Senát zamítl jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. Ten ho shledal vinným trestným činem znásilnění osoby mladší osmnácti let.

Osudové setkání

Skutek se stal 12. prosince kolem 23.30 hodiny v Rožnově.

Pan Petr tam dokráčel přes půl města, prý „rozhozen“ nepohodou s družkou. Uslyšel klapot dámských bot a za tím zvukem vykročil. Snad s pomyšlením na svou přítelkyni tu dívku objal, jak řekl.

A pak ji donutil k pohlavnímu styku.

Řečeno slovy rozsudku, povalil ji, osahával, škrtil, hrozil, že ji zmlátí a podřízne, jestli bude řvát.

Prosila, aby ji nezabíjel, a podvolila se.

Ptal se jí na věk. Řekla, že je jí patnáct – myslela, že ho to odradí. Tomu ale nevěřil, tak uvedla, že je jí osmnáct.

Řekla mu taky, že se učí.

Bylo jí sedmnáct pryč.

Její martyrium ukončil muž, který k nim přijel na kole. Slyšel předtím dívčin křik a zahlédl je z balkonu.

Ptal se jich, jestli je všechno v pořádku. Pan Petr mu řekl, že ano, ale svědkovi se to nějak nezdálo, tak chtěl, aby to děvče pustil.

Násilníka pak pronásledoval, ale ten mu zmizel.

Podává se, že o deset dnů později poškozená zahlédla svého trýznitele náhodně v obchodním centru. Zapsala si číslo auta, kterým odjel, a vyrozuměla policii.

Útokem způsobenou škodu na věcech vyčíslila na 3200 Kč, které jí později obviněný nahradil.

Nemohl znát věk?

Pan Petr čin doznal. Tvrdil jen, že neznal skutečný věk poškozené.

Za „normální“ znásilnění je přitom sazba 2 – 8 let, za znásilnění osoby mladistvé ale 3 – 10 let.

Přitom přísnější sazba se použije i při zavinění z nedbalosti. V případě znásilnění tedy, měl–li a mohl–li pachatel „vzhledem k okolnostem“ vědět o tom, že poškozená osoba je mladší oněch 18 let.

Okresní soud obhajobě neznalostí věku neuvěřil. Uzavřel, že vzhledem k informacím, že dívka se učí a že jí má být patnáct či osmnáct, si pan Petr musel či mohl být vědom, že jí ještě osmnáct nebylo.

Trest proto uložil v přísnějším odstavci, když za přitěžující okolnost měl způsob útoku a následky – lehčí posttraumatickou stresovou poruchu, která se u dívky dle znalců rozvinula.

Polehčující okolnosti doznání a předchozí bezúhonnosti pak soud vedly k uložení trestu na samé spodní hranici a do mírnějšího vězeňského režimu.

Pan Petr se odvolal.

Jeho obhájce JUDr. Bed〜řich Benek mínil, že zmiňované nedbalostní zavinění nebylo jeho mandantovi prokázáno. Na opakovaný dotaz na věk dívky se mu dostalo odpovědi, že je jí osmnáct. To, že se učí, samo o sobě takový věk nevylučuje.

Moc se prý nestalo

Obhájce zdůraznil, že k události došlo před půlnocí, kdy pan Petr sotva mohl předpokládat, že se po ulici bude sama pohybovat nějaká mladistvá . . .

Z ataku obžalovaného měla dívka nepochybně strach, ale následující průběh činu prý už byl podle obhajoby klidnější.

Také zmiňovaný následek, posttraumatická porucha, byl prokazatelně přechodný. „Poškozená byla bez problémů přítomna hlavnímu líčení, nepůsobila stresovaně, událost na ní nezanechala následky,“ mínil obhájce.

Pan Petr pak své poslední slovo provzlykal.

Senát po poradě jeho odvolání zamítl.

Co do povědomí pana Petra o věku poškozené soud zdůraznil, že dívka ho nejprve upozornila, že je jí patnáct.

„Dal–li najevo, že by si přál slyšet nějaké vyšší číslo, a ona mu tedy vyhověla osmnáctkou, nezbavuje ho to odpovědnosti za útok na osobu hodně mladou, za to, že ji škrtil, dusil a nutil ji k sexuálním praktikám,“ řekla předsedkyně senátu.

Ke stesku obžalovaného, že soud svým rozhodnutím vlastně trestá blízké obviněného, o které se stará, pak dodala: „Vaši rodinu jste potrestal vy sám tím, když jste vyšel tu noc po městě hledat nějakou dívku a pak jste si ji vzal násilím . . .“

Rozhodnutí je pravomocné.