Okresní soud v Č. Budějovicích žalovanému uložil vydat panu M. požadovaný doklad a zaplatit mu na náhradě nákladů řízení 26 020 Kč.

Podle shodných tvrzení účastníků pracovní smlouva z 18. srpna obsahuje za žalovaného podpis J. D. Ten byl při jejím uzavírání žalobci představen jako osoba odpovědná za personální věci a také za žalovaného smlouvu podepsal.  I žalovaný zaměstnavatel uvedl, že personalistické věci „dohadoval" za něho J. D., za nímž zaměstnance sám poslal, aby s ním dohodl podrobnosti,  a o obsah dohody se již dále nestaral. Pracovní smlouva tak byla za žalovaného zaměstnavatele uzavřena jím pověřenou osobou, uzavřel soud. Šlo o zákonné zastoupení, nikoliv zastoupení na základě plné moci, jak se domnívá žalovaný.
Krajský soud 17. února 2011 rozsudek potvrdil.  Dovodil, že na základě pracovní smlouvy vznikl mezi účastníky pracovní poměr, „o čemž svědčí i skutečnost, že žalobce pro žalovaného vykonával práci, za kterou dostával odměnu bez toho, že by za provedené práce fakturoval, a sám žalovaný vystavil pro ČSOB potvrzení o výši pracovního příjmu žalobce, kde byl jako počátek pracovního poměru uveden den 18. 8. 2008". Protože bylo prokázáno, že svědek J. D. byl žalovaným pověřen k řešení personálních otázek, jednal při uzavírání pracovního poměru se žalobcem jako zákonný zástupce žalovaného. Nevydal-li žalovaný žalobci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání, je žaloba důvodná.

Neplatný úkon?

Zaměstnavatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Tvrdil, že žalobce nikdy nebyl jeho zaměstnancem, neboť pracovní smlouvu uzavřel „bez vědomí žalovaného s panem D., tedy osobou, která nebyla oprávněna zastupovat žalovaného při uzavírání pracovních smluv", a zpochybňuje závěr, že pracovní poměr mezi účastníky mohl vzniknout na základě pracovní smlouvy z 18. srpna 2008 podepsané J. D.

NS připomněl, že podle zákoníku práce právní úkony fyzické osoby, která je zaměstnavatelem, činí v pracovněprávních vztazích tato osoba; místo ní je mohou činit osoby jí pověřené. Pojem „osoby pověřené" zákoník blíže nerozvádí,
toto ustanovení je speciální úpravou ve vztahu k ustanovení § 12 zák. práce. Pověřená osoba nemusí být zaměstnancem ani v jiném obdobném vztahu k zaměstnavateli; zákoník práce v tomto směru žádné omezení nestanoví. Zaměstnavatel může pověření konáním právních úkonů vymezit v libovolném rozsahu; ani v tom zákoník práce žádné omezení nestanoví. Nelze-li tedy přezkoumat závěr, že „svědek J. D. byl žalovaným pověřen k řešení personálních otázek", je správný závěr odvolacího soudu, že jako zástupce žalovaného byl oprávněn i k tomu, aby jménem žalovaného uzavřel dne 18. 8. 2008 se žalobcem pracovní smlouvu.

NS proto dovolání zaměstnavatele odmítl. (21 Cdo 4448/2011)