Jan Trojan byl odsouzen za podvod v „obchodech“ s uměním.

Třetího července 2007 vylákal pod falešným jménem od 67letého pána v obci u Starého Města pod Landštejnem pod slibem prodeje za 530.000 korun tři talíře tzv. habánské keramiky ze 17. století a obraz Stanislava Lolka s motivem „Liščí rodina“. Peníze měl předat do 7. července, ale neučinil tak dodnes a věci nevrátil.

Obviněný tvrdí, že obraz majiteli zaplatil hned při odvozu a talíře vzal s sebou k prodeji na přání poškozeného. Na místě mu prý dal sedmdesát nebo osmdesát tisíc. Předměty nakonec prodal za padesát nebo šedesát tisíc.

Sám měl v tu dobu dluhy ve výši až jedenácti milionů, které se prý snaží splácet.

Uvedení smyšleného jména vysvětloval tím, že nechtěl, aby ho poškozený spojoval s medializovaným trestním řízením, které se proti němu vede v Brně.

S prodejcem ho seznámil společný známý, u něhož tehdy Trojan bydlel.

Cestu pro obraz potvrzoval obviněnému známý, který ho tam prý vezl. Před odchodem do domu prodávajícího si měl Trojan vyzvednout z přihrádky v autě obálku s penězi a zpátky se vrátit s věcmi, už bez obálky.

Ukázka habánské keramiky.

Slíbil zaplatit

Poškozený uvedl, že Trojan, který se mu představoval jako Novotný, mu navrhoval, že talíře prodá po 150.000 Kč kupci, který by si chtěl zkompletovat sbírku. A prý by zkusil prodat i ty „lišky“.

Pro věci si přijel svým favoritem až na dvůr a sám. Pomohl mu je naložit. Obviněný mu podepsal potvrzení, že mu dohodnutých 530.000 korun doveze do onoho 7. července. A už se neukázal.

Svědek, který oba muže seznámil, vypověděl, že do jeho domu pak jednoho dne přijel Trojan svým favoritem, v němž měl obraz a fajáns. Podivil se té důvěře, ale Trojan ho ujistil, že má na věci kupce, s nímž se má setkat druhého dne u pumpy v Jihlavě. Slíbil zavolat, jak to dopadlo.

Když pak oznámil, že se to protáhlo, svědek pojal podezření, vrátil se domů a zjistil, že obviněný vyklidil své věci. Našel tam ale po něm řadu písemností, z nichž pochopil, v čem jeho host v Brně „jede“…

Znalkyně ohodnotila podle popisu a přiložených fotografií talíře na cenu patnáct až dvacet tisíc za kus, obraz na osmdesát – za předpokladu, že šlo o originály. Nevyloučila, že soukromý kupec či sběratel by mohl být ochoten dát i víc.

Komu věřit?

Okresní soud konstatoval odsouzení Jana Trojana ve Žďáře za podvod na osm měsíců s podmínkou do září 2008, skutku se tedy dopustil v podmínce.

Kromě toho je od dubna 2007 obžalován z podvodu a z návodu k trestnému činu porušování autorského práva. Od prosince 2007 je obžalován také z dalšího podvodu se škodou velkého rozsahu. Obě obžaloby jsou nyní v Brně spojeny ke společnému projednání.

Okresní soud měl v dané věci dvě tvrzení proti sobě. Výpověď bezúhonného poškozeného podporovali dva rovněž bezúhonní svědkové.

Obviněný je naopak dle soudu osobou nevěrohodnou. Pochybnosti o jeho solidních úmyslech vyvolává už jeho představení se pod smyšleným jménem. Jeho věrohodnost snižují i zmíněná další trestní stíhání.

Údajný svědek, který ho měl k prodávajícímu vézt, byl sám v minulosti trestán pro podvod.

Uznal proto obviněného vinným a uložil mu zmíněný trest. Poškozenému má nahradit škodu ve výši, na jakou ocenila postrádané věci znalkyně. Se zbytkem uplatněného nároku ho odkázal na řízení občanskoprávní.

Jan Trojan se odvolal. K veřejnému zasedání krajského soudu se pak omluvil.

Soud připomněl podrobněji jeho zmíněné trestní věci. Podvod, za nějž byl odsouzen ve Žďáře, spočíval v uzavření smlouvy o úvěru na nákup auta, který ale nesplácel a „líznuté“ vozidlo obratem prodal.

Padělaný Zrzavý

Návod k porušení autorského práva spatřil brněnský soud v objednání padělků obrazů Jana Zrzavého, které Jan Trojan s dalším spoluobviněným, který mezitím zemřel, prodávali jako pravé.

Rozsudek nad obviněným v této věci Vrchní soud v Olomouci zrušil a věc vrátil prvnímu stupni. Ten ji pak spojil s další obžalobou, dle níž měl Jan Trojan vylákat pod různými záminkami od různých osob přes dvanáct milionů korun. Hlavní líčení má začít koncem června.

Obhájce před českobudějovickým soudem ve středu mínil, že soud prvního stupně pochybil v hodnocení věrohodnosti svědků. Vina prý jeho klientovi nebyla jednoznačně prokázána a v pochybnostech by měl být obžaloby zproštěn.

Krajský soud ale odvolání zamítl.

„Okresní soud přesvědčivě vysvětlil, proč má poškozeného za věrohodného, a my se s jeho hodnocením ztotožňujeme,“ řekl předseda senátu.

Rozsudek je v právní moci.