Kauza řeší údajné kořistění obviněné trojice z otrocké práce pomocných dělníků zlákaných sliby dobrého výdělku a ubytování, z něhož nakonec zbylo 150 korun denně za až 74hodinovou práci týdně. Gožostav, firma, za niž Rastislav Lacko vystupoval na plnou moc, si ovšem fakturoval za práce obvyklou cenu. (Podrobnosti Deník 11. a 12. srpna.)

Obhajoba chce tlumočníky

K pátečnímu důkazu reprodukcí telefonátů zpochybnil JUDr. Miroslav Kříženecký, obhájce Rastislava Lacka, překlad těchto hovorů, jak je ve spise, a žádal u přehrávání přítomnost překladatele „k vyjasnění skutečného obsahu telefonátů“.

Poměry na stavbě v Lišově, kde dělníci Gožostavu pracovali, přiblížil soudu majitel sousedícího areálu. Lidé na stavbě byli podle něho ve stavu krajní nouze, ubytováni byli ve stísněných podmínkách bývalých kanceláří administrativní budovy, část dokonce ve skladu bez sociálního zařízení. Jednou našli na svých pozemcích zuboženého dělníka zabaleného v koberci. Nemohl chodit, měl zraněnou nohu a ruku. Říkal, že ho na stavbě napadli dva Cikáni, protože jim připomenul, že půl roku nedostal peníze a nějaké že nutně potřebuje. Na místě prý ležel dva nebo tři dny. Požádal je o pomoc. „Byl zoufalý, vypadal, že nějakou dobu nejedl, neměl ani boty,“ řekl svědek.

Jak tekly peníze

Další blok svědků patřil zástupcům firmy, která si Gožostav na práci najala.

Žena z vedení, která proplácela Gožostavu faktury v hotovosti naněkolikrát, do stanoveného denního maxima 15 000 eur, uvedla, že si pro peníze jezdil majitel firmy ze Slovenska v doprovodu dalších lidí. Vždycky prý řekla: „Pan Pačaj mi to podepíše“, a někdo z nich převzetí podepsal. Svědkyně ale nemohla říci, zda tak učinil vždycky tento člověk. „Podpisy nezkoumám,“ řekla. Na dotaz, kdo odpovídal za věcnou správnost faktur, řekla, že stavbyvedoucí. Ti také vždy faktury odsouhlasovali.

Svědek, který měl na starost provoz firmy, pro niž Gožostav v Lišově dělal, označil zaměstnance zhotovitele za „lidi zvláštní“, jací se prý ale běžně vyskytují i na jiných stavbách. Jak jsou vypláceni, nevěděl.

Řekl, že účtováno bylo jednou měsíčně, pro peníze za faktury si jezdil pan Pačaj a vypláceli mu je v hotovosti, což prý je u živnostníků běžné. U většiny plateb byl svědek osobně. Správnost faktury před předáním účtárně parafoval stavbyvedoucí.

K dotazům, kolik se za práci dělníků na stavbách běžně účtovalo, řekl, že totéž co dnes – 90 až 120 korun na hodinu. Nato JUDr. Miroslav Kříženecký začal počítat nahlas. Jestliže z Gožostavu tehdy pracovalo pro odběratele 39 dělníků, z nichž každý vydělal řekněme 1320 korun denně, jak prý je potom možné, že ze červenec proplatili této firmě fakturu na více než 3,7 milionu.

Svědek kategoricky prohlásil, že „nikdy se nevyplatilo nic, co nebylo odpracováno“, a argumentoval odsouhlasováním faktur s rozepsanými výkony stavbyvedoucími. „Jestli si připsali nějakou tu černou duši, nemohu ovšem vyloučit,“ dodal. Připomněl, že tehdy na další stavbě, ve Větřní, pracovali třeba svářeči s vyšší mzdou.

Dr. Křízenecký ho ale „dusil“ dál a předkládal mu faktury za předcházející měsíce, pohybující se od 327 000 do 1,7 milionu v červnu. Přitom v červenci zastavila práce ve firmě na čas kontrola cizinecké policie… Svědek mínil, že tehdy se mohlo do fakturace za červenec přesunout vyúčtování nějaké předcházející akce. Lidé se také přesouvali mezi více menšími stavbami. Na dotaz, jestli pokládá za možné, že celkově zaplatili Gožostavu práce za deset až jedenáct milionů, řekl, že ano. Proč Pačaj uvádí, že to bylo pět nebo šest milionů, k tomu se svědek nemohl vyjádřit.

Prý žádné násilí

V této fázi řízení poslední svědek byl stavbyvedoucí, který lišovskou stavbu vedl. Podle něho tam pracovalo „do padesáti lidí“. Problémy prý byly jen s Poláky, kteří pili, chodili do heren a stěžovali si, že nedostávají plat. Kolik brali denně, neví, ale peníze prý dostávali i ti, kteří si je nezasloužili, ti problémoví, konfliktní. Dělníci se občas poprali, násilí vůči nim ale žádné neviděl. „Jako stavbyvedoucí bych to ani nemohl připustit,“ řekl. Lackové prý po nich jen chtěli, aby se udělalo, co se mělo. Mohli ale kdykoliv odejít, třeba z oběda nebo přes pole. Jak byli ti lidé pro práci získáváni, neví.

Objekt, kde prý občas přespávali, měl teplou vodu a topení, zdůraznil. Ujistil, že vedl stavební deník se seznamem lidí a vykonané práce. „Byl jsem na stavbě celý den a viděl jsem, kolik se udělalo,“ řekl. Proto příslušné faktury zhotovitele odparafoval. K připomínce dr. Kříženeckého, že svědek mluví až o 50 lidech na stavbě, ale kontrola cizinecké policie jich tehdy našla 27, stavbyvedoucí řekl, že nějakých šest až deset mohlo být tehdy zrovna převedeno na jinou stavbu. Hlavní líčení bylo poté odročeno.