Chtěl si zavolat?

Loni 26. října kolem 20.45 hodiny požádal u pošty v ulici A. Barcala mladíka o zapůjčení mobilu. Když odmítl, vytáhl z kapsy injekční stříkačku a začal mu s ní šermovat před obličejem. Přepadený mu pak v obavách z následků telefon vydal.

Když doma řekl, co se mu stalo, rodina zavolala policii a vydala se romského násilníka hledat. Skutečně ho našla na zastávce a ten na výzvu přístroj vydal.

Při vyšetřování obviněný tvrdil, že si z mobilu jen zavolal a zase jej vrátil. Dosvědčovala mu to přítelkyně s tvrzením, že Richard ani z místa neodešel.
Soud ale uvěřil poškozenému a dalším svědkům. Vzal v úvahu potrestání obžalovaného ještě jako mladistvého v roce 2007 za dvojnásobnou loupež, krádeže apod. dvěma roky vězení.

Byl uznán vinným loupeží i loni, ale soud upustil od uložení souhrnného trestu. Posoudil tedy obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivistu.

Nebyl prý blázen

Obhajobu Richard B. opakoval i před odvolacím soudem. Mobil si prý jen půjčil, zavolal si a zase jej vrátil. Nic z kapsy nevytahoval. „Byl jsem si vědom propuštění na podmínku v srpnu a nejsem takový blázen, abych krátce nato přepadl někoho před poštou, kde je plno lidí,“ mínil. Taky by prý jistě nečekal na zasvávce, až si pro něho přijdou. Zmiňoval dvouletou dcerku, která ho prý potřebuje, ale neuspěl.

Krajský soud jeho tvrzení o pouhém zavolání si a vrácení telefonu majiteli také neuvěřil. Skutek byl skutečně loupeží – šermovat injekční stříkačkou je stejné jako šermovat nožem nebo pistolí, je to zbraň, řekla v odůvodnění předsedkyně senátu. K uloženému trestu připomněla předchozí rozsudek nad Richardem B. – za celou řadu loupeží doplňovanou krádežemi na hranici loupeže. „To vypovídá o osobě pachatele a zvyšuje společenskou nebezpečnost jeho jednání,“ uzavřela.

Richard B. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Argumentoval výpovědmi dvou svědkyň v jeho prospěch, zatím co ostatní jen píčí, co jim obviněný sdělil. Policie u něho nezajistila injekční stříkačku, kterou měl poškozeného údajně ohrožovat, ačkoliv ho zadržela téměř bezprostředně po skutku. Nebylo též ověřeno, zda v rozhodné době z telefonu skutečně volal svému známému, kvůli čemuž si od poškozeného telefon zapůjčil. Jeho čin by prý snad mohl být posouzen jako vydírání.

Nepolepšený . . ?

NS konstatoval, že dovolatel v zásadě zopakoval argumentaci, s níž se už důsledně vypořádal odvolací soud. Předestírá vlastní verzi případu, podle které si od poškozeného jeho mobil pouze vypůjčil a ten mu ho dobrovolně předal. Jihočeské soudy se však s jeho obhajobou podle NS přesvědčivě vyrovnaly.

Ke konstatování zvlášť nebezpečné recidivy dovolací soud zdůraznil, že nyní projednávanou loupež Richard B. spáchal pouhé dva měsíce po podmíněném propuštění z výkonu trestu. Sotva lze tedy mít za to, že by jakkoliv prokázal své polepšení, tedy vůli a schopnost vést řádný život. Dosavadní způsob jeho života se sklony k opakovanému páchání loupeží relativně krátce po sobě a to, že ani dosud vykonaný trest odnětí svobody zjevně k jeho nápravě nevedl, jsou skutečnostmi, které nepochybně podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti jeho trestného činu pro společnost.

NS proto nepovažoval dovolání obviněného za opodstatněné a odmítl je.