Celkem 55 bývalých i současných pracovníků včetně dvou zemřelých průkopníků Josefa Gráfa a Josefa Vlka se nyní dočkalo udělení slavnostních medailí. Mezi oceněnými je i 54letý expert 
na daktyloskopii a metalografii (identifikace motorových vozidel) Miloslav Stach. Ten je mezi kolegy znám svou pečlivostí a zarputilostí. Právě tyto vlastnosti mu umožnily vyřešit dvacet let starou neobjasněnou vraždu ve středních Čechách.

Pomohla náhoda

Stalo se to asi před sedmi lety a určitou roli zde sehrála náhoda. Miloslav Stach našemu Deníku popsal, že na oddělení se v té době dělal generální úklid od půdy až po suterén. Zaměstnanci OKTE se museli rozhodnout, co udělají s nashromážděnými starými důkazy ještě z předlistopadového období. Mnohé už totiž byly těsně před skartací. „Zvláště u vraždy se člověk nechce vzdávat. Přeci jen je to nejzávažnější trestný čin a pokud existuje jen nepatrná šance 
na jeho vyřešení, musíme ji využít," vzpomíná daktyloskop a dodává, že zmiňovaný případ se odehrál v 80. letech 
v Praze. Na jih Čech se složka dostala po jednom z tehdejších setkání náčelníků krajských ředitelství. V době, kdy neexistovaly počítače a centrální databáze, si totiž kopie veškerých stop předávali právě šéfové na poradách.

„Dostal jsem za úkol s těmito stopami něco udělat a jako odborníkovi mi jich samozřejmě bylo líto. Zadal jsem otisky do celostátního systému Afis a shodou okolností 
se mi povedlo ztotožnit asi sedm stop. I když jsme tu vraždu vyřešili až po dvaceti letech, měl jsem z toho velkou radost," říká kapitán Stach.
Dalším případem, který má dodnes v živé paměti, bylo vyšetřování vraždy Jany Toncarové v Římově v roce 2006. Po nějaké době už bylo jasné, že ji zabil manžel Jiří. Pachatel se ovšem snažil za každou cenu zapírat a uváděl falešná místa, kam měl údajně uschovat tělo. Jedním byla i římovská přehrada. Když ji začali kriminalisté i potápěči ze zásahové jednotky postupně zkoumat, na mrtvolu skutečně narazili. Nebyla to však Jana Toncarová, ale neznámý muž ve značném stádiu rozkladu připoutaný ke třicetikilogramové traverze. Na objasnění jeho totožnosti má největší zásluhu právě Miloslav Stach.

Těla bez hlavy

„Ze zbytků rozmočené tkáně 
a papilárních linií na palci 
se mi nakonec se štěstím podařilo tohoto člověka identifikovat. Jednalo se o trojnásobného vraha ze severních Čech, který už si svůj trest odseděl. Existoval předpoklad, že za jeho zabitím by mohl stát někdo z okruhu známých jeho obětí," naznačuje expert.
S Římovem souvisí i další případ, který Miloslav Stach řešil v roce 1993. Tenkrát byla 
u přehrady nalezena dvě mrtvá těla bez hlavy. Vyšetřování brzy prokázalo, že zemřelými jsou příslušníci vietnamské komunity, kteří dočasně přebývali na budějovickém sídlišti Máj. „I tehdy se díky otiskům podařilo zjistit totožnost jednoho ze zavražděných a dohledat pak i identitu druhého," dodává Miloslav Stach.

Kromě práce jsou jeho největším koníčkem auta všeho druhu. Společně s ním získala ocenění i manželka Jitka, která na oddělení rovněž působí.