Učení mužové na ní prostřednictvím figuranta senátu demonstrovali v praxi své závěry k možnému pohybu Michala Nováčka (25), obžalovaného z vraždy sedmiměsíčního kojence v pokoji baru Sunny v Českých Velenicích.

Jak jsme uvedli, Nováček loni 13. června po půlnoci položil plačícího sedmiměsíčního synka své přítelkyně vedle sebe do postele, aby ho utišil. Když jeho pláč neustal, hodil na něho dvě deky a polštář a na dítě přilehl. Dítě zemřelo v důsledku zhmoždění plic.

U soudu Nováček tvrdil, že dítě normálně přikryl a pak prostě sám zaspal. Dítě prý nejspíš zalehl, když se na posteli převalil.

Znalci z odvětví soudní medicíny uvedli, že příčinou smrti malého bylo zhmoždění plic způsobené stisknutím hrudníku proti pevné překážce. „Nelze vyloučit neúmyslné prudké zalehnutí,“ poznamenali. K dotazům vysvětlovali, že by muselo jít o energické, rychlé zalehnutí, nikoliv o převalení se na dítě například v polospánku. Ke kompresi hrudníku muselo dojít rychle. Znalec psycholog vyslovil domněnku, že v důsledku pláče dítěte došlo k prolomení inhibičních mechanismů obviněného, což vyústilo ve značně intenzivní agresivní jednání.

Soud v listopadu uzavřel, že obžalovaný ve zkratkovitém jednání dítě úmyslně usmrtil. Uznal Nováčka vinným zločinem vraždy dítěte a uložil mu trest 16 let odnětí svobody do věznice s ostrahou. Vrchní soud v Praze ale rozsudek zrušil a věc vrátil první instanci k doplnění dokazování. (Podrobnosti deník 16. února.)

Znalci lékaři podle odvolací instance měli přesněji vysvětlit jimi užité pojmy „neúmyslné prudké zalehnutí“ a „rychlé energické přilehnutí“. Vrchní soud naznačil i možnost provedení vyšetřovacího pokusu. K objasnění věci podle jeho závěrů by rovněž bylo potřeba vypracovat posudek z oboru forenzní biomechaniky a provést další důkazy.

K tomu došlo včera. Soudní lékaři vyloučili možnost způsobení komprese hrudníku kojence pomalým přetočením se obviněného ve spánku. Muselo by jít minimálně o prudké vymrštění se spícího s přetočením se, jak se někdy obracejí mladí lidé. Na dítě by dotyčný musel dopadnout ramenem, paží či předloktím. Kdyby dolehl celým tělem, destruující síla by se na velké ploše jednak rozložila, jednak by došlo i ke zranění dalších orgánů dítěte, například jater. Znalci pak vedli figuranta při demonstrování jednotlivých možných poloh.

Znalec z oboru forenzní biomechaniky poté přednesl posudek na základě vlastních experimentů ke kritickým hodnotám tolerance organismu k tlakům na hrudník, tedy k tomu, jaká vnější síla v závislosti na čase působení by už mohla způsobit smrtelný následek.

Vyšel přitom z informace, že podle lékařů šlo o tlak působící v řádu až desítek sekund. Profesor tedy uvažoval o plynulém stlačení, bez rázové složky. I tak by už pouhé nalehnutí bokem nebo zády vyvolalo tlak 300 Newtonů, tedy za kritickou hranici nebezpečnosti 250 Newtonů. Kdyby si někdo na hrudník dítěte sedl, vyvolal by 640 Newtonů, atd. Při padnutí „opilce“ do postele by šlo o hodnotu 670 Newtonů. Následky jiných pohybových aktivit znalec nezkoumal s poukazem na onen údaj o desítkách sekund.

Znalci lékaři nicméně znovu poukázali na to, že příčinou smrti malého bylo zhmoždění plic, které vzniká prudkým stlačením hrudní stěny v řádu vteřiny či zlomků vteřiny. Vysvětlili, že o deseti sekundách v protokolu hovořili v souvislosti s tím, že takto trvající tlak by zamezil dýchacím pohybům dítěte a vyvolal dušení, které ale v tomto případě nenastalo. Biomechanik po vyjasnění užitých pojmů doplnil, že takové tvrdší nalehnutí těla by vyvinulo podle jeho odhadu tlak i přes tisíc Newtonů.

Hlavní líčeno bylo odročeno mj. k doplnění posudku z forenzní biomechaniky. Obžalovaný, který nadále zůstává ve vazbě, se k pátečnímu jednání omluvil.