Jak soud konstatoval, nejméně od počátku roku 2012 obžalovanou přemlouvala její dcera, která trpěla psychickými problémy, ke společné sebevraždě. Nakonec k ní přistoupily. Poté, kdy ve stanu na louce v Svinných Lad v nezjištěné době do 6. září poškozená v důsledku požití hypnotik a antidepresiv upadla do hlubokého spánku, matka ji na základě dohody dvakrát řízla do zápěstí. Když to nevedlo ke smrti, prořízla dceři hrdlo kobercovým odlamovacím nožem. Rána pronikla až k zadní stěně hltanu a přeťala vnitřní krkavici. Následně obviněná opakovaně pořezala na krku i sama sebe, ale čin nedokonala. Našli ji turisté a alarmovali horskou službu. Její pracovník jí pak zavolal záchranku. Cestou k ošetření zraněná řekla zdravotníkům, že u Svinných Lad je stan a v něm její dcera. Svědek tam vyrazil a mrtvou našel.

Marie Sonbolová se k činu doznala. Popisovala,  jak její  mladší dcera postupně ztrácela kontakt s realitou, jak začínala být jiná než ostatní, přestávalo ji bavit žít, jak se marně snažila jí pomoci najít radost ze života i ve spolupráci s psychiatry a psychology, byla s ní ještě loni v létě na dovolené v Turecku, a jak se nakonec podvolila jejímu přání odejít z tohoto světa společně…

Mimořádný motiv

Po obsáhlém dokazování, v němž byli mimo jiné slyšeni rodinní příslušníci obžalované, její známá a soudní znalci, soud dospěl k jinému popisu skutku, než jak byl žalován. Vedla jej k tomu především zjištění pohnutky skutku. „Musíme akceptovat motiv, který uváděla obviněná, tedy společné rozhodnutí odejít ze života – jiná pohnutka k takovému činu se ani nenabízí," řekl předseda senátu Aleš Kolář.

Podle soudu to potvrzují důkazy o komplikované osobnosti poškozené,  její návštěvy u psychiatrů, zbavování se majetku obviněné a vypovězení nájmu před činem, prezentace údajného odjezdu s dcerou do ciziny i před dalšími členy rodiny i zvolené místo sebevraždy.

Jednání Marie Sonbolové je ale i přes takové okolnosti stále vraždou, zdůraznil předseda senátu a po vyhlášení rozsudku také obžalovanou neformálně ujistil, že její čin zůstává pro soud naprosto nesrozumitelný, nepochopitelný. Jiná kvalifikace než vražda nepřichází v úvahu, nemohlo jít o zabití ani o účast na sebevraždě, a znalkyně jednoznačně uvedly, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalované byly v době činu zachovány.

„Skutek je ale natolik specifický, že zjišťované pohnutky k němu musely být promítnuty do rozhodnutí o trestu," pokračoval předseda senátu. „Ve srovnání s jinými vraždami, třeba v afektu či ze žárlivosti, na něž trestní zákoník pamatuje odnětím svobody na deset až osmnáct let, musíme v tomto případě vážit i rozhodnutí poškozené, snahu obžalované jí pomoci, jejich vzájemný silný citový vztah i následný pokus matky o sebevraždu, jistě ne demonstrativní… Obžalovaná dosud nebyla trestána, není zjišťováno žádné riziko případného opakování podobného činu. To nás vedlo k uložení trestu mimořádně sníženého…"

Rozsudek není v právní moci.