S jejím ošetřováním v krajském městě je také spokojen. Problémy však má s poskytováním lékařské péče při řešení vedlejších, doprovodných následků choroby. Na jeden užíval dříve běžně předepisovaný lék Furantoin a byl s jeho nasazením rovněž spokojen. Nicméně došlo k situaci, že léku byla ukončena registrace s tím, že měl být nahrazen lékem jiným s údajně stejným efektem. Výrobce jej přestal vyrábět.

„Hra“ s pacienty

Jak se ukázalo mj. posudkem odborné společnosti, že zamýšlená náhrada není pro určitou skupinu pacientů optimální. Výrobce se tedy k produkci Furantoinu vrátil, ale než mohl být znovu zaregistrován a legalizován, uběhl zhruba rok, pro pacienta z Budějovic plný obtíží.

A ještě jedna svízel ho potkala. Protože je nadále pracovně aktivní, užíval další lék Vigil, který mu činnost výrazně usnadňoval. Pak došlo k tomu, že tento lék přestal být pro indikaci jeho onemocnění hrazen ze zdravotního pojištění. Ve volném prodeji byl pro pacienta hradícího si i jiné léky finančně nedosažitelný.

Občan se s tím nehodlal smířit a prostřednictvím advokátní kanceláře Vavroch a partneři zažaloval Českou republiku – Ministerstvo zdravotnictví ČR o náhradu způsobené nemajetkové újmy částkou jednoho milionu korun.

Nikdo nenese odpovědnost

Městský soud v Praze žalobu o ochranu osobnosti 26. března 2008 zamítl. Vrchní soud v Praze 9. prosince téhož roku rozsudek potvrdil.
Odvolací soud posuzoval, zda ministerstvo nese odpovědnost za stav, kdy Furantoin nebyl po určitou dobu na trhu v ČR a lék Vigil nebyl pro indikaci onemocnění žalobce hrazen ze zdravotního pojištění.

Soud shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalované ministerstvo porušilo povinnost, jestliže stanovilo legislativní podmínky k uvádění léků do oběhu a způsob jejich hrazení ze zdravotního pojištění. Poukázal na to, že dle přílohy zákona o veřejném zdravotním pojištění byl z pojištění plně hrazen léčebný přípravek skupiny léčebných látek za lék Furantoin.

Podpůrně argumentoval i tím, že i v případě neregistrovaného léku tehdy platný zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech, v § 5a říkal, že „osoby zacházející s léčivy jsou povinny a) omezit na nejnižší možnou míru nepříznivé důsledky působení a vlivu na člověka, zvířata a životní prostředí.“ Stejný zákon pak upravoval „získání neregistrovaných léků“ snad paragrafem 31 o povolování výjimek: Ministerstvo zdravotnictví v případech ohrožení lidského života, není–li odpovídající registrovaný přípravek distribuován nebo není v oběhu, (…) může výjimečně povolit použití přípravku neregistrovaného podle tohoto zákona.

Paragraf 16 zákona č. 48/1997 Sb., pak stanovil možnost zajištění úhrady těchto přípravků, řekl vrchní soud. Tento paragraf říkal, že příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní péči jinak zdravotní pojišťovnou nehrazenou, je–li její poskytnutí z hlediska zdravotního stavu pojištěnce jedinou možností zdravotní péče. S výjimkou případů, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, je poskytnutí zdravotní péče podle předchozího odstavce vázáno na předchozí souhlas revizního lékaře.

Vrchní soud tak uzavřel, že zákon tedy tyto postupy (přes veškerou krkolomnost „provádění“ – pozn. red.) dovoloval, takže nebyly neoprávněným zásahem do odvolavatelových práv chráněných občanským zákoníkem. Ministerstvo zdravotnictví tedy nenese odpovědnost za tvrzenou nemajetkovou újmu.

Vyšší veřejný zájem…

Pan učitel podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Je přesvědčen, že stát nese odpovědnost za negativní důsledek své činnosti či nečinnosti, takže pokud došlo k ohrožení nebo poškození zdraví fyzické osoby, pak tato osoba musí mít právo domoci se ochrany osobnosti podle občanského zákoníku. Podle jeho mínění pak není nutné, aby neoprávněný zásah spočíval v jednání nezákonném.

NS konstatoval, že jde o dovolání nepřípustné, neboť věc mimo jiné nemá po právní stránce zásadní význam. V otázce výkladu ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti podle něj odvolací soud věc rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou NS. Ta řekla, že o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mimo jiné tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze.

Jde prý o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem (tedy v dané věci snad na úspoře veřejných prostředků? – pozn. red.). Takový zásah do osobnostních práv prý ovšem zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem a zároveň není v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat, řekl NS v předchozích judikátech. Důstojnost osobnosti v případě našeho žalobce tedy zřejmě podle soudů dočasným zmizením Furantoinu z trhu a nehrazením Vigilu dotčena nebyla.

„Černý Petr“ tak zůstal ministerstvu zdravotnictví a jeho orgánům s jejich soudy požehnanou takřka „libo“volností stanovit podmínky k uvádění léků do oběhu a jejich způsobu hrazení z pojištění. A případného přezkoumání závěrů příslušných komisí nemá skupina svým způsobem výjimečných pacientů kde se dovolat – nějaký „medicinský ombudsman“ v systému chybí.

Což je zjištění, které ovšem panu učiteli hudby z Budějovic a dalším obdobně zkoušeným jistě žádnou úlevu či satisfakci neposkytne.