Jde o případ „vytunelování" Autospol K+K, a. s., Č. Budějovice.

Podle obžaloby Monika N. s plnou mocí k jednáním jménem této společnosti objednávala a odebírala od 30. června 2005 nejméně do října 2005 podle pokynů Tomáše Š. a Josefa H. na tuto firmu zboží a služby. Všichni si byli vědomi, že společnost nebude schopna závazky uhradit.

Monika N. tak například odebrala jen pro Autodopravu H., s. r. o., na platební karty užívané Autospolem od OMV přímo či přenecháním těchto karet nejméně 175 824 litrů nafty, další pohonné hmoty směřovaly jinam a jen zbytek z 391 604 litrů odebral Autospol. Tím obvinění způsobili OMV škodu nejméně 11 855 526,15 koruny.

Na základě ústního pokynu Š. a H. dále Monika N. uzavřela smlouvy o operativním pronájmu stavebních strojů a zařízení. Faktury uhradila jen zčásti. Obdobně odebírala od různých společností další zboží – autodíly, autoplachty atd. při vědomí, že pohledávky společnost neuhradí. N. a Š. jsou pak viněni ještě neuhrazením dodávky kancelářského nábytku za 28 088 Kč.

Škoda způsobená Monikou N. se celkově vyšplhala na 14 053 894,65 Kč. Až na ten nábytek je pod ní „spolupodepsán" i Josef H.

Posléze Jiří S. (53) byl uznán vinným tím, že jako zástupce Autospolu zmocněný ke všem úkonům převedl či aktivně umožnil převést z účtu Autospolu na účet společnosti Reklamka, s. r. o., celkem 1 086 500 korun, aniž by Reklamka za to poskytla Autospolu jakékoliv protiplnění. Obdobně převedl z účtu Autospolu na účet další společnosti 147 000 Kč.

Soud uzavřel, že cílem obžalovaných bylo v co nejkratší době maximálně zadlužit Autospolu, vyvést z něj majetek a „vytunelovanou" firmu pak předat další osobě.

Hlavní líčení začalo už loni v dubnu. Obžalovaní vinu odmítli. Josef H. uvedl, že jako podnikatel logicky využil nabídky výhodných nákupů a za naftu požadované částky zaplatil. „Zásadní nesouhlas" s obžalobou vyjádřil Tomáš Š. – prý vytváří teorii spiknutí, že se obvinění domluvili na vytunelování firmy, což se podle něho nezakládá na pravdě.

Vrchní soud v Praze rozsudek změnil jen tak, že Moniku N. poslal do věznice s mírnějším režimem. Musí také uhradit způsobenou škodu 13 194 487 korun. V samostatném řízení dále soud zamítl odvolání Josefa H., který je povinen zmíněnou škodu zaplatit s Monikou N. společně a nerozdílně.

Poslední na řadě

V mezidobí Vrchní soud zrušil táborský rozsudek v jiné věci Tomáše Š. a vrátil případ první instanci. Budějovický soud už tedy neměl na co čekat a Š. „dokončil" ve věci K+K v samostatném hlavním líčení ve čtvrtek.

Obžalovaný změnil postoj a rozhodl se ve věci vypovídat. V úvodu dlouhé obhajoby vyjádřil osobní dojem, že na začátku vyšetřování věci K+K si stanovily orgány trestního řízení „šablonu", kterou držely za cenu opomíjení a překrucování faktů. Podle něho nebyly ustanoveny skutečné osoby, které původní K+K zakoupily k vytunelování. Naznačoval roli skupiny lidí nyní se nacházejících v Dominikánské republice – řekněme prý, že měl poznatky, že tam nežije z úspor. Spoluobžalovaná Monika N. prý sice u soudu „zapracovala" na tom, aby byla vnímána jako zneužitá oběť, ale měla zkušenosti z podnikání v oboru a věděla, do čeho jde. Navrhoval, aby s ní byl v jeho věci konfrontován – už byla odsouzena, nemá co ztratit a jako svědkyně by nyní musela říci pravdu. Podobně navrhl i výslech Josefa H. a dalších svědků. Chtěl vyslechnout i svědka ze zámoří, což by prý dokázal zařídit buď přes honoráního konzula v Dominikánské republice, nebo přes skype… Také by chtěl slyšet znalce z oboru účetnictví k hospodaření v K+K. S častým opakováním výrazu „umím si představit" líčil své verze toho, co se mohlo dít, přičemž on osobně prý neměl příležitost, motivaci ani profit k nějaké trestné činnosti v této souvislosti.

Soud ještě mj. konstatoval loňské pravomocné odsouzení  Tomáše Š. v Hradci za zkrácení daně na tři roky podmíněně s dohledem   Doplnění dokazování ve věci K+K pak odmítl jako nadbytečné. Obhájce Tomáše Š. závěrem zapochyboval o tom, že věc byla dostatečně spolehlivě zjištěna. Dohoda obžalovaných na obohacení se na úkor jiných prostřednictvím převzaté společnosti K+K nebyla prokázána, není ničím doloženo, že jeho mandant byl na věci nějak zainteresován, že by z ní protitoval. Měl by být obžaloby zproštěn.

Krajský soud ho ale nevyslyšel. Uznal i Tomáše Š. vinným ve smyslu obžaloby a za tento podvod a sbíhající se za krácení daně mu uložil souhrnných šest a půl roku do  věznice s ostrahou. Při úvahách o trestu přihlédl k delší době, která od spáchání skutku uplynula, a k předchozí bezúhonnosti obžalovaného. Na druhou stranu byl jedním z ekonomických strůjců tohoto trestného činu. Také on má poškozeným zaplatit se spoluobžalovanými nerozdílně 13 194 187 korun. Neukládal mu trest zákazu činnosti, protože při pravomocném odsouzení by stejně ztratil tzv. živnostenskou  bezúhonnost až do zahlazení trestu.

Předseda senátu konstatoval, že soud má i jeho vinu za prokázanou především druhou, změněnou výpovědí spoluobviněné N., která zapadá do řady dalších důkazů. „Separátně nahlédnuty by jednotlivé okolnosti mohly být vykládány jako náhody, ale v kumulaci je to vyloučeno," řekl.

Rozsudek není v právní moci.