Podle přesvědčení senátu v noci na 5. srpen 2007 v bytě, kde byl na návštěvě, měl pohlavní styk se čtrnáctiletou dívkou. Sundal si montérky, stáhl poškozené kalhoty, zakryl jí ústa, držel jí ruce, lehl na ni a proti její vůli na ní vykonal soulož, ač věděl, že jí ještě nebylo patnáct let.

Případ byl žalován jako pohlavní zneužívání, Vrchní soud v Praze však věc postoupil věcně příslušnému krajskému soudu s tím, že by mohl být posouzen jako znásilnění. Tak to senát po dokazování skutečně nahlédl a uznal Jaroslava B. vinným trestným činem znásilnění osoby mladší patnácti let. Za tento skutek a za sbíhající se zanedbání povinné výživy podle trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově mu soud uložil souhrnný trest.

Dobrovolně?

Obviněný pohlavní styk s dívkou nepopřel, ale tvrdí, že se nedopustil násilí, šlo prý o dobrovolnou soulož, při níž byli oba aktivní. Poškozená ale opakovaně vypověděla, že se styku bránila. Jaroslav B. tvrdí, že skutečný věk děvčete neznal. To ale mimo jiné vyvracela otcovská babička poškozené, která ji měla v pěstounské péči – poukazovala na to, že obžalovaný žil před časem s matkou této dívky jako druh. Babička také na případ, s níž se jí vnučka svěřila, upozornila.

Soud vyslechl také otčíma poškozené, který je tehdy v bytě „načapal“ a Jaroslava B. vyhodil. Co viděl, popisoval s rozpaky – „ležel na ní“, „myslím, že byla nahá“, „zrovna vstával“, a podobně. Vyzval ho, aby odešel. Nic mu prý na to neřekl. Žádné volání o pomoc neslyšel. Matka dívky (a dalších sedmi dětí) uvedla, že jí manžel řekl, že Jarda „ležel s její dcerou“ a že ho vyhodil. Co spolu dělali, jí prý nepopisoval. Ona sama na událost nijak nereagovala a s manželem to neprobírali. Jestli mělo jít o styk dobrovolný nebo nedobrovolný, k tomu jí dcera nic neřekla. Na dotazy státní zástupkyně svědkyně uvedla, že nevěděla tehdy nic ani o dívčině chování či prospěchu. „Vám to nepřipadá divné?“ ptala se žalobkyně, a svědkyně připustila, že připadá … Dívčin bratr, jehož narozeniny tehdy rodina slavila, přišel domů až k ránu, a k věci jen uvedl, že slyšel, že táta Jardu „vyprovodil“, protože si prý myslel, že se sestrou něco měli. V přípravném řízení řekl, že ti dva „měli být vysvlečeni a něco mezi nimi mělo proběhnout“. Co, to on neví, snad že se měli „muchlovat“. Významná byla ale jistota, s jakou potvrzoval, že onen den rodina slavila jeho osmnáctiny. To umožnilo datovat skutek přesvědčivě do roku 2007, kdy poškozené bylo čtrnáct.

Znalec psychiatr k osobě obviněného řekl, že rozhodně není pedofil. Nezaznamenal u něho ani jinou deviaci, ani specifickou poruchu osobnosti. Jistě byl tehdy trochu opilý, ale nešlo o opilost komplikovanou ani o vyšší stupeň opilosti prosté. Jeho ovládací schopnosti byly alkoholem sníženy nepodstatně.

V závěrečné řeči měla státní zástupkyně skutek Jaroslava B. za prokázaný. Fyzickou převahou si pohlavní styk vynutil, spáchal tedy trestný čin znásilnění. Podle obhájce naopak nebylo nade vši pochybnost prokázáno, kdy ke skutku mělo dojít, někteří svědkové uváděli rok 2008. Co do dobrovolnosti či nedobrovolnosti styku je podle jeho názoru verze obžalovaného minimálně stejně věrohodná jako verze poškozené. Ta tvrdí, že dávala hlasitě najevo nesouhlas, ale její matka a otčím v bytě nic neslyšeli. Měla tu noc spát v jiném pokoji, a přesto zůstala s mužem, který žil s její matkou před deseti lety – proč nešla spát jinam? ptal se obhájce. Pochyboval, že by jeho mandant měl povědomost o skutečném věku dívky tehdy před deseti lety, kdy v domácnosti asi čtyři měsíce žil, či že by si na to měl vzpomenout onen večer. Obhajoba má tedy pochybnosti, zda se Jaroslav B. dopustil žalovaného skutku.

Soud po poradě rozhodl, jak uvádíme v úvodu. „Je velmi obvyklé, že strany v těchto věcech vypovídají opačně,“ řekl předseda senátu. „V tomto případě poškozená od začátku svědčila stále stejně. Její věrohodnost velmi pečlivě prověřoval psycholog a také soud nabyl přesvědčení, že vypovídá pravdu. Její verze jednání obžalovaného je logická, akceptovatelná. Jak potvrdil znalec, vymyšlený děj by takto ani nebyla schopna vykombinovat. Přesvědčivě popsala, jak si styk nepřála, jak se bránila.“

Po výpovědích svědků si je soud jist i tím, že k události došlo v roce 2007, kdy poškozené bylo teprve čtrnáct, a že obžalovaný její věk znal.
O přísnější právní kvalifikaci znásilnění tedy soud nemá pochyb. Pět předcházejících odsouzení svědčí o tom, že Jaroslav B. má sklony k protiprávnímu jednání. V sazbě odnětí svobody na 5 – 12 let mu proto soud vyměřil souhrnných šest roků. „Protože událost nezanechala na psychice poškozené traumatičtější následky, dospěli jsme k názoru, že k nápravě obžalovaného nebude nutné ukládat mu ještě přísnější trest,“ uzavřel předseda senátu.
Rozsudek není v právní moci, strany se nevyjádřily.