Měl nevypovídat?
S vědomím, že jeho kolega nprap. R. M. bude v uvedené trestní věci vypovídat jako svědek, navštívil v září 2011 dotyčného v místě jeho služby. Po krátkém rozhovoru mu předložil text se sdělením, že v této záležitosti figuruje také R. G. Je prý předpoklad, že tomu ale budou nabídnuty peníze, které on ve své finanční situaci přijme. Pokud se tak stane, nebude vypovídat, a M. tak zůstane ve svém tvrzení osamocen; pak by mu případně mohlo hrozit i trestní stíhání. Pokud by prý přehodnotil svůj postoj a rovněž nevypovídal, je prý něco připraveno i pro něho.
Roman S. popřel, že by M. předložil text s takovým obsahem. Šlo prý o seznam výstrojních součástí, které mu chybějí před inventurou. Předtím se kolegy ptal telefonicky, jestli některé nemá z doby, kdy u této jednotky sloužil, a ten mu slíbil, že se podívá. Když pak vyřizoval nějaké služební záležitosti, respektive šel si prohodit pár slov s dalšími kolegy, navštívil i jeho s doplněným seznamem.
Připustil, že sháněl telefon na G., ale možná, že někdo tehdy jeho číslo po něm chtěl.
M. ho prý mohl křivě obviňovat pro jeho předchozí kritiku například kvůli nešetření pohonnými hmotami. Opakovaně si na to stěžoval.
Kdyby prý chtěl někoho podplácet, nedělal by to v policejní budově s kamerami. Václava Vališe prý zná jen služebně, s ing. M. D. se potkávají příležitostně, ale nevyhledávají se.
Byl prý zaskočen
Svědek R. M. potvrdil telefonický kontakt s obviněným údajně kvůli nějakým chybějícím věcem, a pak jeho navštěvu. Při ní mu během rozhovoru předložil zmiňovaný papír týkající se jeho svědecké výpovědi ve Vališově věci. S. mu k jeho dotazu, co to má znamenat, měl říci, že je to kamarádské upozornění, v jaké by se mohl ocitnout situaci. Prý je kamarád ing. D., kvůli kterému je Vališ stíhán.
Když S. řekl, že s tím nechce mít nic společného, ten sbalil papír a odešel. On se pak svěřil kamarádovi kolegovi a shodli se, že by to měl oznámit inspekci. O nabídce úplatku řekl také manželce.
K dotazu, proč tehdy příchozího S. nezadržel, když měl k dispozici papír s takovým textem, řekl, že byl situací zaskočen – neočekával prý od kolegy takovou věc. Připustil, že když vypovídal ve Vališově věci, chtěla po něm inspekce, aby jí oznámil, pokud by ho někdo kolem této nehody kontaktoval.
Soud vyslechl řadu svědků. Z nich Václav Vališ prohlásil, že se S. se zná jen ze služebního styku a že s ním nikdy nemluvil o svém trestním řízení. Totéž řekl M. D. Nikdy prý nikoho nežádal o nějakou službu v souvislosti s jeho nehodou.
Okresní soud uvěřil svědkovi M. Při setkání se S. nereagoval správně jako policista, ale podle soudu lze přijmout jeho vysvětlení, že od obžalovaného něco podobného nečekal a bral ho jako kolegu, bývalého nadřízeného. Jeho blízcí na něm po této události pozorovali změnu duševního stavu. Věc oznámil inspekci až po poradě se známým. M. také neměl žádný důvod kolegu křivě obviňovat, zmiňovaný mstivý motiv není reálný. Naproti tomu S. neměl žádný důvod ptát se ho na chybějící součásti výstroje. Mohl se pokoušet takto pomoci Vališovi stíhanému za pomoc D., s nimž se údajně dobře znal tchán obžalovaného.
Že G. nebyl kontaktován, aby taky změnil výpověď, si soud vysvětluje tím, že už tehdy u policie nepracoval a už tak snadno nebyl dostupný, byl opatrnější v rozdávání kontaktů.
Uznal S. vinným a uložil mu výchovný trest na samé spodní hranici sazby.
Prý nevěrohodný svědek
Ten se odvolal. Obhájkyně trvala na tom, že její mandant šel za M. kvůli výstrojním součástkám na jeho pracoviště se zvláštním režimem, s kamerami atd., a jen stěží by se rozhodl spáchat trestný čin v takovém prostředí. Snažila se znevěrohodnit navštíveného svědka kvůli nesprávné, „nepolicejní", reakci na údajnou intervenci – každý den se při svém služebním zařazení setkává se stresovými situacemi, na jeho schopnosti rychlé reakce závisejí životy lidí, ale on obžalovaného na místě nezadržel, nezajistil kompromitující listinu, ani nezvýšil hlas, kterým by přivolal kolegy, nechal údajného pachatele trestné činnosti odejít…
Podle obhajoby by motivem křivého obvinění jejího mandanta mohlo být, že se M. dozvěděl o podaném trestním oznámení na něho v souvislosti s trestní věcí Václava Vališe. Mohl prý mít obavy, že by přišel o zaměstnání, a reagoval účelově.
Roman S. prý neměl důvod jít orodovat za bývalého kolegu Vališe, to by se prý mohl přimlouvat i za každého neznámého, kterého uvidí na ulici. O jeho údajné známosti s D. se ve věci nic nepodává. Zdůrazňovala dvacet let služby obžalovaného u policie bez negativních připomínek k jeho práci. Naopak svědek M. už v minulosti uváděl nepravdy, byl ochoten „přikrýt" jednání Václava Vališe. Měl-li by soud rozhodovat o osudu člověka na základě jediné výpovědi, měl by ji podat člověk odpovídajících charakterových vlastností, uvedla.
K uznání viny svého klienta vydíráním připomněla, že ani svědek M. nikdy neřekl, že by mu S. vyhrožoval, a k údajnému podplácení nikdy neřekl, že by mu byl nabídnut úplatek. Měl prý jen dojem, že by se mohlo jednat o peníze, ale jeho dojmy jsou pro tuto věc naprosto irelevantní… O skutku jsou prý takové pochybnosti, že by obviněný měl být obžaloby zproštěn, protože nebylo prokázáno, že se žalovaný skutek stal.
Intervenující žalobce z pražského městského státního zastupitelství dal rovněž ke zvážení, zda ve věci byla skutečně naplněna skutková podstata vydírání.
Zamítnuté odvolání
Krajský soud ale ve čtvrtek odpoledne odvolání Romana S. zamítl. První instance podle něj dostatečně vysvětlila, proč věří M.. Není důvod, proč by si proti S. vymýšlel, jeho údajný motiv msty je velmi nepřesvědčivý, chabý, stejně jako to, že by obviněním S. ze sebe „setřásal" trestní oznámení pro jeho činnost ve věci Václava Vališe. Nejde přitom o posouzení věrohodnosti osamocených tvrzení proti tvrzení, protože verze svědka M. je podporována dalšími důkazy.
Reakce R. M. při návštěvě obžalovaného byla chybná, ale okresní soud vysvělil, proč ji má za pochopitelnou – nešlo o reakci operačního důstojníka na dramatickou, ale v podstatě profesně očekávanou, informaci po telefonu. V nepředvídané situaci, v níž se člověk ocitne sám osobně, lze připustit, že jeho chování bude trochu jiné, řekl soud.
Za správné má i uznání viny obžalovaného vydíráním. Vyvíjel na svědka zřetelný nátlak, aby se nějak zachoval, a zmiňoval možné následky jiného chování v náznacích zcela srozumitelných příslušné komunitě. „To nebylo jen přátelské upozornění na možná rizika, jak to obviněný označil. Byl to nátlak na člověka v pozici svědka," řekl předseda senátu.
Výchovný trest, který mu byl za to uložen, není nepřiměřeně přísný. Od čtvrtka je také pravomocný.
Věc, od níž se i tento případ odvíjí, tedy kauza Václava Vališe, naopak ještě pravomocně neskončila, v září ji projedná odvolací instance. Podrobnosti z rozsudku okresního soudu jsme zveřejnili 12. ledna.
