České Budějovice – Správce konkurzní podstaty Pivovaru Eggenberg, a. s., prohrál „soud poslední naděje" na to, že věřitelé nepřijdou o nemovitosti pivovaru v hodnotě 210 milionů korun. Nejvyšší soud ČR (NS) totiž zamítl jeho dovolání proti rozsudku, jímž  Vrchní soud v Praze zamítl žalobu o určení, že vklad nemovitého majetku pivovaru do společnost i PIVO EGGENBERG A. D. 1560 spol. s r. o. (dále A. D.), proti stanovení obchodního podílu ve výši pouhých 30 procent je neúčinný a majetek má být vydán do konkurzní podstaty Pivovaru Eggenberg.

Krajský soud v Č. Budějovicích žalobě v květnu 2010 vyhověl.

Vyšel z toho, že Pivovar Eggenberg se dvěma fyzickými osobami založili 15. dubna 2004 společnost A. D. Její základní kapitál byl tvořen vkladem nemovitosti pivovaru v hodnotě 210 milionů a peněžitými vklady oněch osob po 20 000 Kč. Přitom podle společenské smlouvy činil obchodní podíl a. s. v žalované s. r. o. 30 %, obchodní podíl dvou společníků po 35 procentech.

Soud uzavřel, že úmysl a. s. jednající předsedou představenstva J. S. starším zkrátit napadeným právním úkonem uspokojení svých věřitelů byl v řízení prokázán, přičemž je rovněž zřejmé, že tento úmysl byl znám též dalším účastníkům společenské smlouvy o založení s. r. o. Ti uvedli, že věděli o tom, že dlužnice je v úpadku, a že vložení všech svých nemovitosti v situaci, kdy má stamilionové dluhy, nemůže být vykládáno jinak než jako úmysl krátit uspokojení věřitelů dlužnice.

V právni kličce…

Vrchní soud ale konstatoval, že žalobce (a. s. v konkurzu) byl řádně poučen o tzv. koncentraci řízení, ale k „limitnímu" okamžiku skončení prvního jednání netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno v okolnosti založení žalované spatřovat úmyslný neúčinný úkon.

Skutková tvrzení v žalobě umožňovala předmětný právní úkon posoudit jako právní úkon bez přiměřeného protiplnění podle insolvenčního zákona, žaloba však byla podána opožděně (insolvenční řízení na majetek dlužnice bylo zahájeno dne 11. dubna 2008), po uplynutí tříleté lhůty, během níž lze právním úkonům bez přiměřeného protiplnění odporovat. Proto soud žalobu zamítl. Nad rámec konstatoval, že s. r. o. není ve věci pasivně legitimována, neboť z úkonu neměla prospěch žalovaná, která žádný obchodní podíl ve své společnosti nenabyla.

Žalobce podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Míní, že uvedená skutková tvrzení je možné posoudit jako právní úkon úmyslně zkracující uspokojení věřitele, kterému lze odporovat, byl-li učiněn ve lhůtě pěti let před zahájením insolvenčního řízení. Tato lhůta byla v projednávané věci zachována.

Podle něj dokazováním vyšlo najevo, že šlo o úmyslně zkracující právní úkon, že smyslem založení s. r. o. bylo tzv. „uklizení majetku" před věřiteli při vědomí, že pivovaru hrozí konkurs.

NS zopakoval, že podle občanského soudního řádu mohou mj. i v incidenčních sporech účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání. K později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží.

Podle insolvenčního zákona lze odporovat rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

O koncentraci řízení krajský soud účastníky řádně poučil.  Z obsahu protokolu současně plyne, že žalobce na tomto jednání skutková tvrzení nijak nedoplnil ani neupřesnil, pro právní posouzení věci jsou tak rozhodná pouze tvrzení obsažená v žalobě.

Ta směřuje „proti" společenské smlouvě ze dne 15. dubna 2004 o založení žalované, na jejímž základě dlužnice vložila do základního kapitálu žalované nemovitosti v hodnotě 210 000 000 Kč a současně nabyla obchodní podíl v žalované ve výši 30 %, a to z důvodu „diskrepance ve výši sjednaných obchodních podílů". K okolnostem rozhodným pro projednávanou věc pak žalobce pouze obecně uvádí, že dle jeho názoru jde o odpůrčí žalobu.

NS proto ve shodě s odvolacím soudem konstatuje, že žalobce do okamžiku, kdy nastala v projednávané věci koncentrace řízení, netvrdil žádné rozhodné skutečnosti zejména k úmyslu dlužnice zkrátit dotčeným úkonem uspokojení věřitelů, stejně jako k okolnostem, z nichž by vyplývalo, že tento úmysl byl či musel být druhé straně znám, na jejichž základě by bylo možno společenskou smlouvu o založení žalované posoudit jako právní úkon úmyslně zkracující uspokojení věřitele.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, NS dovolání Pivovaru Eggenberg, a. s., zamítl. (29 Cdo 2703/2011)