Loni 11. září v době od 17 do 04 hodin v noci v Chabičovicích v chatové osadě Zahrádky úmyslně napadl dcerku své přítelkyně, kterou měl svěřenu do opatrování. Rukou či nezjištěným předmětem ji opakovaně bil silou velké intenzity do bederní krajiny, malé a střední intenzity do obličeje a hlavy. Musel být minimálně srozuměn s tím, že dítě může v důsledku jeho počínání zemřít. Děvčátko utrpělo mj. zhmoždění mozku a na následky subdurálního krevního výronu vedoucího k útlaku mozku 14. září zemřelo.

Spadla ze schodů?

Obžalovaný k věci vypověděl poprvé až u soudu. Tvrdil, že holčička uklouzla ve sprše a způsobila si ranku na víčku. Byla ale v pořádku, hrála si a usnula. Později ho probudil dívčin pláč, když spadla z postele. Pak v noci zaslechl jakési zvuky a zjistil, že malá spadla ze schodů z podkroví. Neplakala, zdála se mu v pořádku, vzal ji tedy do náruče, uložil ji a znovu šel spát. Kolem čtvrté ji kontroloval opět – a dítě nereagovalo. Snesl je dolů, položil na stůl a volal záchranku.

Matka holčičky jako svědkyně popisovala, jak s obžalovaným po rozchodu s otcem dítěte navázala vztah. O dcerku se jí v případě potřeby starala její babička.
Líbilo se jí, jak se obviněný v prodejně a občas o společných víkendech k její dcerce choval. Koupil jí kindrvajíčko, choval ji, uspával v kanceláři, malovali spolu obrázky, učil ji oblékat se, „věnoval se jí jako vlastní“… V kritický den nemohla dcerku nechat u babičky jako jindy a Neubauer se nabídl, že malou pohlídá na chatě. Byli domluveni, že si pro ni matka po práci přijede.

Osudová vinárna

Kolem poledne mu holčičku předala. S obžalovaným zůstala v telefonickém kontaktu. Vše prý bylo v pořádku. Když mu kolem 19. hodiny volala, že je na cestě, řekl jí, že je to zbytečné, ať přijede pro malou ráno. Šla tedy s přítelkyní na domluvenou návštěvu do baru. Tam jí obviněný telefonoval o tom pádu ve sprše. Ujistil ji, že holčička je v pořádku.

Kamarádka, která s ní v baru byla, řekla, že matce po informaci o pádu ve sprše nabídla, že ji na chatu odveze, ale ta nechtěla s tím, že podle přítele je dítě v pořádku. Z baru jely přítelkyně nakoupit a matka děvčátka pak šla spát. Ráno zjistila, že má na mobilu dvě zmeškané zprávy. Dcerku pak uviděla až v nemocnici…

Neubauerovi sousedé z chatové osady uváděli, že se k dětem choval dobře, jako kamarád, dokázal je zabavit, hrál si s nimi.

Jaký byl

Svědek, který se tehdy s Neubauerem díval na televizi, řekl, že mu soused o pádu dívky ve sprše řekl, a potvrdil, že děvčátko bylo úplně v pohodě. Odešel kolem 21.30, ničeho neobvyklého si nevšiml. Někteří svědkové uvedli, že když se druhý den ptali Neubauera na děvčátko, řekl jim, že je matka odvezla na Lipno. Jeden ze sousedů na chatě řekl, že obviněný měl k dětem vždycky výborný vztah. Druhý, že se choval k dětem jako kamarád, dokázal si s nimi hrát. Další ale řekl, že Neubauer byl „takový zvláštní, svérázný“. Když byl vyzván, aby to blíže popsal, zmiňoval, že si stál na svých názorech a „nějakým způsobem je vždycky dovedl vysvětlit“. „Dovedl se o sebe postarat,“ uzavřel svědek charakteristiku souseda.

Při popisu zacházení Neubauera s dvouletou holčičkou na zahradě chaty si ale sousedé povšimli autoritativního, příkazového tónu, s nímž ji nutil, aby přenášela z místa na místo lísky na ovoce. Obžalovaný jim to vysvětloval radou lékaře k údajným motorickým problémům dítěte. To ale popřela lékařka, která o malou pečovala. Holčička byla podle ní zcela normální, jen pohodlnějš… I podle Neubauerovy bývalé manželky, která mu po rozvodu svěřovala společnou dceru bez obav na každý druhý víkend, je obviněný zvláštní. „Má kolem sebe vysokou zeď, za kterou nikoho nepustí,“ řekla. Nazvala ho „manipulátorem“.

Z listinných důkazů četl soud mj. SMS mezi Neubauerem a matkou dítěte z kritického večera. Ta mu z baru měla poslat zmínku, že se jí tam někdo dvoří. Obviněný odpověděl, že je to její záležitost, ale že má dvouleté dítě, a za chvíli jí to připomněl peprnějšími výrazy…

Drastickou zprávu lékaře o zdravotním stavu velmi podchlazeného dítěte v hlubokém bezvědomí a se zhmožděninami i na konečníku si vyslechl v soudní síni i otec holčičky.

Očima znalkyň

V úterý byly slyšeny znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie. U obžalovaného shledaly lehčí psychickou poruchu nezralé osobnosti. Psychiatrička upřesnila, že mu chybí vyšší modulační systém, který tlumí asociální jednání člověka pomocí vrozených mechanismů k vyjednávání před agresí. Tato nezralost je u obviněného zjišťována i co do sexuality. Psychiatrička u něho nenašla většinové rysy něhy, romantismu, vroucnosti, které vztah provázejí. Zjišťovala spíše dominanci, manipulativnost. Ne že by nebyl úplně schopen citu, ale je méně empatický, hůře čte citové projevy jiných lidí a neumí na ně reagovat. S lidmi zachází spíše účelově.

Znalkyně obžalovaného charakterizovaly jako zaměřeného na sebe, se snahou prosadit své zájmy často bez ohledu na druhé, s tendencí potlačovat nahromaděné emoce, především negativní. Nezpracované drobnosti za dlouhou dobu se tak u něho naskládaly a vyústily v afektivní vybití . Měl za sebou patrně hektické období. Situací – návštěvou matky dítěte ve vinárně – se mohl vzhledem k osobnostním rysům cítit ponížen zbavením možnosti kontrolovat dění. Byl rozladěn až rozčilen z toho, že „ona si flirtuje a ještě má poznámky k tomu, jak se jí stará o dítě“. SMS, které si ten večer vyměňovali, naznačovaly stupňování averze. Nevoli k přítelkyni mohl přenést na její dítě. Spouštěčem k uvolnění nahromaděné agrese pak mohla být vzdorovitost, neposlušnost holčičky. K ní měl ostatně dlouhodobě tzv. hostilní postoj projevující se ústrky, veřejným ponižováním i tresty. Nesplňovala jeho požavaky na pořádek, na chování v přísných mantinelech, mohla být i překážkou jeho vztahu s její matkou.

Uražen a žárlivý?

Obhájce Mgr. František Pohanka zdůraznil přitakání soudních lékařů tomu, že ke smrtelnému zranění dítěte mohlo dojít při pádu ze schodů, jak jej jeho mandant popsal u hlavního líčení.Podle obhájce u dalších zjištovaných poranění na těle poškozené není zřejmé, kdy a kým byly způsobeny. Posudky znalkyň k osobnosti obžalovaného jsou pak postaveny toliko na předpokladech. Navrhl Neubauera zprostit obžaloby.

Senát po dokazování ale shledal Neubauerovo vysvětlení zranění pádem dítěte ze schodů nevěrohodným například i proto, že po příjezdu záchranky v noci na chatu řekl lékařům, že dítě spadlo v koupelně, a že i matce zamlčel daleko závažnější údajný pád. Jak upozornila státní zástupkyně, neřekl o tom ani policii druhého dne, kdy už těžko mohl být v šoku. „Proti věrohodnosti dodatečné obhajoby svědčí i závěry znalců. Podle nich mohl pád ze schodů způsobit zranění dívky na čele i vnitrolební poranění, ale ostatní zranění ne,“ řekl předseda senátu JUDr. Roman Bárta. Obžalovaný tedy podle soudu vedl proti dvouletému dítěti brutální útok. „V rozhodné době byla poškozená výlučně v opatrování obžalovaného,“ konstatoval dr. Bárta. „Nebyla v kontaktu s žádným jiným dospělým, který by jí mohl zjišťovaná zranění způsobit.“

V otázce jeho možné pohnutky se soud ztotožnil s názorem psycholožky. „Bývalá manželka obžalovaného uvedla, že byl výrazně žárlivý. I z SMS vyměňovaných s přítelkyní kritického večera je patrná jeho změna chování a roztrpčení zvláště poté, kdy mu matka holčičky sdělila, že se ve vinárně, kde je s přítelkyní, o ně zajímá jakýsi muž. Podle znalkyně to vnímal úkorně a žárlivě a městnaný afekt vybil ne na přítelkyni, kterou neměl po ruce, ale na její dceři,“ popisoval dr. Bárta.

Obviněný tak zavraždil osobu mladší patnácti let. „Bylo jeho svobodným rozhodnutím, že se uvolil hlídat dítě, k němuž měl výrazně negativní vztah, i že jako žárlivý partner poslal jeho matku se bavit. Že pak situaci nezvládl, je jeho vina,“ pokračoval předseda senátu. Ve stavu, kdy jeho rozpoznávací schopnosti nebyly podstatnou měrou sníženy, vedl řadu úderů střední, některé i velkou, intenzitou na tělíčko dvouleté holčičky. „Musel být při tom přinejmenším srozuměn s případným smrtelným následkem takového útoku. Jednal tedy v nepřímém úmyslu.“ řekl dr. Bárta.

Uzavřel, že každé násilné jednání, nejde–li při něm o nutnou obranu, je zavrženíhodné a odpudivé, zvláště pak směřuje–li proti dětem či starým lidem, kteří nejsou schopni se bránit. Proto Marku Neubauerovi soud uložil trest na horní hranici sazby, která je dvanáct až patnáct let. A kdyby znalkyně psychiatrička neshledala, že jeho ovládací schopnosti byly při útoku podstatně sníženy, byl by senát uvažoval až o mimořádném trestu. Strany se k rozsudku nevyjádřily.