Měření akreditované laboratoře ukázalo u rumu této společnosti 952 miligramů této látky na litr čistého alkoholu, ačkoliv předpisy EU povolují maximálně 500 miligramů.  U vodky zjistila pražská laboratoř 678 miligramů, brněnská 733. Na trh se tak dostala potravina, která podle unie nebyla bezpečná. Zmíněného rumu šlo do oběhu 270 litrů, 132 zůstalo ve skladu výrobce. Tím se lihovar podle insopekce dopustil deliktu podle §17,2a zákona o potravinách.

Při navazujícím šetření, jak je v lihovaru nakládáno s kvasným lihem naturálním, zjistila inspekce další delikt – faktury prodeje nesouhlasily s množstvím, které podnik vyrobil, skladoval a prodal. Nebylo tedy možné vysledovat, kam se líh poděl, aby bylo možné odběratele varovat a výrobek stáhnout.

Inspekce uložila lihovaru v souvislosti se zjištěným nadlimitním množstvím metanolu v lihovinách třemi kontrolními opatřeními tyto podklady dohledat a rozdíly v evidenci vysvětlit, ale to firma v termínu nesplnila.

Za tyto delikty uložila táborská inspekce lihovaru pokutu 200 000 korun. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Brně rozhodnutí potvrdila. Lihovar rozhodnutí napadl v dubnu 2010 žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Ten se 29. října 2011 ztotožnil s jejími skutkovými závěry, že lihovar se uvederných deliktů dopustil. Připomněl, že předpisy EU mají přednost před předpisy domácími a jsou závazné ve všech zemích unie i bez „přepisu" domácích norem. Zrušil ale rozhodnutí odvolací instance o uložené sankci pro nepřezkoumatelnost, nejasnost, jak k částce inspekce dospěla, a ta po vrácení věci úvahy doplnila a částku vyměřenou první instancí v Táboře potvrdila.

Poté lihovar podal proti rozhodnutí SZPI v Brně žalobu – tentokrát u Krajského soudu správního v Č. Budějovicích.

Podle domácích norem

Právní zástupkyně lihovaru poukázala na to, že se řízení týká záležitosti staré skoro pět let. Znovu tvrdila, že k pochybení z jejich strany nedošlo, lihovar se tehdy řídil až donedávna platící vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 305/2004 Sb., jejíž ukazatele výrobky splňovaly.

Má za nepřípustný postup inspekce při vyřizování jejich odvolání a její rozhodnutí označila za nepřezkoumatelné – mimo jiné neuvedlo, kdy mělo dojít k tvrzené „deliktní" výrobě, ani konkrétní právní ustanovení, o něž se v této části opírá. Namítla obecnost výroku, že lihovar „…uvedl na trh potraviny, které nebyly bezpečné, protože byly škodlivé pro zdraví…", s tím, že vzhledem k tomu, že metanol je obsažen v každé lihovině, je ve svém důsledku škodlivý každý alkohol, a pak by podle pojetí použitého inspekcí měli být trestáni všichni jeho výrobci.

Především ale mínila, že nařízení Rady (EHS) č. 1576/1989,  kterým se stanoví obecná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu lihovin, proti kterému se měl lihovar prohřešit, se nezabývá, jak  prý nesprávně usuzovala SZPI,  škodlivostí metanolu, ale definuje, co může být označeno za vodku, rum atd., tj.  jaké náležitosti musí ta která lihovina splňovat, aby mohla nést příslušný název, a jak má být značena. Z hlediska přípustných hodnot zbytkových látek se tak  lihovar spoléhal na platnou českou právní úpravu, spadající do působnosti Ministerstva zdravotnictví. Právní zástupkyně lihovaru uvedla, že tuto dodržel.

Pro případ, že by soud měl zato, že  tento tuzemský předpis je v rozporu s unijním právem, pak  žádala, aby byla Evropskému soudnímu dvoru předložena k posouzení jako předběžná otázka,  zda tuzemská právní úprava v té době platná byla kompatibilní s evropským právem, a pokud nebyla, pak zda je přípustné, aby ze strany  státu  - tj. prostřednictvím kontrolních orgánů - byl v důsledku neharmonizovanosti s evropským právem sankcionován adresát státní správy, který se tímto českým předpisem řídil. Lihovar má takový postup za nesprávný, neboť malý český výrobce s hrstkou zaměstnanců nemůže ohlídat všechny předpisy unie, když tyto „unikají" i státní správě.

K sankci za nesplnění kontrolních opatření uvedla, že lhůty stanovené inspekcí pro splnění uložených opatření byly nepřiměřeně krátké, nezohledňující, že je nebylo reálně možné uložené ve stanovené době splnit, což je i v rozporu se  zásadami postupů kontrolních orgánů zakotvených v přímo závazných unijních předpisech ohledně úředních kontrol. Lihovar prý také uložená opatření následně splnil.

Přiměřená okolnostem, přesvědčivá a řádně odůvodněná,  má být i sankce, přičemž se správní orgán musí zabývat i tím, zda nemůže mít na postihovaný subjekt  likvidační dopad. V daném případě se tím nezabýval. Advokátka znovu zapochybovala o přezkoumatelnosti jejího vyměření, když podle ní nic neříká argumentace SZPI, že se jednalo „jen" o 0,4 procenta z maximálního možného výměru.

Lihovar nevylučuje, že se po seznámení s odůvodněním písemného vyhotovení únorového rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích obrátí na Nejvyšší správní  soud prostřednictvím kasační stížnosti  o jeho přezkoumání.

Zástupkyně žalované inspekce k námitkám lihovaru o vyšších limitech přípustnosti metanolu podle národní vyhlášky připomněla, že ty se netýkaly jednosložkových výrobků, tedy destilátů, ale tolerovaly vyšší obsah této látky ve vícesložkových lihovinách, kterými jsou rum i vodka. Důvodem bylo, že ty obsahují i víc etanolu, který účinky metanolu tlumí.  Nicméně i u „tuzemáku" a vodky je nutné vycházet z limitu unijního, řekla.

Krajský soud poté žalobu jihočeského lihovaru proti rozhodnutí SZPI Brno z 20. ledna 2012 zamítl.  „I budějovický soud se shoduje s Krajským soudem v Brně, že posuzované správní delikty se staly; tento výrok také lihovar nenapadl kasační stížností a brněnská inspekce se závazným právním názorem brněnského soudu řídila – pokutu stanovila už ne načítaně za jednotlivé delikty, ale podle nejpřísnějšího z nich," řekla předsedkyně senátu.  „Rozhodnutí inspekce je věcně správné."

I českobudějovický rozsudek lze napadout kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Už nemáme problémy

Požádali jsme o vyjádření technologa a vedoucího laboratoře dotčeného lihovaru .

Předeslal, že metanol vyvolal rozruch ve veřejnosti až v souvislosti s nedávnými úmrtími, ale jinak že jde o standardní složku v lihu, která vzniká při kvašení a odstraňuje se destilací. Metanol je tak i dnes běžnou součástí lihovin.  Do doby kontroly v roce 2008 se z hlediska zdravotně povoleného množství metanolu v lihovinách řídili vyhláškou  ministerstva zdravotnictví č. 305/2004 Sb., která dokonce  platila  až do  loňského roku. Pro výrobky z potravinářského lihu (z brambor, obilovin, škrobových surovin), tzn. rafinovaného jemného lihu, povolovala 800 mg metanolu na litr čistého alkoholu, u vodky 800 mg/l a.a. , u matolice vinné  a  ovocného destilátu z hrušek odrůdy Wiliams dokonce 15 000 mg/l a.a. a u lihoviny míchané 1800 mg/l a.a. , u kategorie destiláty ostatní  6000 mg/l a.a. Uvedené a  ministerstvem zdravotnictví stanovené hodnoty dle něj  znamenají, že se  v roce 2008 nemohlo jednat z hlediska  obsahu metanolu o výrobu a uvádění do oběhu ve smyslu platné právní úpravy škodlivých výrobků. Tato vyhláška dokonce v § 1 uváděla, že „ v souladu s právem Evropských společenství stanoví přípustná množství a druhy kontaminujících látek, toxikologicky významných látek a látek vznikajících činností mikroorganismů, které smějí potraviny a suroviny obsahovat". Proto se jí lihovar logicky řídil.

V roce 2008 však současně platilo evropské nařízení Rady č.1576/1989, které stanovilo jednotná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu lihovin. To se však prý nezabývá  „škodlivostí" výrobku, ale stanovuje pravidla pro značení lihovin, mezi nimiž je jedním z kritérií i obsah metanolu. Kupř. za  lihovinu zhotovenou z lihu zemědělského původu bylo při současném splnění dalších náležitostí možné podle tohoto nařízení označit jen výrobek obsahující do 500 mg  (dnes 300 mg) metanolu na litr absolutního alkoholu. Portugalskou matolinovou pálenkou při splnění všech hledisek byla  lihovina, u které přípustná hranice methanolu mohla dosahovat až 1500 mg. Pro zařazení pod ovocné destiláty podle pravidel Evropského společenství pak z hlediska methanolu byla mez stanovena na 1000 mg. „Je to předpis o označování, ne o škodlivosti," opakuje technolog.  Pro zajímavost, slivovice dle  této české normy, tedy až do roku 2012, směla mít 12 000 miligramů. (Pro srovnání, smrticí alkohol v nedávných případech obsahoval prý až 700 000 mg.)

Inspekce však u nich v roce 2008 kontrolovala obsah metanolu podle uvedeného předpisu Evropské unie, nařízení ER 1576/1989. V následné tiskové zprávě v roce 2008 podle něho nesprávně hovořila o škodlivosti výrobku.

S inspekcí se soudili kvůli zamítavým  rozhodnutím o námitkách podaných do následně uložených opatřeních (vyjma dvou, kde to nestihli) a ve všech uspěli, soudy tato rozhodnutí zrušily. Do správního rozhodnutí o sankci za tvrzené porušení evropského nařízení se odvolali. Odvolací orgán toto dokonce jednou zrušil, podruhé v téže věci odvolání zamítl, tak věc řešili soudní cestou. Krajský soud v Brně uznal žalobu za důvodnou a rozhodnutí SZPI zrušil. Ta vydala v roce 2012 ve věci opět  zamítavé  rozhodnutí, které napadli žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Vedoucí laboratoře tvrdí, že přesto ihned po zásahu inspekce v červenci 2008 začali striktně dodržovat i kriteria  tohoto unijního nařízení.  „Výrobu a značení výrobků  intenzivně kontrolujeme a i výkon inspekce  je dnes daleko profesionálnější," míní.  „S metanolem nemáme žádné problémy,"  ujišťuje.