Krajský soud před rokem uznal Zdeňka G., Lubomíra M. a Romana L. vinnými pokračující krádeží v organizované skupině a poškozováním cizí věci, G. a M. navíc násilím proti úřední osobě se zbraní.

V různých sestavách v zimě 2012 kradli na řadě pump: v jižních Čechách 26. ledna v Jarošově, 14. února v Nové Bystřici, 17. února v Halámkách (jen v cigaretách dělala kořist 347 247 korun), ve Studánkách. Vnikali do nich po rozbití oken kamenem, dlažební kostkou, ale třeba i popelnicí, zdolávali dveře vykopnutím, ale třeba i za pomoci hasičáku. Brali cigarety, kupony mobilních operátorů, alkohol, dálniční známky, atd.

29. února vyrazili z jižní Moravy dvěma auty na Halámky. Po přistižení uvnitř Global Travel Shopu je policejní hlídka vyzvala, aby se vzdali.

Zdeněk G. vyšel k nastartovanému autu. Otevřel kufr, vyndal kalač, zaútočil jím na Václava M. a pokusil se ujet. Václav M. za ním vlezl do auta a snažil se vypnout motor. Při zápolení řidič zkroutil policistovi „ležícímu na jeho klíně" ruku s pistolí a přitiskl mu ji na spánek. Výstřelu prý policista zabránil jen vsunutím prstu za spoušť pistole. Na pomoc mu přišel Josef V. a vůz výstřely na kapotu zastavil. Zdeňkovi G. se podařilo utéct.
Výsledkem zákroku byli dva postřelení policisté a rovněž postřelený Lubomír M., který předtím ranou do hlavy klackem srazil zakročujícího V.

Soud dal Zdeňkovi G. šest a půl roku, Lubomíru M. pět a půl, Romanu L. dva a půl roku. Dvěma přitěžuje „potýkání se" s policií, ale  s obviněním z pokusu vraždy se senát neztotožnil – útoky označil za násilí proti úřední osobě. (Deník 30. ledna 2013)

Vrchní soud tresty ponechal a M. s G. podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

M. odmítl důkaz pachovou stopou, protože jeho obhájkyně nebyla o prováděné identifikaci vyrozuměna. Ze zajištěné trasologické a biologické stopy v jiném případě lze podle něho dovodit jen to, že se možná v nezjištěné době nacházel v místě nálezu nedopalku. Nebyli prý organizovanou skupinou – nebyli předem domluveni, on sám údajně ani nevěděl, kam jedou.

K obvinění z násilí proti úřední osobě řekl, že nevěděl, že se jedná o příslušníky policie – přijeli  civilním autem, v civilu, pravděpodobně ani neužili při zákroku policejní výzvy. Ačkoliv nejprve uváděli, že je pachatelé ohrožovali střelnými zbraněmi, ukázalo se to jako nepravdivé. Tito svědkové výpovědi podle něho nejspíš zkreslovali, aby snížili míru své odpovědnosti za špatný zákrok.

Z. G. mj. shledal porušení principu legality výkonu státní moci. Rovněž mínil, že nebylo prokázáno, že věděl o příslušnosti napadeného k policii.

NS konstatoval, že jednání dovolatelů bylo správně kvalifikováno i jako spáchané členy organizované skupiny, v níž měl každý svůj vymezený úkol. Na vloupání se dohodli a připravili.

Při posouzení subjektivní stránky přečinu násilí proti úřední osobě není podstatné, že napadení příslušníci Policie ČR nebyli ve služebním stejnokroji, pakliže dovolatelé z jiných okolností věděli, že konají službu. Skutková zjištění svědčí rovněž o tom, že oba dovolatelé užili proti policistům násilí v úmyslu z místa utéct.

K neúčasti obhájkyně při identifikaci pachové stopy NS poukázal na to, že oprávnění obhájce je omezeno na vyšetřovací úkony, jejichž výsledek může být použit jako důkaz před soudem. Mezi takové nelze zahrnout postupy policejních orgánů při zajišťování kriminalisticko technických expertiz a shromažďování pro ně potřebných podkladů a dále zajišťování ohledání. Při odběru pachových stop, který se nepovažuje za vyšetřovací úkon, přítomnost obhájce zásadně nutná nebyla, řekl NS.

Jestliže pak pachová stopa byla vůči obviněnému toliko jedním z důkazů (vedle zejména trasologické stopy, kamerového záznamu a modu operandi), pak i za situace, kdy obhájkyně přes její žádost nebyla o úkonu vyrozuměna, jedná se o takový procesní nedostatek, jehož dopad na postavení obviněného by vzhledem ke všem okolnostem věci byl naprosto minimální.

NS proto obě dovolání zamítl jako nedůvodná.