Za pokus způsobení těžké újmy na zdraví a za porušování domovní svobody označil v lednu Okresní soud v Č. Budějovicích skutek, z něhož byl viněn pan Jaroslav (39).

Kudálosti došlo loni 24. ledna navečer v Husově ulici v krajském městě. Ve svém bytě tam byl přepaden 91letý muž. Vetřelec se prý zarazil, jako by nepočítal s tím, že starý pán bude doma.


Poškozený ho údajně na první pohled stoprocentně poznal. Podle velikosti postavy a podle hlasu, jímž prý pronesl jediné slovo – zhyneš.


Mělo jít o muže, který měl v jeho domě asi půldruhého roku pronajaté nebytové prostory. Když neplatil, chtěl to pronajímatel řešit právní cestou. Před koncem roku klíče nájemci sebral exekutor.


Při poslední návštěvě kvůli dluhu prý měl tento nájemník na sobě stejné černé šaty.
„Host“ k němu po vstupu přiskočil, zmáčkl mu krk, bil ho do hlavy, srazil ho ze židle. Tloukl ho i ležícího na zemi, několikrát ho kopl a nakonec po něm hodil židli. Pak odešel.


Podle přepadeného šel útočník asi loupit.

Poškozený utrpěl četné oděrky, tržné rány a pohmožděniny, tedy lehká zranění. Při horším celkovém zdravotním stavu napadeného by podle znalce popsaný útok ale mohl starému pánovi způsobit těžkou újmu na zdraví.


Neteř poškozeného vypověděla, že ten večer při návratu ze cvičení asi po půl sedmé večer se proti ní se schodů řítil nadměrně vysoký muž v černé kapuci, v obleku a s páčidlem v ruce. Vyskočil na parapet a zmizel v sousední budově.


Strýce pak našla v krvi a zavolala policii a záchranku.


Podle jejího manžela poškozený od začátku říkal, že ho zbil ten Jaroslav.


Sousedka bydlící v bytě pod poškozeným slyšela rány chvíli před začátkem Večerníčku, tedy před 18.45.


On to nebyl?


Pan Jaroslav v přípravném řízení nevypovídal. U soudu potvrdil, že poškozenému dluží za nájem, ale nikdy prý na něho nevztáhl ruku.


Uvedl, že kritického dne ho známý po návštěvě v internetové kavárně odvezl na sídliště k autu. Zavolal přítelkyni, že jede domů, mluvil také s rodiči. Šel něco vyřídit do restaurace, kterou přítelkyně provozuje, a vrátil se domů k počítači. Pak si pro něho přišla policie.


Údajný svědek z kavárny řekl, že několik minut po vysazení pana Jaroslava na Máji volal své přítelkyni. Podle jeho mobilu to bylo v 18.26.


Jaroslavova přítelkyně uvedla, že obviněný přišel domů asi v 18.30, protože se dívali na Ulici. Pak šel se psem ven, prý také do její restaurace, a vrátil se asi za hodinu. Měl na sobě rifle a propínací svetr, nepřevlékal se.


Jeho návštěvu v restauraci před půl osmou „na malé pivo asi v džínsech a svetru a se psem vyjícím venku“ potvrdila před krajským soudem číšnice.
Na dotaz zmocněnkyně poškozeného, proč že ji pan Jaroslav na chodbě soudu před veřejným zasedáním „vřele objal a políbil“, svědkyně odtušila, že sama neví, že se to stalo poprvé.


Jako Spiderman?


Okresní soud provedl šetření na místě samém, mj. k pravděpodobnému způsobu vniknutí pachatele do domu.


Uzavřel, že muž nejspíš překonal 2,5 m vysokou zeď zahrady a odtud se dostal na dvůr. Přes vedlejší trakt pronikl ke zdi hlavního objektu. Přistavil si štafle a po nich vylezl oknem do chodby. Rozbil sklo okna ke schodišti, postoupil nahoru, překonal železnou mříž od schodiště k chodbě patra, vypáčil dveře bytu poškozeného a vešel dovnitř…


Podle soudu to koresponduje s velkým fyzickým potenciálem obžalovaného jako bývalého sportovce a s jeho dobrou znalostí místa, kde delší dobu podnikal.


Z vrcholu štaflí opřených u okna domu byla sejmuta pachová stopa pana Jaroslava. Ten vysvětloval, že prý jednou pomáhal poškozenému na zahradě, což zase starý pán popřel.


Ze záznamu telefonních hovorů z mobilu obviněného soud vydedukoval, že vzhledem k pouze pětiminutové vzdálenosti mezi bydlišti obžalovaného a poškozeného měl pan Jaroslav možnost od 18.42 do 19.02 zaútočit na starého pána.


Jeho vinu měl za prokázánu. Za velmi přitěžující okolnost pokládá útok na značně starého člověka. Proto mu uložil tři a půl roku vězení.
Pan Jaroslav se odvolal.


Neprokázáno?


Obhájce JUDr. František Vavroch upozornil na rozpory ve výpovědích rodiny poškozeného o tom, kdy že přepadený poprvé označil pachatele.
Jediná nezávislá svědkyně situuje dobu přepadení před Večerníček, kdy se ale obviněný „zdá mít alibi“.


„Soud jen domýšlí, jak dlouho trvá jízda k domu poškozeného, jak měl pachatel překonávat sousední nemovitosti, jak si mohl připravit žebřík, když do domu neměl od prosince přístup, jak dlouho mu to všechno i s převleky a se stejnou cestou zpátky trvalo,“ vypočítával obhájce.


„Prostoduché“ počínání pachatele v bytě prý nesvědčí tomu, že by chtěl zůstat nepoznán poškozeným, s nímž se měl znát. Pachová stopa na žebříku, který stával dva, tři metry od provozovny užívané obžalovaným, nedokazuje, že štaflí použil právě k vniknutí do domu…


Neobjasněna je motivace činu. Přepadení mohl podle dr. Vavrocha spáchat třeba někdo z dalších nájemníků, otázkou jsou případné jiné majetkové zájmy rodiny poškozeného…


Navrhl věc vrátit soudu prvního stupně, nebo pana Jaroslava obžaloby zprostit.


Ten pak prohlásil, že pro něho je fyzické násilí „něco šíleného“, v životě že na nikoho ruku nevztáhl. „Žiju pro lidi, mám je rád,“ uvedl i v souvislosti se vzpomínaným spontánním objetím známé svědkyně na chodbě soudu.


Krajský soud pak rozsudek první instance zrušil včetně výroku o zproštění obžaloby pana Jaroslava ze dvou podvodů v souvislosti s podnikáním.


Těmi se má okresní soud zabývat znovu a mimo jiné zvážit, zda se obviněný například nedopustil jiného trestného činu, třeba zvýhodňování věřitele.
V případě přepadení v Husově ulici má soud ještě podrobněji zkoumat přístupovou cestu pachatele do objektu také z hlediska času i (ne)zanechání stop na zdech a na oděvu lezce.