6. října kolem 13.30 zase vešel otevřenými dveřmi do domu v Hlavatcích. Prohledal skříňky v obýváku, zatím co 77letá majitelka spala v ložnici,  a vybral z nich šperky v ceně nejméně 15 000 korun. Když byl při odchodu vyrušen 84letým majitelem domu, podal mu ruku a opět se vymlouval na  vykupování baterií.

Podobně vysvětloval 27. září kolem desáté hodiny vniknutí na pozemek a do garáže domu v Čakově 81letému majiteli, který ho zahlédl ze zahrady; tomu tvrdil, že zvonil a volal. 25. října po deváté hodině po vniknutí do prvního patra domu v Hluboké nad Vltavou se stejně vymlouval 83letému pánovi (podle svědkyně, která ho přistihla v domě, nebyl nervózní a vypadal, jako když přišel na kávu). Téhož dne o hodinu později se zjevil v domě v Hosíně, kde ho majitelka potkala až v kuchyni (podle ní se v klidu zeptal a beze spěchu odešel), či 18. listopadu odpoledne ve  Ktiši, kde odcizením hotovosti způsobil škodu 21 590 korun (za to dostal v prosinci 2011 deset měsíců podmíněně, což nyní soud zrušil a čin zahrnul do nynějšího posuzování jeho celé pokračující trestné činnosti).

Obžalovaný ovšem popíral, že by kradl – prý se jen chodil zeptat na ty autobaterie. Škodu způsobenou ve Ktiši zaplatil už před jednáním soudu. Žádné auto připravené k odjezdu nikde neměl. Zmiňované šperky mohl poškozeným odcizit někdo jiný. Usvědčili ho ale všichni poškození, kteří ho na místech činů viděli, mluvili s ním a při rekognici ho poznali.

Podle Okresního soudu v Č. Budějovicích takto kradl, ačkoliv byl v Prachaticích potrestán mimo jiné za krádeže v roce 2003 ke 150 hodinám obecně prospěšných prací. Ty mu byly následně přeměněny na 75 dnů vězení. Za nyní žalované skutky mu soud uložil trestním příkazem podmíněný trest. Ten byl panu B. doručen 26. července do věznice v Ostrově s výzvou, aby si zvolil obhájce. Toho mu nakonec soud ustanovil 12. září, a ten poté 19. září podal proti trestnímu příkazu odpor.

V hlavním líčení pak okresní soud mj. připomněl, že kromě odsouzení v prosinci za Ktiš byl Roman P. potrestán ještě loni 10. května osmi měsíci nepodmíněně za krádež šperků v hodnotě 31 100 Kč v ložnici domu ve Lhenicích dne 9. března 2012. Soud ho pak nově uznal vinným přečiny krádeže a porušování domovní svobody a uložil mu úhrnný rok do věznice s dozorem.

Obžalovaný se odvolal. Jeho obhájkyně ke krajskému soudu přinesla dohodu svého klienta potvrzující, že má zaměstnání, a zprávu o zdravotním stavu jeho družky, o kterou se prý stará. Především ale brojila proti tomu, že odpor proti trestnímu příkazu, kterým mu okresní soud uložil podmíněný trest, podal jeho obhájce bez vědomí obžalovaného, a soud mu pak v hlavním líčení dal trest nepodmíněný. Přitom nebýt onoho odvolání, které si Roman P. nepřál, by byl jeho čin amnestován…

V zájmu nevinného?

Obhájkyně dále mínila, že závěr soudu prvního stupně, že její klient do domů vnikal s úmyslem páchat trestnou činnost, je jen názorem soudu na osobu obžalovaného a není věcně podložen – pan P. prý hlasitě dával najevo, že vstupuje. „Z čeho je dovozováno, že přicházel krást?" ptala se obhájkyně. Rozvíjela, že obviněný byl s výjimkou posledních zmiňovaných případů odsouzen naposledy před deseti lety, pracuje, stará se o invalidní družku a kdyby musel do vězení, stát by měl náklady s pomocí této postižené. Otázkou je skutečná cena údajně odcizených šperků, které ostatně při zjevné nedbalosti majitelů mohl vskutku odcizit někdy i někdo jiný…  Závěrem navrhla upustit od potrestání svého klienta.

Ten potvrdil, že původní trestní příkaz s podmínkou v této věci dostal do výkonu jiného trestu v Ostrově. Odpor proti němu podal jeho tehdejší ustanovený obhájce, aniž ho předtím vyrozuměl. „Kdyby mě byl kontaktoval, rozhodně bych s odporem nesouhlasil, přestože se cítím být nevinen – při vědomí mé trestní minulosti bych se byl s podmínkou spokojil," prohlásil. Dodal, že když se pak ptal advokátovy koncipientky, která ho navštívila ve věznici, měla mu vysvětlit, že to udělali s nejlepším vědomím, že postupují správně, a že mu soud nemůže k původnímu rozhodnutí přidat. Prý tak taky šetří peníze za cestu do vzdálených věznic za obžalovanými…

Krajský soud se rozhodl obhájce a jeho koncipientku, které pan P. zbavil mlčenlivosti,  vyslechnout. Advokát popsal, že jeho koncipientka se seznámila se spisem a zjistila, že klient skutek popírá. Následně mu telefonovala žena, kterou považoval za družku obviněného, a rovněž ho ujišťovala, že obžalovaný je nevinen a že se ho advokát musí zastat. Vyznělo mu to jako přání, že ho má zastupovat u soudu, a ženu ujistil, že pro něho udělá všechno jako pro každého jiného klienta.

V takto signalizovaném zájmu obžalovaného tedy podali proti trestnímu příkazu odpor.

Poté jim volala ona družka, že pan Roman je kvůli jiné věci ve věznici v Č. Budějovicích, a aby ho tam navštívili. Koncipientka tam 10. října zašla. U soudu řekla, že s ním stručně probrala, jak bude věc pokračovat. Opakoval obhajobu údajnými rozpory ve výpovědi svědků, naznačoval, že skutků se mohl dopouštět jiný Rom, jeho příbuzný, kterému tehdy půjčil auto. Podle ní o podání odporu věděl. Také jí na místě písemně potvrdil, že s dosavadním postupem kanceláře souhlasí.

Na to obžalovaný před soudem prohlásil, že ona věta o souhlasu na papíře v době, kdy jej podepsal, nebyla. Svědkové poté vysvětlovali senátu, proč je toto prohlášení klienta uvedeno na spodní polovině listiny: v praxi kanceláře je to tak, že nad ním nechávají místo pro dopisování dalších úkonů, které ve věci dělají. Koncipientka uvedla, že při předepisování  zmíněné věty o schvalování postupu kanceláře text současně hlasitě četla a obviněný jej pak podepsal.

„Teprve po této návštěvě jsme dostali dopis, ve kterém obžalovaný své stanovisko mění a začíná tvrdit, že s odporem nesouhlasil a že žádá jeho zpětvzetí. Ve stejném duchu nám volala i jeho družka," řekl advokát. „Oběma jsem vysvětlil, že odpor nelze brát zpět."

Dopis pana P. soud přečetl jako důkaz. Obžalovaný v něm tvrdí, že ho podání odporu bez toho, aby to s ním probrali,  dosti překvapilo, protože s uloženou podmínkou v podstatě souhlasí a vzhledem k trestní minulosti má obavu, že by u hlavního líčení mohl dopadnout hůř. Pokud prý obhájce není přesvědčen, že vyhrají, má odpor zrušit.

K dotazům soudu advokát potvrdil, že před podáním odporu neučinili pokus získat stanovisko obžalovaného. Také jeho kolegyně uvedla, že před podáním odporu pana P. nekontaktovali. Ze spisu shledali, že vinu popírá, a také intervence jeho družky nepovažovali za odraz jejích přání bez vědomí obžalovaného. „Proto jsme usoudili, že je vhodné odpor podat," řekla. Na dotaz, proč nenavštívili obviněného ve výkonu trestu v Ostrově, opakovala, že měli zato, že zjištěné okolnosti jsou pro podání odporu dostačující. Kategoricky popřela jako absurdní tvrzení obžalovaného, že mu měla říci, že jejich kancelář nemá peníze na tak daleké cesty.

Krajský soud poté odvolání pana P. zamítl. Uzavřel, že obviněný následně akceptoval podání odporu jeho obhájcem, přičemž ze strany obžalovaného ani obhajoby nepadla u hlavního líčení ani zmínka o tom, že by snad odpor nebyl podán z vůle pana P. Jednání u soudu také předcházely porady obviněného s obhajobou ke strategii dalšího postupu atd. Okresní soud tedy správně konal hlavní líčení v této věci. Správný je i jeho výrok o potrestání pana P. Jeho skutek z Ktiše, původně samostatně odsouzený v prosinci 2011. byl sice amnestován, ale to nebrání v uložení společného trestu, uzavřel krajský soud.

Rozsudek je tak pravomocný.