Způsobil mu pracovní neschopnost trvající do 15. března.

Okresní soud v Č. Krumlově uložil panu Jiřímu za ublížení na zdraví osm měsíců podmíněně na dva roky.
Obžalovaný se odvolal. Podle něho jen reagoval na prvotní atak poškozeného. Krajský soud jeho odvolání zamítl a  pan  Jiří  podal   dovolání k Nejvyššímu soudu ČR(NS).

Brojil mj. proti posouzení doby, po kterou měl být poškozený omezen v obvyklém způsobu života. Namítal dál, že jednal v nutné obraně. Poškozený  je o hodně mladší a fyzicky daleko zdatnější, takže s ním nemohl žádnou fyzickou potyčku vyvolat. Soud nesprávně odmítl výslech svědků, kteří se měli vyjádřit mimo jiné k tomu, jak poškozený obtěžoval manželku obviněného.

Podle NS ale jihočeské soudy svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily. Obviněný musel vědět, že opakované údery pěstí do obličeje mohou přivodit napadenému zranění. Proto NS dovolání pana Jiřího, jehož skutek byl později amnestován, odmítl. (Deník 6. dubna 2012)

Civilní pokračování

Věc má ale občanskoprávní dohru. Horská služba dala panu Jiřímu 25. března 2010 výpověď z pracovního poměru „pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci". Napadením další osoby v objektu zaměstnavatele prý porušil povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví, a jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Kromě toho mu výpověď vytýkala i jiná konkrétní porušení vnitřních předpisů.

Žalobu pana Jiřího o neplatnost této výpovědi a o náhradu mzdy letos v březnu zamítl Okresní soud v Českém Krumlově.

Podle něj měl žalobce i v době mezi služebními směnami závazky vůči zaměstnavateli, svým způsobem neplacenou pohotovost. Noční napadení kolegy bylo tedy v přímé souvislosti s jeho pracovní činností. Soud shledal prokázaným i pochybení žalobce v jiných vytýkaných případech. Výpověď  označil  za platnou a žalobu pana Jiřího zamítl. Horské službě měl nahradit náklady řízení vyúčtované přes 85 000 korun.
Žalobce se odvolal. Krajský soud rekapituloval podmínky zákoníku práce pro okamžitou výpověď a k výkladu této normy připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z roku 2007, podle něhož musí mít jednání zaměstnance posuzované v jejím rámci přímou souvislost s výkonem závislé práce.

Na rozdíl od nalézacího soudu shledal, že k napadení kolegy došlo mimo pracovní dobu obou aktérů, když zmi᠆ňovaná   pohotovost  nebyla v předpisech HS upravena. Už okresní soud konstatoval, že podle svědka byl důvod napadení ryze osobní, vztahový, takže podle odvolací instance jednání žalobce nemělo příčinnou souvislost s výkonem práce. Neporušil tedy povinnost    nejednat   v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Pokud pak jde o další tvrzené výpovědní důvody, je vždy na soudu, aby zvážil, jak závažného porušení povinností se zaměstnanec měl dopustit, a to s přihlédnutím k jeho osobě, době a situaci, za níž k tomu došlo. Krajský soud neshledal, že by v případě pana Jiřího šlo o závažná porušení pracovní kázně. Určil proto, že jemu daná výpověď je neplatná.

Jeho požadavkem na náhradu ušlé mzdy se má znovu zabývat okresní soud.