Krom toho čelí obžalobě ze sexuálního nátlaku a ohrožení výchovy dítěte, protože hledal na internetu nezletilé a mladistvé dívky, lákal od nich obnažené fotografie a pak je prý sexuálně vydíral. V tomto obžalovaný částečně vinu doznává, znásilnění však jednoznačně odmítá. Přiznává, že s tehdejší žákyní osmé třídy v létě 2010 opakovaně souložil, podle něj to ale bylo dobrovolné.

V úterý zahájené hlavní líčení včera pokračovalo výslechem poškozené a soudních znalců. Úkolem psychiatričky Ludmily Viktorové a psychologa Václava Šnorka bylo posoudit věrohodnost výpovědi údajné oběti, jež se potýká se závažnými psychickými problémy a před senát 
se soudcem Alešem Kolářem v čele ji musela doprovázet matka.

V rámci objektivity je nutné zmínit, že zásadním problémem dívčiny výpovědi jsou podstatné rozpory v tom, co řekla na policii v roce 2012 a co tvrdí nyní. Soud teď musí zvážit, do jaké míry  lze její tvrzení o znásilnění brát vážně. Zřejmě to nebude jednoduchý úkol, zcela jasno v tom totiž nemají ani znalci.

Mladistvá včera vypověděla, že obžalovaného viděla jen jednou, a to v den, kdy ji měl znásilnit. Seznámili se asi týden předtím na internetu a poměrně rychle si začali psát 
o sexu.  „Na jeho žádost jsem mu poslala  pět obnažených fotek, komentoval to kladně. Pak mi  začal vyhrožovat, že když za ním nepřijedu, zveřejní ty fotky na netu," říkala poškozená.

Když se jí státní zástupkyně Dagmar Šimáková dotazovala, proč tyto snímky vůbec posílala, dívka odpověděla, že obžalovaný jí za ně slíbil dobití kreditu na mobil. Tomáš Pospíšil to vzápětí popřel.

Při popisu samotného skutku svědkyně uvedla, že přijela  autobusem, obžalovaný jí pak svezl na skútru do vedlejší vesnice, kde bydlel. Po příjezdu si sedli na zahradu, Tomáš údajně stále vyhrožoval zveřejněním fotek. Poté se svědkyni chtělo na toaletu, tak ji doprovodil dovnitř domu.

„Když jsem vyšla ze záchoda, zezadu na mě skočil a tahal mě do pokoje. Já jsem křičela a kopala, on měl ale strašnou sílu. Držel v ruce provaz, dotáhl mě do pokoje a tam mě znásilnil," popisovala dívka. Jakmile ji měl obžalovaný dotáhnout do pokoje, údajně ji hodil na zem a přivázal za levou nohu k noze postele. Z výpovědi Tomáše Pospíšila i policejní fotodokumentace ale vyplývá, že v pokoji byla pouze válenda, která nohy neměla. Tento rozpor svědkyně nedokázala pořádně vysvětlit.

Když byla dívka na zemi, pachatel ji podle jejích slov začal osahávat a líbat. Pak jí vyhrnul šaty, přitom ji mlátil 
do zad, hlavy i končetin. Poté do ní údajně pronikl (prý byla ještě panna) a poté na ní vykonal i orální a anální sex.  Když se uspokojil, svalil se na postel a ona utekla. Pak běžela pár stovek metrů na zastávku v dané obci a asi za dvacet minut jí jel autobus. V původní výpovědi přitom uvedla, že běžela do 4,5 kilometru vzdálené vesnice, protože přes místo bydliště obžalovaného tou dobou žádný spoj nejel. To před soudem potvrdili i lidé 
z této vesnice.

Znalkyně Ludmila Viktorová nepovažuje tyto rozpory za tolik podstatné, aby se  kvůli nim dala výpověď označit jako nedůvěryhodná. Uvedla, že poškozená trpí postraumatickou stresovou poruchou, psychotickou poruchou a zřejmě 
i schizofrenií. U tak závažných onemocnění prý mohou být výpadky v paměti obvyklé.

„Poškozená následkem jednání obžalovaného utrpěla těžkou psychickou újmu," uvedla znalkyně. Proti tomu podal námitku advokát obžalovaného Josef Šírek s argumentem, že toto jsou právní, nikoliv medicínské závěry.

Znalec Václav Šnorek byl 
ve svých vyjádřeních opatrnější. I on však připustil, že nějakého násilí se poškozené 
od obžalovaného zřejmě dostalo. Zda to bylo znásilnění nebo drsnější forma dobrovolného sexu, je otázkou. „Traumatizace nevznikla sama o sobě, někdo ji musel způsobit. Otázkou je kdo," dodal.