„Pachatelem domácího násilí bývá nejbližší člověk a oběti o tom zpravidla promluví až po letech," říká v rozhovoru pro náš Deník Lenka Suková, případová manažerka Bílého kruhu bezpečí v budějovické Riegrově ulici.
Obětem jakých trestných činů házíte pomyslný záchranný kruh nejčastěji?
Bílý kruh bezpečí vstupuje nejčastěji do kontaktu s oběťmi násilné trestné činnosti, jako jsou loupežná přepadení nebo znásilnění. Často řešíme týrání dětí a obracejí se na nás i senioři, které trápí špatné mezilidské vztahy. V neposlední řadě pomáháme obětem těch nejzávažnějších trestných činů, to znamená pokusu o vraždu a vraždy. Tam jednáme hlavně s pozůstalými.
Můžete uvést konkrétní případ z poslední doby?
V letošním roce jsme pomohli osmnáctiletému studentovi, který po návratu
ze školy našel doma velmi těžce zraněnou matku. Ta
po brutálním napadení ze strany svého přítele málem přišla o život. Dlouhou dobu pak ležela v kómatu v nemocnici, pachatel skončil ve vazbě a mladík se musel postarat
o svou tříletou nevlastní sestru. Dospěl ze dne na den. Zůstal úplně sám, protože rodina se rozpadla a s příbuznými se léta nestýkali. Prioritou bylo zajistit, kde a jak budou bydlet, z čeho nakoupí jídlo a zaplatí účty. Součástí naší pomoci byly všechny potřebné právní informace a psychologická podpora. Doprovodíme ho i k hlavnímu líčení u soudu. Lze říct, že je to jeden z nejzávažnějších případů, se kterými jsme se letos setkali.
Od ledna už neposkytujete pomoc jen přímým obětem trestných činů, ale i jejich rodinám. Je nějaký podstatný rozdíl mezi pomocí samotné oběti a jejímu rodinnému příslušníkovi?
Ne, princip je pořád stejný. Oběť i její rodinní příslušníci zažívají při ztrátě blízkého člověka šok a trauma. Bavíme se spolu, jak vypadá trestní řízení, jak to chodí u soudu nebo jaká mají práva v postavení poškozeného. Dokonce jim dokážeme zprostředkovat krátkodobou podpůrnou psychoterapii zaměřenou právě na zvládání traumat.
Co je prvním krokem, který čeká nového klienta?
Nejprve mapujeme jeho nejakutnější potřeby, jestli má dostatek financí, podporu širší rodiny a podobně. Poté zajišťujeme další nezbytné záležitosti, je to jiné případ
od případu.
Řekla jste, že podle vašich zkušeností nahlásí znásilnění jen pět procent poškozených žen. Jde tedy pouze o špičku ledovce. Platí takový příměr i u jiných trestných činů, například stalkingu?
Stalking je fenomén, o kterém se v poslední době hodně píše a mluví. Lidé jsou díky tomu informovaní a nebojí
se takové jednání oznámit. Setkáváme se s tím dost často. Poškození jsou sledováním natolik paralyzovaní a štve je to, že si o tu pomoc říkají snáze než u případů znásilnění, týrání nebo domácího násilí. Tam bývá pachatelem nejbližší člověk a oběti o tom zpravidla promluví až po letech. Stalking má většinou
na svědomí zhrzený expartner nebo člověk s poruchou osobnosti, který si vybere nějaký cíl a sleduje ho. Zpravidla je to člověk zvenčí.
Kam až oběti trestných činů doprovázíte?
Díky penězům z Evropského strukturálního fondu jsme mohli navýšit kapacitu. Já zde pracuji na plný úvazek a věnuji se zvlášť zranitelným obětem trestné činnosti. Doprovázím je k procesním úkonům na výslechy a dělám jim
i morální podporu u soudu. Často se totiž nejvíc bojí toho, že se tam znovu setkají s pachatelem. Dokážeme zajistit oddělené čekání i to, aby
se s pachatelem vůbec neviděly, což je pro ně velká pomoc. Mohu je doprovodit i na různé úřady k vyřízení sociálních příspěvků, dávek hmotné nouze a podobně.
Které oběti jsou zvlášť zranitelné?
Je to trochu krkolomný termín, který definuje nový zákon o obětech trestných činů, který platí teď od prvního srpna. Podstatná je charakteristika oběti, třeba že je senior nebo zdravotně znevýhodněný. Měli jsme nevidomého klienta, který byl přepaden
a oloupen na ulici. Vzhledem k možnostem jeho prostorové orientace pro něj bylo hodně složité bránit se pachateli. Může to být i dítě nebo oběť, které se něco přihodilo už vícekrát. Měli jsme tady ženu, která byla v 18 letech znásilněna, pak se jí to znova stalo ve čtyřiceti. Je hrozně těžké
se s tím vyrovnat. Obecně tedy platí, že zvlášť zranitelné jsou ty oběti, které se s následky zločinu vyrovnávají hůř než jiní lidé.
Končí vaše spolupráce s oběťmi vyhlášením pravomocného rozsudku u soudu? Nebo se stýkáte i poté, byť už vaše schůzky nemusí být tak pravidelné a časté?
Vždycky záleží na tom, co ten konkrétní člověk potřebuje. Nabízíme otevřenou spolupráci, to znamená, že nekončí vyhlášením rozsudku. Klienti se na nás mohou obrátit kdykoliv. Stává se, že pachatel je odsouzen k nějakému trestu a pak nastane doba, kdy má být propuštěn. Pro oběti je to deprimující, obávají se msty a podobně. Můžeme jim zajistit informování o případném propuštění z vazby nebo detenčního zařízení tak, aby se na to byli schopni adekvátně připravit.
