Se slovy „s kým si myslíš, že mluvíš, zabiju tě" ji vrazil poškozenému Tomáši H. do tváře. Pak se dal rychle na ústup, protože kolem zrovna projížděli strážníci. Ti pak agresora po pár metrech zadrželi.

Okresní soud ve středu zahájil hlavní líčení, ve kterém se již dříve odsouzený recidivista Petr R. zpovídá z nebezpečného vyhrožování, vydírání, pokračující krádeže, pokračujícího porušování domovní svobody a podílnictví. S ním sedí na lavici obžalovaných i jeho třikrát trestaný kamarád Jaroslav P. (28).

Toho státní zastupitelství viní z vydírání a krádeže. Dle obžaloby se společně s Petrem R. v březnu drsně domáhali navrácení ztracené tašky 
se zhruba 5000 korunami (podle výpovědi spoluobžalovaného údajně obsahovala pervitin), kterou prý zapomněl v autě svého kolegy ze zaměstnání Marka H. Když poškozený 
řekl, že žádnou tašku nemá, obžalovaní ho podle státního zástupce zatlačili do garáže, kde jej omezovali v pohybu a vyhrožovali mu zbitím.

Jaroslav P. pak sebral Markovi H. klíče od auta a odcizil 
z něj rádio a servisní knížku. Tyto věci mu podle jeho vyjádření měly sloužit jako zástava do doby, než mu poškozený vrátí tašku. Oba obžalovaní před soudem popírají jakékoliv násilí a označují poškozeného za nevěrohodného. Podle nich jde o narkomana se zálibou v hracích automatech, který chtěl trestním oznámením zamaskovat vlastní protiprávní čin –  údajné odcizení tašky Jaroslava P.

„Zavolal jsem Markovi, jestli by mě nehodil domů. Po vystoupení z auta jsem zjistil, že jsem u něj zapomněl taštičku 
s penězi, které jsem ten den utržil na vrakovišti za své havarované auto. Hned jsem mu volal a on začal křičet a hysterčit, že z něj dělám zloděje. Řekl jsem, že za ním zajedu 
a cestou jsem potkal Petra 
a požádal ho, aby tam zajel 
se mnou. Marek byl úplně mimo, k ničemu jsme ho nenutili. Petr ho chtěl zbít, ale já ho mírnil. Nijak jsme mu nevyhrožovali a ani jednou jsme ho neuhodili," vypovídal Jaroslav P. Podobně mluvil i spoluobžalovaný. Také on kategoricky popíral, že by se jeden nebo druhý uchýlili k jakémukoliv násilí.

„Jarda šel zazvonit a když Marek vylezl, slušně jsem mu řekl, ať nám dá tu tašku. Jarda na něj pak začal řvát, ale já jsem se ho ani nedotkl ani jsem mu nevyhrožoval. Facku jsem mu nedal, to je falešná lež. Já nejsem žádnej vyděrač, Marek byl ten večer vysmaženej. Tím myslím, že měl v sobě pervitin. Myslím si, že je mi to líto, a že se to už nebude opakovat," soukal ze sebe Petr R.

Stejný přístup zaujal i k případu z Lannovy třídy. I zde odmítl použití násilí s tím, že zbraň ani nevytáhl z kapsy. Stejně tak popírá i nabízení pervitinu. S tím prý nemá nic společného (byť při výslechu 
na policii přiznal, že je občasným uživatelem). Pokud měl tuto látku v krvi, určitě to prý nebylo z vlastní vůle. Tvrdí, že mu někdo podstrčil drogu v cigaretě a on o ní vůbec nevěděl.

„Není pravda, že bych jim nějak vyhrožoval, chtěl jsem pouze cigaretu. Oni (Tomáš H. a Michal C. ) mi řekli, že jsou boxeři a rozbijou mi hubu. Byl jsem vystrašený. Pokud budu odsouzen, prosím o to, abych si mohl odpykat trest v Budějovicích. Už v minulosti jsem seděl jinde a hrozně mě šikanovali," stěžoval si Petr R.

Napadení mladíci nabídli soudu zcela jinou verzi události. Jejich výpovědi byly totožné. Tomáš H. zmínil, že byli s kamarádem na pivu a s obžalovaným se setkali ve chvíli, kdy si šli vybírat peníze 
do bankomatu. „Požádal nás 
o cigaretu, ale tu jsme neměli, protože oba kouříme jen elektronické. Pak se mě ptal, jestli nechci peří. Když jsem mu odpověděl, jestli si z nás dělá pr…, vytáhl zbraň a přitiskl mi ji 
na tvář a řval, že mě zabije. Měl jsem docela strach," vzpomínal Tomáš H.

Michal C. popsal incident naprosto stejně. „…obžalovaný si pak vyhrnul tričko a začal vykřikovat A. C. A. B. (z anglického vězeňského argotu „All Cops Are Bastards – Všichni policajti jsou bastardi") a taky to, že bere nějaké prášky a neví, co dělá. Pak ho zadrželi policajti. Strach jsem měl, kdo by ho v takové situaci neměl," zmínil Michal C.

Hlavní líčení pokračuje.