Ladislav Bledý (31) z Vimperka loni 24. dubna před polednem požádal 38letého barmana v Joker baru o půjčení pětistovky na automaty. Pak slevil na 400, pak na 200, ale když barman stále nesouhlasil, Bledý přitvrdil.

Začal vyhrožovat, ať z něho nedělá zloděje a ty prachy mu půjčí, ať ho nes… a podobně. Sebral ze strany baru pověšené klíče od vstupních dveří a vyhrožoval, že zamkne, barmanovi rozbije h… a všechno tam vymlátí.

Uchopil pouzdro, které měl barman zavěšené na opasku u kalhot a ve kterém byla kasírtaška s asi 20 000 Kč, a s poškozeným začal cloumat. Bil ho pěstí do hlavy a přitom opakoval: „Dej sem ty prachy! Naval ty prachy!“

Když viděl, že poškozený stisknul tlačítko, kterým se přivolává pomoc, z baru utekl, aniž něco odcizil. Následně byl zadržen pracovníky bezpečnostní agentury za spolupráce s městskou policií.

Poškozený při napadení utrpěl zhmoždění hlavy a Bledý si vysloužil trestní stíhání pro loupež.

Pestrý rejstřík

Dopustil se jí přesto, že v Prachaticích v listopadu 2003 dostal mj. pro jinou loupež dva roky do věznice s ostrahou.

Tehdy pod pohrůžkou zabití a znásilnění donutil barmanku vydat mu 7900 Kč a podávat mu nápoje zdarma, jindy zase nutil poškozeného k vydání 1500 korun nožem přiloženým ke krku a bodáním do nohy. V jiném řízení pro vydírání dostal opět dva roky. Tresty vykonal 3. prosincem 2007.

Bledý tvrdil, že číšník v Joker baru po něm chtěl zaplatit čtyři stovky, ačkoliv jeho útrata prý byla tak za „padíka“. Když ho urážel, dal mu facku a odešel.

Okresní soud ve Strakonicích mu ale neuvěřil a v lednu mu za skutek v baru a další trestné činy uložil devět let do věznice se zvýšenou ostrahou. Krajský soud jeho odvolání zamítl a Bledý podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Má za to, že jeho jednání v baru mělo být kvalifikováno toliko jako výtržnictví, když pro posouzení tohoto jednání jako zvlášť nebezpečné recidivy loupeže nebyl náležitě zjištěn skutkový stav.

I podle NS však z rozsudku jednoznačně vyplývá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže, když se dopustil nejdříve opakovaných pohrůžek bezprostředního násilí a posléze i samotného násilí v úmyslu zmocnit se kasírtašky poškozeného s penězi.

Nalézací soud řádně zdůvodnil, proč toto jednání posoudil zvlášť nebezpečnou recidivu. Důvodně poukázal na závažnost obou po sobě následujících odsouzení obviněného i krátkost intervalu mezi výkonem posledního trestu a další trestnou činností.

Závěry strakonického soudu shledává logické a přesvědčivé i Nejvyšší soud. Dovolání Ladislava Bledého proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.