Jen přestupek?

Okresní soud mu za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky uložil tři měsíce podmíněně na 15 měsíců a dvouletý zákaz řízení. Krajský soud k odvolání obviněného rozsudek zrušil a jeho věc postoupil magistrátu města s tím, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Soud poukázal na závěry znalců z toxikologie a soudního lékařství ve prospěch řidiče a uzavřel, že nebylo prokázáno, že by obviněný řídil ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Nelze ani reálně předpokládat, že by to mohlo být zjištěno dalším dokazováním.
Proti rozsudku podal nejvyšší státní zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Napadené rozhodnutí je podle něho přinejmenším předčasné.
Rekapituloval, že podle toxikologa nález drog v krevním séru potvrzuje negativní ovlivnění schopnosti obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru. Míru ovlivnění však pouze na základě stanovené koncentrace metamfetaminu nelze určit. K tomu soudní lékař řekl, že není stanovena hranice hladiny metamfetaminu v krvi, která by vylučovala způsobilost k bezpečnému ovládání motorového vozidla, a proto lze pouze připustit, že obviněný byl pod negativním vlivem metamfetaminu. Nelze však dovozovat, že by tento negativní vliv podstatným způsobem či zcela znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla.
Z výpovědí členů policejní hlídky nevyplývá, že by na obviněném byly patrny zjevné známky požití omamných prostředků, nebo že by tomu svědčil způsob jeho jízdy.
Nejvyšší státní zástupce k situaci připomněl z rozhodovací praxe NS, že podle výsledků odběru krve, popř. moči, a zjištěných reakcí a jednání osoby poté znalec z odvětví psychiatrie určí, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Podle dovolatele tyto požadavky orgány činné v přípravném řízení a následně ani soudy nerespektovaly.

Stačí 200 ng/ml

S poukazem na vysokou koncentraci látky v krvi P. D. zmínil závěry znaleckého posudku v jiné trestní věci, kde byl přijat závěr, že konkrétní hranice metamfetaminu v krvi, při níž není průměrná osoba schopna bezpečně řídit motorové vozidlo, respektive je zcela vyloučena její způsobilost k řízení, je hladina 200 ng/ml. Psychomotorické a kognitivní schopnosti většiny osob s takovou sérovou hladinou metamfetaminu jsou narušeny nekritičností, roztěkaností, neklidem, nervozitou, podrážděností, agresivitou apod. Řízení motorového vozidla takovou osobou je rizikové, bez zábran, neodpovídající vysokou rychlostí, přeceněním vlastních schopností a vrší se chyby řízení. Hladina metamfetaminu vyšší než 200 ng/ml je arbitrárně stanovená hranice, stejně jako hranice jedné promile alkoholu v séru, a platí obecně pro průměrnou osobu, zdůraznil státní zástupce. Tyto závěry mohou sloužit jako podklad pro směry dalšího dokazování v budějovické věci.
NS rovněž uvedl, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat.
Podle ustálené judikatury NS je zřejmé, že pro stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z odvětví psychiatrie. Závěry posudku z odvětví toxikologie de facto slouží jako podklad pro vypracování posudku z odvětví psychiatrie. Musí být zjištěna též míra ovlivnění řidiče, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost". Pouhé zjištění, že řidič byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti, uvedl NS.

Rozhodně nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci, aby soudy pro závěr o tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou ovlivněn, vycházely z posudku z toxikologie, případně z odvětví soudního lékařství, či z výpovědí svědků, kteří jeho chování sledovali. Potřeba zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie je v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi. NS proto rozhodnutí budějovických soudů zrušil a věc vrátil první instanci. (3 Tdo 897/2015)