Josef K. (42) měl jít na deset let do věznice se zvýšenou ostrahou, Bořivoj Z. (30) na osm let, Jiří H. (31) na šest let do věznice s ostrahou. Na pět let měla jít do věznice s ostrahou také lékárnice Věra Š., která jim prodávala Nurofen Stopgrip, z něhož podle přesvědčení soudu drogu vařili. Soud jí také uložil peněžitý trest 350 000 korun. Ten stanovil podle obvyklé marže při prodeji Nurofenu Josefu K. v celkové ceně 1,75 milionu. Na pět let jí zakázal činnost.

Muži měli dle soudu v garáži na Suchomelské v létě 2008 pervitin. K. se na výrobě podílel zejména tím, že opatřoval suroviny, například léky. Spoluobžalovaná magistra Š. byla uznána vinnou tím, že trojici nejméně od dubna do 11. července 2008 prodávala opakovaně Nurofen, ačkoliv musela být přinejmenším srozuměna, že vzhledem k požadovanému množství tento přípravek nebude sloužit jen k léčebným účelům, ale zčásti i na výrobu pervitinu. Soud má z odposlechů za zjištěné, že Josef K. u ní objednal 16. dubna 300 balení Nurofenu, 25. dubna 100, 28. dubna 200, a tak dál. Senát ji za to uznal vinnou účastenstvím na žalovaném trestném činu formou pomoci.

Okresní soud vynášel v případě mužů tresty souhrnné, protože ti byli už pravomocně uznáni v září 2009 vinnými distribucí pervitinu dalším osobám. Otázku žalované výroby této drogy tehdy krajský soud vrátil prvnímu stupni k objasnění mj. toho, zda vyrobená droga pocházela právě z Nurofenu prodaného spoluobžalovanou lékárnicí. Josef K. totiž tvrdil, že volně prodejný Nurofen nakupoval pro rakouského známého, který mu prý řekl, že jej chce ve velkém k dalšímu prodeji u benzinových pump.

Dotyčného vyslechla v rámci právní pomoci linecká policie. Jak jsme uvedli, svědek potvrdil, že za K. do Čech jezdil, ale popřel, že by od něho Nurofen kupoval. Obhájci argumentovali, že k výslechu nebyli přizváni a že jde tedy o důkaz nepoužitelný. Mgr. Libor Nádravský mínil, že před rakouskou policií se svědek rozhodně nechtěl vystavovat případnému postihu a nákup léku popřel. Jde prý o svědka naprosto nevěrohodného, který například prohlásil, že Nurofen je přece v Rakousku běžně dostupný, zatím co Rakouská lékárnická komora v přípisu sdělila, že v zemi není jeho prodej povolen. Také další obhájci neměli tvrzený skutek za prokázaný a žádali zproštění svých klientů viny.

Státní zástupce naopak rekapituloval, že i podle krajského soudu je nesporné, že obžalovaní vyráběli pervitin v garáži. Jeho množství nelze přesně zjistit, neboť to by vyžadovalo, aby policie produkci denně zachycovala. „Tím by ovšem zmařila odhalení pokračující trestné činnosti, dalších klientů,“ řekl žalobce. Poukázal na „desítky hodin“ obrazových záznamů pořízených policií z výroby drogy, které bylo rozhodně tolik, aby to naplnilo znak značného rozsahu. „Díky nadstandardní práci policie se podařilo předložit dost důkazů včetně konspirativního předávání léků v lékárně,“ dodal.

Okresní soud poté rozhodl, jak je uvedeno výše. Obhajoba K. údajným nakupováním pro rakouského obchodníka je podle soudu vyvrácena mj. zprávou komory o vyloučeném prodeji Nurofenu v Rakousku. K tezi o legalitě komerčního prodeje Nurofenu paní lékárnicí soud připomněl nestandardnost tohoto obchodu, mj. konspirativní předávání objednaných léků a nezanášení jejich výdeje průběžně do pokladny.

Obžalovaní se odvolali. Krajský soud před jednáním doplnil dokazování sdělením dozoru pro kontrolu léčiv, že dle šarží balení Nurofenu zajištěných u obžalovaných nelze dohledat, z jaké lékárny pocházejí. Obhájci pak přednesli svá odvolání. Libor Nádravský za Josefa K. mínil, že na záběrech kamery z garáže není zaznamenáno nic, co by se dalo označit jako „dohlížení“ či „kontrola“ jeho klienta nad vařením drogy. K. podle něho nakupoval lék pro rakouskédo známého. „Bylo pro něho zásadní, že dostal provizi, a co s Nurofenem partner dělal, ho nezajímalo,“ řekl obhájce. O předávání léku spoluobžalovaným není žádný důkaz. Proč lékárnice prodeje nezanesla do pokladny hned a rozepisovala je, k tomu mohla mít i jiné pohnutky než tvrzenou „konspirativnost“ transakce. Také další obhájci měli výhrady k závěrům soudu prvního stupně. Nejšířeji pojal problém JUDr. Miroslav Kříženecký jako obhájce Věry Š. Kritizoval “podvod“ policie při instalaci kamery v lékárně, odkazoval na nejrůznější normy a směrnice Evropského společenství, poukazoval na složitost výroby a výtěžnost Nurofenu, atd.

Josef K. závěrem opakoval, že nikdy žádné prášky nepředal spoluobžalovaným, nakupoval je prý pro toho Rakušana. Také Bořivoj Z. prohlásil, že od Josefa K. v životě nic takového nepřevzal.

Soud ještě doplnil dokazování přehráním a přepisy záznamů odposlechů mezi obviněnými a po poradě rozsudek soudu I. stupně zrušil. Zrušil i své zářijové rozhodnutí nad obžalovanými muži za distribuci pervitinu. K tomuto skutku přidal Jiřímu H. uvaření nejméně 4666,4 mg pervitinu ve zmíněné garáži, Bořivoji Z. uvaření nejméně 4980,8 mg, a uložil jim společné tresty – H. na čtyři a půl roku, Z. na čtyři roky, vždy do věznice s ostrahou. Za „vaření“ jim tedy po půlroce přidal. Josefa K. krajský soud uznal vinným tím, že v uvedeném období poskytl spoluobžalovaným garáž s vědomím, že v ní budou drogu vařirt. Části výroby byl přítomen a pervitin odebíral. Poskytl tak pomoc k přečinu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek. V souhrnném trestu mu soud zopakoval pět let vězení. „Na výrobě se podle provedených důkazů nepodílel,“ řekla předsedkyně senátu.

Věc spoluobžalované Věry Š. krajský soud postoupil k projednání Magistrátu města Českých Budějovic s tím, že může jít o přestupek. Proti rozsudku není řádných opravných prostředků.