Jak jsme uvedli na webu Deníku v srpnu, společnost E. neuspěla s návrhem přihlášky kombinované ochranné známky ve znění „Babiččiny". Společnost Babiččiny nudle, s. r. o. (BN), nyní Č. Budějovice, namítla, že přihlašovaná známka je podobná s jejich starší ochrannou známkou a schopná vyvolat záměnu výrobků u veřejnosti.

Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) námitky Budějovických v roce 2009 zamítl, stejně jako předseda ÚPV rok nato a letos pražský městský soud. Babiččiny nudle podaly stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Mj. mínily, že výraz „babiččiny" je dominantním prvkem označení, který si spotřebitel zapamatuje. Ztvárnění babiček je zjevně shodné.

NSS uzavřel, že závěry správního orgánu o pojmech jako podobnost musí soud přezkoumávat v plném rozsahu námitek, a věc soudu vrátil.

Nyní soudy řešily obdobný problém. Společnost E. podala v březnu 2009 přihlášku známky ve znění „Babiččiny dobroty" a společnost Babiččiny nudle rovněž podala stejné námitky jako v prvním případě. Věc šla opět až k NSS a ten konstatoval, že kasační stížnost je důvodná. S odůvodněním obdobným prvnímu případu věc vrátil městskému soudu.

Výbuch dozníval

Výbuch parovodu 24. srpna 2009 kolem 14.40 hodiny v Alešově ulici v krajském městě vyhodnotil krajský soud jako odvolací letos v lednu jako trestný čin obecného ohrožení se způsobením značné škody (dosáhla téměř pěti milionů korun) a potrestal tři obžalované podmíněnými tresty. Dva podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Ten připomněl závěr krajského soudu, že byť se na havárii podílelo více příčin, bez nedbalostního zavinění obviněných by k následku nedošlo. Ať už bylo potrubí v jakémkoliv stavu, porušení pracovních povinností obviněnými vyvolalo havarijní stav, kterému se dalo zabránit odstavením parovodu, pokud by došlo k včasné reakci na vzniklé poruchy. O tom, že potrubí je zastaralé a nevyhovující, obvinění věděli.

NS shledal jejich námitky zjevně neopodstatněnými a jejich dovolání odmítl.

Prohlídka po právu

Okresní soud v Č. Budějovicích vydal letos v dubnu příkaz k domovní prohlídce s tím, že v dotčené nemovitosti se měly nacházet věci důležité pro objasnění podezření ze spáchání závažné trestné činnosti. Shledal, že prohlídka musí být provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť jinak hrozí nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů.

Uživatel nemovitosti Milan M. ústavní stížností požadoval, aby Ústavní soud (ÚS) zakázal Policii ČR porušovat jeho základní práva, a přikázal jí vydat věci zajištěné při prohlídce. Příkaz a způsob provedení prohlídky podle něho porušily jeho právo na nedotknutelnost osoby a soukromí, na osobní svobodu, na nedotknutelnost obydlí atd.

ÚS po prostudování věci shledal, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem.

K výhradě stěžovatele proti způsobu provedení prohlídky ÚS připomněl, že je především na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily důvodnost a opodstatněnost provedení zásahu. Bylo na jejich uvážení, zda považují součinnost stěžovatele za dostatečnou, aby zhodnotily, zda stěžovatel vydal na výzvu všechny věci potřebné k naplnění účelu domovní prohlídky.

Pokud stěžovatel soudí, že policisté postupovali nevhodně či protizákonně, může dát podnět Generální inspekci bezpečnostních sborů. Není úkolem ÚS hodnotit způsob provedení zásahu ze strany policejního orgánu. Nepřísluší mu ani hodnotit a sledovat taktiku orgánů trestního řízení vedoucí k objasnění trestné činnosti. ÚS proto stížnost pana M. odmítl.

Spekuloval?

Okresní soud v Č. Budějovicích v září 2010 uložil panu Daliborovi za ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí rok podmíněně a zákaz řízení na dva roky. Jeho odvolání krajský soud zamítl.

V dubnu 2011 okresní soud vyhověl žádosti obviněného a podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, z něhož vykonal téměř 16 měsíců, se stanovením zkušební doby na osmnáct měsíců.

Protože v této lhůtě udělal dva dopravní přestupky, nařídil stejný soud veřejné zasedání k rozhodnutí o výkonu zbytku tohoto trestu. K žádostem obhajoby třikrát odročoval, až nakonec loni 3. října rozhodl, že pan Dalibor nevedl ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu řádný život a že zbytek zákazu řízení vykoná. Stížnost proti tomu krajský soud zamítl a obviněný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) s tím, že ve věci nebyl osobně slyšen. Když neuspěl, podal ústavní stížnost.

Ústavní soud (ÚS) uzavřel, že krajský soud přesvědčivě zdůvodnil, proč je třeba jednání pana Dalibora, tedy jeho snahu o opakované odročování veřejného zasedání, posuzovat jako účelové, zaměřené na to, aby uplynula jednoroční lhůta k rozhodnutí podle trestního zákoníku, což by bylo 21. října 2013. Ústavní soud má zato, že postupem trestních soudů nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stížnost pana K. odmítl jako zjevně neopodstatněnou.