Nezákonnost spatřují v konání příslušníků městské policie na místě při vyklízení zahrádky, respektive v zásahu provedeném městem jako samosprávným celkem prostřednictvím svých strážníků. Po dokazování soud uzavřel, že městská policie nedělala nic, jen stála, eventuálně zásah dokumentovala. Tím podle něj do veřejných práv žalobců nikterak nezasáhla. Zákrok prováděli zaměstnanci stěhovací firmy na pokyn města jako vlastníka pozemku, řekl soud a uzavřel, že akce nebyla nezákonná. (Podrobnosti Deník 27. října 2012)

Žalobci podali dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu ČR (NSS) a ten rozhodnutí první instance zrušil a věc jí vrátil.

NSS připomněl, že krajský soud vycházel ze starší judikatury NSS, podle níž musí zásah spočívat jedině v aktivním konání a musí z něj pro jeho adresáty vyplývat povinnost něco dát, konat, nekonat či strpět. Vzhledem k tomu, že strážníci se sami na vyklízení nijak nepodíleli, ale pouze mu byli přítomni, a nevydávali ani žádné pokyny, dovodil krajský soud, že k žádnému zásahu nedošlo.

Tato judikatura již byla překonána usnesením rozšířeného senátu NSS, dle něhož v případě zásahů „nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony,nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat… Zásahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu.".

Latentně hrozili?

Stěžovatelé spatřují nezákonný zásah v jednání strážníků při svépomocném vyklizení předzahrádky městem, konkrétně zejména v jejich (aktivním) jednání -  ze své veřejnoprávní pozice byli přítomni vyklizení a dozorovali je, přestože se jednalo o soukromoprávní úkon žalovaného (zřizovatele městské policie). Jejich přítomnost na místě tedy působila jako latentní pohrůžka využití veřejnoprávních donucovacích prostředků pro případ odporu stěžovatelů proti vyklizení a vedla k tomu, že stěžovatelé naopak násilné jednání žalovaného strpěli; došlo tedy ke zneužití veřejnoprávního postavení městské policie. Strážníci dále jednali pasivně, když nezasáhli proti (nezákonnému) vyklizení zakládajícímu minimálně přestupek. Tím porušili svou povinnost iniciativy stanovenou v § 7 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii.

Krajský soud podle NSS v daném případě nezkoumal přesně to jednání, jež namítali stěžovatelé.  Z odůvodnění rozsudku implicitně bezpochyby vyplývá, že přítomnost strážníků na místě podle názoru krajského soudu spadala pod plnění zákonných úkolů městské policie (dohled nad dodržováním veřejného pořádku) a ani z jiného důvodu nebyla rozporná se zákonem.

S odkazem na občanský zákoník NSS připomněl, že i obec se při výkonu svého vlastnického práva, a to i k pozemku pod vyklízenou předzahrádkou stěžovatelů, nachází v soukromoprávním postavení, v postavení v zásadě totožném jako všichni ostatní vlastníci, osoby soukromého práva, v postavení oproštěném od jinak běžných veřejnoprávních pravomocí žalovaného. Pro ochranu svého vlastnického práva může využít všechny prostředky dostupné všem ostatním vlastníkům, tedy i svépomoci podle § 6 občanského zákoníku v krajních případech.

Dále NSS rekapituloval ustanovení zákona o obecní policii. Ta patří mezi veřejné ozbrojené sbory, zřizované k veřejnoprávním účelům, a její případné využití, bez zákonného podkladu, pro čistě soukromoprávní aktivity nemající veřejnoprávní dosah je v rozporu se zákonem, ba i s ústavním pořádkem, řekl.

V nyní posuzovaném případě není sporu o tom, že vyklizení předzahrádky pizzerie stěžovatelů 1. srpna 2012 byli přítomni čtyři strážníci městské policie. Na samotném vyklizení se svým jednáním přímo, fyzicky, nepodíleli. Podle žalovaného i podle krajského soudu pouze plnili své zákonné úkoly, totiž dohlíželi nad veřejným pořádkem. Takovému názoru však Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit.

Asistovali svépomoci

Strážníci od samého začátku vyklízecích prací, tj. zhruba od šesté hodiny ráno, až do konce celý proces sledovali, ba dokonce o průběhu vyklizení pořizovali audiovizuální záznam, který byl posléze poskytnut i soudu. I z něj je zcela zřejmé, že strážníci se na místě nenacházeli za účelem dohledu nad veřejným pořádkem, nýbrž spíše za účelem dohledu nad samotným vyklizením, a tato jejich účast na vyklizení mohla být skutečně ze strany stěžovatelů vnímána jako snaha o odstrašení stěžovatelů od případného kladení odporu během vyklizení, řekl NSS. Nelze přitom tvrdit ani to, že strážníci jen dbali na dodržování veřejného pořádku při vyklizení, protože v daném případě město opakovaně uvádí, že postupovalo svépomocně, jak je předvídáno v § 6 občanského zákoníku („Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit."). Svépomoc ovšem ze své podstaty vylučuje jakékoli souběžné působení veřejné moci, ba vůbec její přítomnost, jelikož ke svépomoci lze přistoupit právě jen za předpokladu, že nelze zjednat nápravu, respektive odvrátit hrozící bezprostřední zásah do práva, za pomoci moci veřejné;  jinak se jedná o nezákonnou svépomoc ofenzivní, citoval NSS z literatury.  Jakákoli pasivní přítomnost strážníků při svépomocném jednání je podle něj zkrátka pojmově vyloučena.

Při vyklizení jako aktu veřejné moci prováděnému na ochranu pokojného stavu by tedy účast obecní policie byla pochopitelná, případně i očekávatelná, a rozhodně bez dalšího nikoliv nezákonná. V nyní posuzované věci však obec nevystupovala ze své vrchnostenské pozice za účelem nastolení pokojného stavu, nýbrž ke svépomoci soukromého subjektu.

Strážníci proto nemohli na místě pouze pasivně dohlížet nad veřejným pořádkem (při svépomocném vyklizení), jak uvádělo město. Strážníci naopak na místě dohlíželi na průběh výlučně soukromoprávního jednání, a to svépomocného jednání., které ze své podstaty vylučuje přítomnost – jakož i vůbec dostupnost - veřejné moci. Obecní policie tedy vystupovala na ochranu a ve prospěch primárně soukromoprávních zájmů, konkrétně na ochranu zájmů svého zřizovatele, což se příčí jejímu veřejnoprávnímu poslání.

Žalovaný jako veřejnoprávní korporace zneužil své dvojí subjektivity – v právu veřejném i v právu soukromém, neboť použil „svou" městskou policii, tedy jím zřízený veřejný ozbrojený sbor, ke svým soukromoprávním aktivitám;de factosi z ní učinil soukromou bezpečnostní službu, avšak stále vybavenou její veřejnoprávní autoritou a pravomocemi, k vymožení svých soukromých zájmů, pokračuje NSS. Nerespektoval základní zásadu rovnosti a stejného postavení účastníků vztahu, a naopak se povýšil do svého vertikálního postavení, neboť k prosazení svého soukromoprávního jednání využil svých vrchnostenských atributů. Byl tak porušen jeden z fundamentálních principů právního státu, totiž princip vázanosti veřejné moci zákonem, podle nějž lze veřejnou moc uplatňovat jen v případech a v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Pro úplnost NSS poznamenal, že rovněž pořizování audiovizuálního záznamu o průběhu vyklizení bylo rozporné se zákonem, neboť pro takovýto postup nebyly splněny podmínky zákona o obecní policii.

Skutečně tak podle NSS došlo k nezákonnému zásahu.  Strážníci se sice na vyklizení fyzicky nepodíleli, z informací v soudním spise je však nepochybné, že zaštiťovali jeho provedení, a to nejspíše i za účelem odrazení stěžovatelů od případného kladení odporu proti vyklizení. Na místě působili z popudu žalovaného. Nejednalo se o úkon zajišťující průběh řízení (žádné řízení vůbec neprobíhalo).

NSS se již nezabýval případným porušením povinnosti iniciativy strážníků podle § 7 zákona o obecní policii. Pokud se totiž strážníci vyklizení účastnili nepochybně i na pokyn žalovaného, těžko od nich bylo možné očekávat, že by zasáhli proti samotnému vyklizení jako rozpornému se zákonem, tedy v neprospěch města. Zásah žalovaného, který zneužil městskou policii k zaštítění svých soukromoprávních aktivit, již předurčil skutečnost, že strážníci přítomní vyklizení nezasáhli proti tomuto jednání žalovaného v zájmu stěžovatelů, byť by i taková povinnost k zásahu vyplývala z § 7 zákona o obecní policii.

Zneužitá moc

Podle NSS tak město porušilo Listinu základních práv a svobod tím, že využilo městskou policii pro ochranu a prosazení svého soukromoprávního jednání vůči stěžovatelům. Uplatnilo vůči nim veřejnou moc (záštitu městskou policií) ve své soukromoprávní záležitosti, kde za dané situace pro ingerenci veřejné moci nebyl zákonný podklad. Tím pak ovlivnilo jak právní postavení stěžovatelů v daném soukromoprávním vztahu se žalovaným, v němž se najednou objevily vrchnostenské prvky a postavení obou stran se stalo nerovným, tak jejich právní chování, neboť stěžovatelé podle svého tvrzení proti jednání žalovaného, byť jej považovali za nezákonné, na místě fyzicky nezasáhli a nebránili se mu právě kvůli novému výskytu veřejnoprávních (vrchnostenských) prvků v daném vztahu (dozor městské policie při vyklizení).  Přítomnost (dozor) městské policie při vyklizení působila na stěžovatele jako určité neformální donucení k tomu, aby celé „svépomocné" vyklizení ze strany žalovaného strpěli. Žalovaný zneužil svého dvojího postavení – ve veřejnoprávních vztazích a v soukromoprávních vztazích – a stěžovatelé tím byli postiženi. Tím došlo k jejich zkrácení na subjektivních veřejných právech, konkrétně na všeobecnou ochranu jejich svobodné sféry.

Takovým zneužitím veřejné moci, k jakému došlo v nyní posuzovaném případě, je podstatně narušována důvěra občanů, respektive jednotlivců, ve veřejnou moc, která by jim naopak v souladu s Ústavou ČR měla sloužit, dodal NSS. Obec podle něj nesmí využít obecní policie, zřízené k veřejnoprávním účelům, k prosazení svých soukromoprávních zájmů na úkor jiného soukromého subjektu. Využití přítomnosti obecní policie při svépomocném vyklizení nájemce z nemovitosti vlastněné obcí je nezákonným zásahem obce, jímž je  nájemce zkrácen na svém právu na všeobecnou ochranu jeho svobodné sféry, zahrnujícím též právo na to, aby veřejná moc vůči jednotlivci v soukromoprávním vztahu nevyužívala svých mocenských atributů.

Proto NSS napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Ten poté vázán rozhodnutím vyšší instance rozhodl, že přítomnost strážníků Městské policie České Budějovice jako nositelů veřejné moci při svépomocném vyklizení předzahrádky JUST Salad představujenezákonný zásah. Městoje povinno zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 520Kč.

Zdá se ale, že opravdový kolotoč o peníze teprve začíná…