Soud pak nebyl oprávněn přezkoumávat, zda takové usnesení sněmovny respektuje podmínku bezúplatného převodu pozemku pro přímou práci s dětmi a mládeží, řekl NS. Jihočeské soudy tedy podle NS věc posoudily nesprávně. Dovolací orgán proto jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil do Č. Krumlova.

Otázkou ovšem může mimo jiné být, zda po tak dlouhé době majitel oněch pozemků v Kovářově ještě bude mít o Domoradice zájem…