Jak jsme již uvedli ve článku Zbitý muž běhal v zimě nahý za autem s provazem u krku, hlavní aktér Petr Neumann (41), který byl pro násilné trestné činy odsouzen již několikrát, má dle dosud nepravomocného verdiktu strávit osm let ve věznici s ostrahou. Jeho společník, zatím netrestaný a slušně vypadající Ukrajinec Oleksandr Pilipchuk (36) dostal pět let ve věznici s dozorem.

Před nepodmíněným verdiktem jej neochránila ani dosavadní bezúhonnost, projevená lítost 
a omluva poškozenému, dobré posudky z práce i místa bydliště či konstatování předsedkyně senátu Olgy Smrčkové, která se s jeho obhájcem Milanem Miškovským shodla 
v tom, že „byl ve špatnou dobu na špatném místě".

Protože je případ mimořádně závažný a některé podstatné věci se do dřívějšího článku nevešly, v tématu pokračujeme. A to podrobnějším popisem události z noci na 11. listopadu 2012 i dopady, které mělo bití, ponižování, běhání za autem s provazem kolem krku bez oblečení při teplotě nula stupňů i hrozby uřezáním hlavy pro psychické zdraví poškozeného muže.

Co se stalo v noci z 10. na 11. listopadu 2012 u Ševětína?Poškozený Luboš L. při výslechu na policii řekl, že volal své bývalé přítelkyni a chtěl se domluvit na úhradě oken, která jí v opilosti ze vzteku rozbil. „Pak mi zavolal Petr a ptal se, jestli teda přijedu do Ševětína. Pořád mi sliboval, že to bude v pohodě. Trochu mi  to vrtalo hlavou," popisoval Luboš L. Jakmile přijel k hájovně v Ševětíně, čekali už na něj obžalovaní, oba byli opilí. Přiměli ho vystoupit z auta a nasednout k nim. Petra Neumanna  znal, Oleksandra Pilipchuka viděl poprvé. Neumann řekl, že to je Ukrajinec Saša, kterého najal, aby poškozeného za 10 tisíc korun podřezal. Protože si cizinec hrál s vystřelovacím nožem, poškozený vzal hrozbu vážně. „Chytli mě a chtěli mi uřezat uši. Ten pocit byl hroznej," vzpomínal poškozený.

Pachatelé pak oběť převezli k rybníku, kde ho Neumann bil pěstí a Pilipchuk fackoval. Neumann mu zároveň vyhrožoval uřezáním hlavy a nutil jej pít z kanystru směs do ostřikovače. Potom se  musel svléknout a Neumann mu dal kolem krku oprátku z lana a druhý konec uvázal k tažnému zařízení auta. A rozjel se. Přesnou trasu nebyl soud schopen určit, ale jednalo se o řádově desítky až stovky metrů. „Jel jako blázen, pořád zrychloval," vypovídal Luboš L. Do toho mu neustále hrozili zabitím a kasali se údajnými známostmi s členy Berdychova gangu. Potom ho i s oprátkou u krku převezli k chatě, kde musel pro pobavení klečet na čtyřech a dělat stoličku nebo výt, štěkat a zvedat nohu jako pes.

Tomuto jednání prý byly přítomny svědkyně Markéta Straková (expřítelkyně poškozeného) a Kateřina Neumannová (žena obžalovaného), které si podle poškozeného přisazovaly výroky typu „jen mu dejte pořádně ho huby". Nakonec musel podepsat dlužní úpisy a smlouvu o prodeji octavie, aby si konečně mohl dojít přivolat pomoc do asi 25 kilometrů vzdálené Hluboké nad Vltavou.

Soudní znalec z oboru klinické psychologie Václav Šnorek před senátem prohlásil, že oběť trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Ta nemůže vzniknout bez podstatné a zcela zjevné zátěže, s níž se lidská psychika nedokáže sama vyrovnat. Jinými slovy se nedá takzvaně nasimulovat.

Popis události v podání Luboše L. označil psycholog za věrohodný a přesvědčivý. „Nebyly tam žádné významné rozpory, nerad se k tomu vracel. Jeho projev byl velmi autentický. 
K psychickým problémům 
se stavěl zdrženlivě, chtěl to zvládnout sám," vypovídal Václav Šnorek.

A právě toto sdělení zřejmě hraje v případu podstatnou roli. Obžalovaný Neumann 
totiž v závěrečné řeči zmínil, že poškozený nahlásil skutek až s jistým časovým odstupem a po „konzultaci" se svými kamarády. To v očích obžalovaného bylo jasným důkazem jeho nevěrohodnosti. Vždyť kdyby mu přece způsobili takové trauma, jistě by to policii oznámil hned.

Z psychologického posudku ale vyplynulo, že Luboš L. nebyl asi 15 let u lékaře „protože to prý nepotřeboval." Se zřejmou nedůvěrou v bílé pláště se potýkal i po útoku. „Zátěž byla značná. Posuzovaný neměl důvěru ve zdravotnictví a chtěl to zvládnout sám výraznou pracovní zátěží. Na pracovní výkon tato porucha neměla vliv, i pracovní aktivita však byla vedena úzkostí. Posuzovaný vidí řešení problému svého života v akci a činnosti," popisoval soudní znalec. Dílčích rozporů ve výpovědích poškozeného se snažili využít obhájci.


Advokát obžalovaného Pilipchuka Milan Miškovský poukázal na skutečnost, že poškozený nedokázal v přípravném řízení rozlišit jednání obou pachatelů.  Jinými slovy nedokázal přesně zodpovědět třeba to, kdo kdy řídil auto, kdo co řekl nebo jestli mu dal pěstí ten či onen. Advokáta zajímalo, zda je to v takové situaci obvyklé. „Ano, když je víc pachatelů, není to překvapující," odpověděl Václav Šnorek. 

Samotný Luboš L. při středečním jednání před soudem nepromluvil. „Nezlobte se, ale nechci se k tomu vyjadřovat. Zavřu oči a vidím to před sebou," řekl našemu Deníku po vynesení rozsudku.