Nevidomé oči pro pláč zůstaly Danielovi L. z Českého Krumlova, který naletěl podvodnici. Nevědomky se spolupodílel na jejích podvodech a byl odsouzen na rok do vězení.

S krutým osudem, který mu už odmalička nadělil doživotní zdravotní handicap, je smířen, ale nechce se jenom tak vzdát. Dvoumilionový dluhho však bude jednačtyřicetiletého muže strašit až do konce života. Pokud se ovšem nestane zázrak.
„Musím bojovat,“ říká odhodlaně Daniel a nahlas vylučuje možnost, že by si šel ve své bezvýchodné situaci lehnout na koleje před projíždějící rychlík nebo skočil z dvanáctipatrového paneláku.
„S pomocí Diecézní charity České Budějovice jsem koncem loňského roku podal prosbu o udělení prezidentské milosti,“ prozrazuje Daniel.

Chtěl práci, skončil u soudu

O co vlastně jde? Loni v srpnu byl Daniel L. odsouzen Okresním soudem v Ústí nad Orlicí za trestný čin úvěrového podvodu na rok do vězení s tříletou podmínkou a je povinen zaplatit poškozeným náhradu škody, která se po navýšení o úroky a penále blíží dvěma milionům korun.

Daniel tvrdí, že se stal obětí podvodnice, která využila jeho snahy sehnat si práci a být soběstačný a nezávislý na státní podpoře.
„Koncem roku 2007 mě oslovila Silvie Č. s nabídkou, že mi sežene práci,“ vysvětluje Daniel. Oslovila ještě dalších několik lidí a ti všichni nakonec skončili u soudů jako obvinění podvodníci.

„Zdraví lidé v současné době těžko shánějí zaměstnání, a což teprve já, který prakticky nevidím,“ vysvětluje Daniel, který byl ochoten kvůli práci vyměnit i bydliště a z rodných jižních Čech se odstěhovat.
„Chtěla podnikat v plánovaném relaxačním centru v Králíkách a slíbila mi zaměstnání odpovídající mému zdravotnímu stavu. Jelikož mám praktickou slepotu a jsem držitelem průkazu ZTP/P, je pro mě obtížné vůbec sehnat jakoukoliv práci.“

Nabídka ho proto velmi lákala a Daniel se doslova slepě za touto možností vrhl.
Měl slíbenou práci telefonisty, což v minulosti i dělal, a měl po telefonu nebo přes internet přijímat žádosti a objednávky klientů na pobyt v relaxačním centru.

„Aby mohla Silvie Č. začít s podnikáním, bylo nutné pomoci jí sehnat potřebný finanční obnos. Z tohoto důvodu po mě chtěla, abych postupně uzavřel několik úvěrových smluv. Od 8. prosince 2007 do 17. dubna 2008 jsem tedy uzavřel s různými finančními subjekty smlouvy o úvěru. Celé sepisování úvěrových smluv měla na starosti Silvie Č., která mi radila, jaké údaje mám uvádět. Některé náležitosti obstarávala sama a já o nich ani nevěděl.“
To byl ale kámen úrazu. „Až později jsem se dozvěděl, že Silvie Č. sehnala a do bank dodala i fiktivní pracovní smlouvy, které uváděly nereálné příjmy potřebné pro získání úvěru. Přislíbila mi přitom splácení úvěrů a já jí důvěřoval.“

Podvodník s čistým srdcem

Silvie Č. skutečně zpočátku úvěry splácela, ale jenom do konce roku 2008. Pak začaly dluhy narůstat.
„Žádný vlastní prospěch jsem z uzavřených smluv neměl a ani jsem nezískal přislíbené zaměstnání,“ říká smutně Daniel L. a tím vyvrací pochybnosti, že se podvodným jednáním obohatil.
„Že se jedná o úvěrový podvod a také mnoho dalších okolností ohledně mého případu, jsem se dozvěděl až po zahájení policejního vyšetřování. Můj nynější dluh ze všech nesplácených úvěrů se nyní pohybuje kolem dvou milionů korun.“

Daniel si dobře uvědomuje, že naletěl, pochybil a že trestem za svou důvěřivost je splácení této částky.
„Dluhů se samozřejmě nezříkám a snažím se je splácet. Mým příjmem je invalidní důchod ve výši devět tisíc korun a za domácí práci na dobu určitou dostávám dalších pět tisíc korun. Z důchodu mi měsíčně jako exekuční srážku strhávají 1257 korun a ze zaměstnání dalších 170 korun.“

Daniel navíc dostává měsíčně příspěvek na péči ve výši 4000 korun a čtyřsetkorunový příspěvek na úhradu za bezbariérový byt.
„Rád bych splácel měsíčně víc, ale z důvodu svého zdravotního stavu nemám bohužel možnost sehnat si lépe placené zaměstnání,“ říká Daniel. Upnul by se i na možnost osobního bankrotu, ale k tomu potřebuje vyšší příjmy, než má. „Kdybych sehnal nějakou práci a vydělával aspoň patnáct tisíc měsíčně, tak bych měl šanci, že po pěti letech se z dvoumilionového dluhu vymaním. Takhle ale budu platit až do konce života,“ říká smutně Daniel L.

„Uvědomuji si chyby, kterých jsem se dopustil, a zodpovědnosti za celou záležitost se nezříkám,“ pokračuje smutný podmínečně odsouzený muž.
„Když už jsem nevěděl, co mám dělat, obrátil jsem se s prosbou o pomoc na Diecézní charitu České Budějovice. Sociální pracovnice mi kromě jiného navrhly i možnost podání žádosti prezidentovi o udělení milosti. Trest by mi mohl být prominut a já bych se soustředil pouze na splácení dluhů. Mrzí mě, že se to stalo. Nechtěl jsem se nijak obohatit, ale chtěl jsem pracovat a upnul jsem se na šanci, kterou mi Silvie Č. nabídla. Na co použila peníze, které jsem si půjčil, abych jí pomohl zařízení vybudovat, ale nevím. V současné době je ve vězení. Myslím, že by dluh měla uhradit ona, ne já. “

Hrozba exekuce

Před několika týdny byl u Daniela v bytě i exekutor.
„Pokud bych od listopadu nezačal splácet tři tisíce měsíčně, měli mi odvézt věci,“ říká Daniel L. a ukazuje úřední poslední výzvu před provedením mobiliární exekuce.
Tam se uvádí, že při provádění exekuce prodejem movitých věcí lze věci sepsat a zajistit i v jeho nepřítomnosti a že byt bude zpřístupněn zámečníkem.

Daniel L. teď s napětím čeká na rozhodnutí, jak prezident s jeho žádostí o milost naloží. Zároveň shání lépe placenou práci, aby měl vyšší příjmy a mohl využít možnosti osobního bankrotu.

„Kdyby mi někdo nabídl práci, kvůli které jsem se zadlužil a nevědomky se dopustil podvodu, rád ji vezmu,“ říká Daniel L.
„Mým cílem je splatit dluh, který mám, a žít dál, abych se nemusel za své jednání stydět a mí blízcí aby se nemuseli stydět za mě,“ dodává Daniel L.
Pomůžete?