Dopustil se tak tresného činu vraždy osoby mladší 15 let. Za to mu v pátek Krajský soud v Českých Budějovicích uložil výjimečný trest 20 let odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle zjištění soudu Pohlodko udeřil dítě do hlavy, až spadlo na zem. Způsobil mu tak mj. zlomeniny lebky a zhmoždění mozku, které bylo příčinou smrti. Přivolaná záchranná služba malou resuscitovala 20 – 30 minut, ale jak později potvrdili soudní znalci, smrti se nedalo žádným způsobem zabránit. Dále Pohlodko nezjištěným způsobem udeřil dceru do hrudníku, přičemž jí zlomil první až sedmé žebro vpravo, druhé až šesté žebro vlevo a další kosti. Nezjištěným způsobem jí také přivodil drobné oděrky v obličeji, na hlavě a na bedrech.

Připomeňme, že obžalovaný připustil úder na hlavu děvčátka v rozčilení z předchozí hádky s družkou, ještě vystupňovaném tím, že dcerka odmítala pít sunar, který jí připravil. Opakovaně ale popřel jakékoliv další útoky a zmiňovaná zranění vysvětloval oživovacími pokusy.

V tristních poměrech

Před vyhlášením rozsudku, po dvou předchozích jednacích dnech, vyslechl v pátek soud ještě dvě známé obžalového, které vypověděly o značně zanedbaném stavu dítěte, jak jej zaznamenaly při návštěvách. Děvčátko podle jejich svědectví nemělo ani pleny. Starší z nich také rodiče přesvědčila, aby holčičku nechali u ní přes noc, aby netrpěla zimou v neutěšených poměrech jejich bydliště bez elektřiny, tekoucí vody a topení. V té souvislosti pokritizovala orgány sociální pomoci a péče o děti, které to podle ní neřešily. Napadlo ji prý také situaci oznámit, ale bohužel to neudělala…

Tristní poměry, v nichž trojice žila, rozvedla v závěrečné řeči i státní zástupkyně. Obviněný pil, oba rodiče brali drogy, matka neměla doklady, takže si nevybavila ani porodné… Podle znalců je pro obžalovaného typické agresivní odreagování. I v tomto případě měl v sobě nahromaděnou zlobu z předcházejících konfliktů s družkou a ta se v kritické chvíli mohla obrátit proti dítěti. Podle státní zástupkyně musel být Milan Pohlodko srozuměn s následkem svého útoku na dvouměsíční dítě. Dopustil se tedy vraždy v přísnějším odstavci. Přitěžuje mu předcházející trestná činnost, posuzovaného skutku se dopustil v podmínce. Podle znalců je však jeho resocializace sice ztížená, ale možná. Proto žalobkyně navrhla Pohlodkovi trest na horní hranici zákonné sazby, tedy patnáct let.

Jen ublížil na zdraví?

Obhájkyně JUDr. Ludmila Zdvořáková uvedla, že obviněný měl holčičku rád, staral se o ni, jak potvrdila i její matka a další svědkyně, ze svých sociálních dávek jí kupoval sunar. Podle obhájkyně nebyl Pohlodkovi prokázán úmysl dítě zabít, ani to, že by byl srozuměn s takovým následkem. Ihned po zjištění bezvědomí holčičky běžel pro matku a přivolali pomoc. Navrhla uznat ho vinným toliko ublížením na zdraví s následkem smrti. Také dr. Zdvořáková poukázala na nečinnost okolí problémové rodiny. „Co dělali sociální kurátoři a orgány péče o dítě?“ tázala se. „Jde o selhání celé společnosti, nikoliv jen Milana Pohlodka…“ K této tezi se předseda senátu vyjádřil pro média k dotazům po vyneseném rozhodnutí – tyto okolnosti obžalovaného nemohou vyviňovat, nevedly ke smrti kojence…

Obžalovaný sám pak v posledním slově řekl, že lituje. Kdyby prý tehdy v kritický večer nepřišla matka dítěte s nápadem koupit za čtyři stovky pervitin v situaci, kdy neměli na další sunar, nestalo by se to.

Výjimečný trest

Krajský soud poté vyhlásil rozsudek, jak uvádíme výše. Předseda senátu JUDr. Daniel Prouza v odůvodnění připomněl, že obžalovaný měl ze zákona jako rodič uloženu povinnost o dceru pečovat. „Když už jste zmiňoval svůj návrh odložit ji do babyboxu, mohl jste tak udělat i proti vůli matky. Mohl jste na poměry v rodině také upozornit příslušné orgány, a dítě by dnes žilo. Jenže nic z toho jste neudělal,“ řekl dr. Prouza k obžalovanému. K jeho činu uvedl, že obviněný nejednal v úmyslu přímém, ale věděl, že zvolenou formou útoku bezprostředně ohrozí život dítěte. Dopustil se tedy vraždy.

Senát dospěl k názoru, že v tomto případě jsou splněny obě alternativní podmínky pro uložení výjimečného trestu. Stupeň společenské nebezpečnosti skutku, kterého se Milan Pohlodko dopustil, je velmi vysoký – šlo o velmi brutální a agresivní útok proti dítěti na něho závislému, neschopnému obrany.
Splněna byla i druhá eventuální okolnost, pro niž lze výjimečný trest uložit: obzvláště ztížená možnost nápravy pachatele, jak to u Milana Pohlodka konstatovali znalci. Nevyloučili ji však zcela, a proto také krajský soud nepřikročil k uložení doživotního trestu. Také částečné doznání obžalovaného soud vnímá jako první krok k jeho nápravě.

V rozpětí „pouhého“ výjimečného trestu pak senát zvolil sankci v polovině sazby. Zároveň rozhodl, že pobyt ve věznici se zvýšenou ostrahou se odsouzenému nebude započítávat do doby výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění, tedy případně po odpykání dvou třetin trestu. Rozsudek není v právní moci, strany se nevyjádřily.