Jednou z novinek zmiňovaného zákona je například to, že policisté nyní musejí na začátku trestního řízení upozorňovat oběti na širokou škálu možností pomoci v jejich obtížné životní situaci.

Jinými slovy je odkazují 
na konkrétní organizace, které zajišťují právní konzultace, pohovor s psychologem či psychoterapeutem, nové bydlení pro oběti domácího násilí nebo ve zvlášť závažných případech i akutní finanční výpomoc. Tuto skutečnost hned 
v počátku jednání ocenil Jiří Šťastný, místopředseda krajského soudu pro trestní úsek.

„Zákon vnímám v pozitivním smyslu, protože lépe vymezuje práva a prostor pro poškozené. V trestním řízení bohužel platí, že obžalovaní mají někdy víc práv než kdokoliv jiný. V tomto směru tento zákon vítám," poznamenal Jiří Šťastný.

Jeho slova o zvýhodňování pachatelů na úkor jejich obětí potvrdil Pavel Pavlátka, místopředseda okresního soudu pro věci trestní. Podle něj je podstatné, že 
se nyní v trestním řízení rozšiřuje katalog práv poškozených. Co se mu naopak nelíbí, je, že podle novely zákona by se trestní senáty měly ve výrocích o vině a trestu zabývat také rozhodnutím o odškodnění za nemajetkovou újmu.

Doposud platilo, že tuto otázku měly na starosti  soudy 
v občansko-právním řízení. 
A to hlavně proto, že spory 
o peníze jsou dlouhodobou 
a těžko vymahatelnou i prokazatelnou záležitostí. Podle soudních statistik je 80 až 90 procent nároků poškozených nevymahatelných, protože velká část pachatelů je takříkajíc nemajetná.  

Na druhou stranu je třeba říct, že když někteří poškození zavětří možnost snadného obohacení, své problémy a újmu neúměrně zveličují. A právě posuzování toho, na čí straně je v takových případech právo, se chtějí soudci trestních senátů vyhnout. Obávají se totiž výrazného a především zbytečného prodlužování jednotlivých přelíčení.

„V prvé řadě bude záležet
na tom, jak to zadokumentuje policie. Prvotní fáze řízení je nejdůležitější. Už teď se setkáváme s tím, že poškození zpočátku nic nechtějí, ale pak na radu obhájců začínají měnit své výpovědi a snaží se získat prostředky neadekvátní k poměrům obžalovaného," zmínil soudce Pavel Pavlátka.  
V následné diskusi uvítala účinnost zákona i Václava Káplová, mluvčí budějovické vazební věznice. Přestože tato instituce přichází do styku spíš s pachateli než obětmi 
a novelu v praxi ještě nevyužila, podle mluvčí k tomu časem nepochybně dojde.

„Existují výzkumy, které hovoří o tom, že až osmdesát procent vězněných trpí poruchou osobnosti. Pokud mají obecnou charakteristiku, je to účelovost jednání a manipulace. Stává se, že se někdy poperou a dělají i jiné věci a pak se jeden z vězňů stává obětí," vysvětlila Václava Káplová 
s tím, že v jihočeské metropoli naštěstí k problémům příliš nedochází. Ve vazební části jsou malé kolektivy, což zmenšuje možnost páchání trestné činnosti, věznice s dozorem je výběrová a podle mluvčí jsou v ní „hodnější vězni."

Kromě zástupců justice 
a vězeňské služby diskutovali o problému i jihočeští policejní psychologové Miroslav Macho a Regina Chalupová a zástupci jednotlivých neziskových organizací – Probační a mediační služby ČR, Bílého kruhu bezpečí, La Strady, Intervenčního centra pro oběti domácího násilí, společnosti Theia a dalších. Ti hovořili zejména o možnostech vzájemné spolupráce.