Dvojice pátračů z jihočeské kriminálky se do případu s velmi nezřetelnými a navíc vychladlými stopami zakousla a už ho nepustila. Ušetřili tak desetitisíce těm, které se podvodník teprve napálit a okrást chystal. Jak skládali mozaiku ze střípečků, o kterých na začátku ani nevěděli, jestli do skládačky patří, vyprávěl redaktorce Deníku jeden z pátracího tandemu, policista Michal.

Dalo by se očekávat, že dopadnout někoho, komu se daří před policií úspěšné skrývat už pět let, není příliš pravděpodobné. Jak se něco takového podaří?

Jeden poškozený narazil na pachatelovu fotku, kterou jsme kvůli pátrání zveřejnili. Všiml si ho, i když fotka už nebyla aktuální. Podvodník dnes vypadá už hodně jinak. V tu chvíli jsme poprvé začali uvažovat, jestli se v Jihočeském kraji pohybuje. On sám i jeho rodina šířili legendu o tom, že není v Čechách. Navíc střídal jména i čísla telefonů. Jak jsme na něj přišli, zajímalo po zatčení i jeho, ale všechno prozradit nemůžeme.

Když se jeho zjev tolik změnil, jak jste si mohli být při zatýkání jistí, že je to on?

Věděli jsme, že chodí pravidelně venčit psa. Ale dával si velký pozor. Kšiltovku a brýle měl vždycky. Jak vypadá aktuálně, jsme nevěděli, jen typově. A znali jsme jeho výšku. Nic víc. Jeho současnou fotku jsme ukazovali kolegům, kteří se s ním setkali v roce 2012. Byl už trestaný. Ale stoprocentní jistotu jsme mít nemohli. I proto jsme museli být maximálně opatrní. Pořád se při chůzi rozhlížel, nebyl v klidu, pokaždé chodil jinudy. Znal techniky práce policie, už měl s vězením i celostátním pátráním zkušenosti. Pro samotné zadržení jsme povolali kolegy ze zásahovky, nechtěli jsme nic podcenit. Objevil se nám a snažil se utéct, ale neměl šanci. Na skvělý zásah kolegů bylo radost se dívat. Všechno proběhlo ve dne, kolegové byli v civilu. I když to nebyl násilník, ozbrojení se nedalo vyloučit. Dokud mu necvakla želízka na rukou, tak se bránil. Ale jakmile byl náš, už s ním byla řeč. Jeho hlavní starost byla, jak jsme na něj přišli. I sousedé se divili a měli ho za naprosto spořádaného člověka. Jen ho znali pod jiným jménem. Říká se, že škodná neloví ve svém, a ani on nikomu ze svého blízkého okolí nic neprováděl.



Pojďme se ještě na chvíli vrátit k samotnému pátrání…

Pomohli nám i kolegové z obvodního oddělení Čtyři Dvory, mají velkou místní znalost. Bez komunikace s lidmi se neobejdeme. Každý ví malý kousíček celého příběhu a my ho musíme dohledat. Hledaný byl hodně opatrný, choval se slušně, nepřekračoval rychlost, neupozorňoval na sebe. Mysleli jsme si, že bude mít padělané doklady, ale měl vlastní, jen už se mu krátila jejich platnost. Pro dlouhodobě hledané bývá nejtěžší první rok, ale s přibývajícím časem se uklidňují. Postupně si přestávají tolik dávat pozor. Pak udělají chybu, kterou by ze začátku neudělali.

Při vaší práci musíte často zažívat těžké okamžiky, kdy nejdříve nevíte, z kterého konce začít. Je to velký nápor?

Nejtěžší okamžiky jsou, když zdánlivě nemáte z čeho vařit. Nemáte nic. S někým mluvíte, zkusíte najít jeden malý střípek. Zavrtáte se do toho a posune vás to dál. Jsou to detaily, které často ani nevypadají důležitě. Občas je to úplně liché, spousta lidí jsou subjektivní a říkají nám svoje domněnky. To musíme dokázat odfiltrovat. Je potřeba prověřit všechno. S mým kolegou se dobře doplňujeme. Já mám dobrou paměť na jména a na obličeje a jeho specialitou jsou auta. Na ty on má snad nějaký senzor.