Když se v srpnu přestěhovala k druhovi, pytel vzala s sebou, schovala jej do kůlny a pak zakopala ve dvoře. Místo zakryla kusy dřeva.

Podle státní zástupkyně tak spáchala zvlášť závažný zločin vraždy na dítěti. Je stíhána na svobodě.
Podezření na čin oznámila současná družka manžela obviněné. Při prověřování policie pátrala po ostatcích také kolem domu, kde obviněná žila s druhem. Ta ji sama upozornila, že tam tělo holčičky je, a označila přesně místo.

Nemyslela…

Včera Iveta Holubová před soudem v pláči popisovala, jak dítě povytáhla a okamžitě uškrtila. Není si prý jistá, jestli byla holčička živá, jestli plakala. Porod byl velmi rych᠆lý, byla doma s nejmladší dcerou, očekávala příchod svého otce z nákupu, chvátala a nepřemýšlela. Na otázku soudu, co čekala, jak to dopadne, řekla, že na to nemyslela.

Těhotenství tajila, protože se prý bála „ostudy", že je zase v jiném stavu, už podeváté, když  předtím  dali tolik dětí k adopci, ale manžel prý o něm věděl. Ten už s nimi nebydlel, ale pořád ji navštěvoval. Měla na něho zlost, že se k ní nechce vrátit. V přípravném řízení dále uvedla, že se bála, že by jí dítě sebrala sociálka, a že kdyby byla možnost, byla by je dala do babyboxu.

Pytel s tělem ukryla v ložnici tak, aby je nenašly děti. Později je odnesla a zakopala. „Velice moc všeho lituji, moc mne to mrzí, byla jsem zmatená, zoufalá a na pokraji sil, na všechno jsem byla sama, nemám ani žádnou kamarádku, nevěděla jsem ani, co dělám," řekla na policii. Toto byl její první spontánní porod, předchozí byly vždy v nemocnici.

Její  manžel  jako  svědek v přípravném řízení potvrdil, že od rodiny asi v roce 2010 odešel. Manželka ho marně prosila, aby se vrátil. O antikoncepci se spolu nikdy nebavili. Věděl o jejím těhotenství, ale nemyslí si, že by dítě bylo jeho. Po porodu mu manželka řekla, že se dítě narodilo mrtvé, ptala se, co má dělat, a žádala, aby tělíčko odvezl, ale on s tím nechtěl mít nic společného. Řekl o tom družce.

Očima dítěte

Soud četl záznam výslechu ne᠆zletilého syna obviněné z přípravného řízení. Ten spontánně nazval družku jeho otce za maminku a na poznámku, že má ještě jednu, uvedl Ivetu Holubovou. Na dotaz, zda nemá nějaký špatný zážitek, který ho trápí, řekl, že jen to, co se dozvěděl, že se stalo; pak se rozplakal. Líčil, že z mamky něco vypadlo, jako kus masa, že řekla, že je to sražená krev, a chtěla, aby to dal do záchodu. Nešlo to ale spláchnout, tak do toho mamka klackem šťouchala…

Z listinných důkazů, například zpráv úřadů a z výpovědí dalších svědků, se pak podával obraz života rodiny, od níž odešel táta, i osud dětí, z nichž o tři se dnes stará jejich otec se svou družkou (teď o prázdninách byli na čtrnáct dnů u své matky), čtyři už jsou s novou identitou v náhradní rodinné péči a poslední, desáté, nyní asi osmiměsíční dítě Ivety Holubové v ústavu.

Jeho otec, který s obžalovanou přes rok žije, včera odpoledne řekl, že toto těhotenství proběhlo v pohodě a byli domluveni si dítě nechat; vymaloval pokoj, nakoupili věci, připravili postýlku. Z dětského centra se ale matka vrátila za pár dnů sama, chlapce tam občas navštěvuje. Sociálka tlačila, aby tam dítě zůstalo a pak bylo uvolněno pro pěstounskou péči – prý to pro ně bude výhodnější, teď je kolem hodně mediálního rozruchu, taky že on jako otec už je prý starší… „Jsem přesvědčen, že je syn můj, a jsem připraven se o něj starat," řekl svědek.

Soud přečetl posudek srovnávající DNA obviněné, jejího manžela a mrtvolky dítěte, podle nějž je otcem zemřelé manžel Ivety Holubové. Jeho je tedy zřejmě všech prvních devět jejích dětí…

Netrpěla chorobou

Podle psychiatra obviněná netrpěla v době skutku žádnou závažnou psychickou chorobou nebo poruchou. Její schopnost rozpoznat nebezpečnost činu nic nesnižovalo, schopnost ovládací byla při struktuře její osobnosti snížena podstatně. Iveta Holubová preferuje okamžitá řešení bez předvídání následků.

K otázkám obhajoby uvedl, že porod pro ni nebyl žádnou novou zkušeností, lze s velkou pravděpodobností vyloučit, že by jednala v afektu. Připustil, že porod je emočně velmi vypjatou událostí přinášející rozrušení z bolestí a krevní ztráty, ale toto byl porod překotný, který nebyl žádnou dlouhodobou zátěží, rodička věděla, co má dělat. Nasvědčuje tomu i její racionální chování po činu. Nedokázala se rozloučit s usmrceným dítětem, přenášela tělíčko s sebou, ale na druhé straně si našla dalšího partnera, s nímž zplodila další dítě.

Hlavní líčení pokračuje.