Městský soud tehdy rozhodl v právní věci žalobců – měst a obcí Hartmanice, Srní, Stožec, Železná Ruda a Modrava, na jejichž katastrálních územích se zcela nebo zčásti nachází Národní park Šumava – v řízení na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, kterým bylo schválení plánu péče o Národní park Šumava na období 2014-17 loni v dubnu.

Rozsudek konstatuje, že schválení bylo nezákonným zásahem do práv žalobců. Ukládá ministerstvu, aby protokol o schválení plánu zrušil, přikazuje mu, aby plán odstranilo z Ústředního seznamu ochrany přírody a krajiny a aby pokračovalo v projednávání návrhu plánu péče o park Šumava na období 2014 – 2028 schváleného Radou Národního parku Šumava 20. června 2013 ve znění následujících rozhodnutí MŽP o rozporech.

Nedbali připomínek

Žalobci v žalobě uvádějí, že žalovaný zajišťoval zpracování plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 až 2028. Předlohu rozeslal v průběhu roku 2013 zástupcům obcí delegovaným do Rady parku. Ti navrhli některé úpravy a 20. června 2013 vyslovili souhlas s upravenou předlohou. Ministerstvo ale v listopadu 2013 podobu dohodnutého plánu bez projednání podstatným způsobem přepracoval - údajně na základě závěrů posudků externích oponentů. 13. prosince 2013 rada všemi hlasy svůj souhlas s plánem odvolala.

Předkladatel jej přesto rozeslal do připomínkového řízení. Obce v něm své právo uplatnily, ale ministerstvo jim vyhovělo jen zčásti s argumentem, že Rada není poradním orgánem žalovaného, nýbrž Správy Chráněné krajinné oblasti a Národního parku Šumava. Naopak podle žaloby ministerstvo vyhovělo prakticky všem připomínkám, které vůči plánu péče uplatnily právnické a fyzické osoby označené souhrnně jako „vědecká obec aNNO", ačkoliv tyto osoby nejsou ani vlastníky pozemků na území Národního parku Šumava, ani dotčenými obcemi či kraji. To žalovaný označil za nepravdivé a uvedl, že například z připomínek hnutí Duha jich bylo šest akceptováno, čtyři neakceptovány a tři akceptovány částečně.

V dubnu 2014 ministerstvo zveřejnilo na své úřední desce protokol o schválení plánu, který se v řadě podstatných ohledů odlišuje jak od dohodnutého plánu péče, tak i od plánu zveřejněného v prosinci 2013.
Obce míní, že popsaným nezákonným postupem žalovaného byly zkráceny na právu dohodnout návrh plánu péče před jeho schválením. Byla také zkrácena jejich práva ze zákona o obcích a na právu účelně obhospodařovat pozemky určené k plnění funkcí lesa ve svém vlastnictví podle lesního zákona.
Ministerstvo naopak zdůraznilo, že odpovídá za formální a věcnou správnost návrhu plánu péče a za jeho soulad s příslušnými právními předpisy a mezinárodními závazky České republiky.

Neměnit obsah!

Městský soud v Praze konstatoval, že mezi účastníky řízení je zásadní spor o to, zda do fáze zveřejnění dokumentu musí návrh zůstat přesně v té podobě, jaký byl výstup z druhé fáze procesu. Žalovaný je toho názoru, že po ní může dojít k úpravám textu. Soud musí konstatovat, že znění zákona dává jednoznačně zapravdu žalobcům a pro výklad zastávaný žalovaným neposkytuje žádnou oporu, řekl soud. Lze si představit nanejvýše úpravy grafické, opravy zřejmých nesprávností v psaní a počtech, korekci pravopisných chyb apod., v žádném případě však nemůže jít o změny obsahové. Rozsah změn provedených v návrhu plánu péče v poslední fázi jeho schvalovacího procesu nemůže být neomezený. Nelze totiž připustit, aby průběh této poslední fáze byl takový, že budou zcela popřeny výsledky fází předchozích.
Městský soud tak dospěl k závěru, že žalovaný pochybil již ve fázi, kyž návrh plánu péče zveřejnil a s veřejností projednával v podobě, která nebyla zástupci obcí v Radě schválena (a s níž v tomto případě dokonce výslovně vyjádřili nesouhlas). Bylo by tedy bezpředmětné zabývat se tím, zda došlo ze strany žalovaného k pochybením také v dalších fázích.

Konstatovat nezákonnost obsahu schváleného plánu péče by soud nicméně mohl jedině v případě, pokud by plán byl ve zjevném rozporu s právními předpisy. Soud však v žádnémpřípadě není povolán k tomu, aby přezkoumával správnost tohoto plánu. Takové úvahy přísluší výhradně žalovanému, a pokud nevybočí z mezí stanovených právními předpisy, soudu nenáleží do jeho činnosti nijak ingerovat, byť by se i domníval, že by ochranu přírody v národním parku bylo možno zařídit v určitém konkrétním aspektu efektivněji, pokračoval městský soud v Praze.

Dospěl k závěru, že žalovaný zasáhl do procedurálních práv žalobců na účast při tvorbě plánu péče, a proto rozhodl, že schválení plánu péče bylo nezákonným zásahem. Uložil mu proto v úvodu zmíněná opatření. Nevyhověl však návrhu žalobců, aby byl návrh plánu péče projednán v té podobě, jak jej 20. 6. 2013 schválila Rada, neboť ze zákona jednoznačně plyne, že v případě rozporu mezi Radou a Správou ohledně návrhu plánu péče rozhodne o rozporu Ministerstvo životního prostředí. V případě existence rozporů postupuje do dalších fází návrh plánu péče nikoli v té podobě, jak byl schválen Radou, ale v té podobě, do níž byl upraven rozhodnutím(i) o rozporu (rozporech) Ministerstvem životního prostředí.
Soud posléze zdůrazňuje, že žalovaného nijak nezavazuje k tomu, jaký má být výsledek projednání dohodnutého návrhu plánu péče. Ani tento rozsudek mu nebrání v tom, aby dohodnutý návrh plánu péče zamítl a zahájil celý proces schvalování plánu péče znovu. (10A 99/2014)
„Soudní rozhodnutí ve věci plánu péče o největší národní park v zemi nás vrací na startovní čáru. Nepřeji si nic jiného, než aby další kolo jednání o budoucnosti Šumavy bylo vedeno férově a s ohledem na potřeby všech," řekl starosta Modravy Antonín Schubert,
předseda Svazu obcí Národního parku Šumava.