Nejspíš loni v březnu porodila po utajovaném těhotenství v koupelně holčičku. Omotala novorozeněti kolem krku tepláky, aby nekřičelo, utáhla je, dítě zabalila do županu a uložila do igelitového pytle. Lůžko plodu spláchla do záchodu. Pytel s ostatky holčičky ukrývala v bytě  několik měsíců. Nejspíš v srpnu, kdy se přestěhovala k druhovi, pytel vzala s sebou, ukryla jej do kůlny a pak zakopala ve dvoře. Místo zakryla kusy dřeva. Podrobnosti ke skutku a z hlavního líčení Deník přinesl 20. a 30. srpna.

Obhájce Mgr. Tomáš Rada v závěrečné řeči mínil, že šlo o vraždu novorozeného dítěte matkou, tedy o situaci, kdy matka v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě. Podle trestního zákoníku za to má být potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let. Nepodařilo se prý ostatně ani prokázat, že se obviněná činu dopustila na živém dítěti.

Prokázáno

Podle předsedy senátu Mgr. Ondřeje Vítů má soud ale za prokázané, že se holčička narodila živá. Sama obviněná uvedla, že dítě po porodu plakalo. „Kdyby nebylo živé, nemělo by logiku pokládat mu kolem krku smyčku, aby je udusila," řekl. Poukázal na vyjádření znalce z odvětví porodnictví, který má za krajně nepravděpodobné usmrcení novorozeněte například zlomením vazu při vytahování. O přiznání obžalované k udušení dítěte vypověděla i svědkyně.

Soud se nepřiklonil  k názoru, že by se Iveta Holubová činu dopustila z rozrušení způsobeného porodem. Znalec podle senátu spolehlivě a přesvědčivě vysvětlil, proč tomu v tomto případě tak nebylo, a odkázal mimo jiné na počínání obviněné při porodu a po něm, bez zaváhání a symptomů rozrušení. Ani to, že žena poprvé rodila doma, ji nemohlo vyvést z míry. Psycholog a psychiatr pak posuzovali obžalovanou z hledisek svých oborů a vyloučili, že by v době činu trpěla duševní chorobou nebo poruchou. Její ovládací schopnosti byly jen lehce, nepodstatně sníženy.

Jednala úmyslně

Na základě zjištěných okolností a posudků všech tří znalců krajský soud uzavřel, že obžalovaná jednala vědomě. „Důsledně, cíleně své těhotenství skrývala, při porodu a po něm se chovala naprosto rutinně, bez afektu a lítosti. Její čin byl podle znalce prokalkulovanou agresí, protože tu primární v povaze nemá," řekl Mgr. Vítů. „Jako zkušená rodička odhadla příchod dítěte na svět. Bylo donošené, nešlo o extrémně předčasný porod, který by ji zaskočil. Své dítě usmrtila s rozmyslem, ačkoliv mohla velmi dobře využít zkušenosti z minulosti, z uvolnění svých prvních pěti narozených dětí k adopci."

Nejpravděpodobnější motivaci jejího činu podle soudu přesvědčivě vysvětlil znalec psycholog obavou ze zhoršení vztahů se svým novým partnerem. Pokud by tomu tak nebylo, mohla přece i toto dítě po porodu přenechat k adopci, řekl předseda senátu.

K obhajobou tvrzeným mimořádným okolnostem, které měly vést k rozrušení rodičky, soud zdůraznil, že v tíživých sociálních poměrech žila Iveta Holubová stále, nedošlo k nějakému náhlému zhoršení její situace. Neudělala nic pro to, aby očekávaný porod proběhl v nemocnici, nechodila na těhotenské prohlídky a i při porodu nebo po něm mohla mobilem zavolat pomoc.

„Vzhledem k tomu, že se na obžalovanou hledí jako na dosud bezúhonnou, jsme jí neukládali  výjimečný trest," pokračoval  Ondřej Vítů. „ Neshledali jsme ale ani podmínky pro uložení trestu mimořádně sníženého. To by snad bylo možné, kdyby si po činu uvědomila, co udělala, oznámila jej, projevila reálnou lítost. Ona ale naopak navázala novou známost a chovala se, jako by se nic nestalo…"

Předseda senátu zmínil také, proč obžalované neuložili trest na samé spodní hranici sazby. „To proto, že do svého počínání ,zakomponovala´ i malého syna zaúkolováním odklizení placenty – to nebylo nutné, to si mohla odpustit a zvládnout to sama," uzavřel Mgr. Vítů.

Definitivní rozhodnutí ve věci vynese po odvolání Ivety Holubové Vrchní soud v Praze.