Dalibor Urban (nar. 1987), jehož žaloba viní z dvojnásobného přečinu usmrcení z nedbalosti podle paragrafu 143 odst. I a odst. II trestního zákoníku, se k prvnímu skutku, tedy že za sebe nechal v červenci 2019 vést zájezd Jana Linharta, který neměl žádná oprávnění působit jako horský průvodce, přiznal. Učinil tzv. prohlášení viny. Dál o skutku mluvit nemusel, vzdal se tím ale i práva na dokazování. Soudkyně předeslala, že má v plánu jeho prohlášení viny přijmout a že rozhodne o výši trestu a výši odškodnění. Trestní sazba je v tomto případě jeden rok až šest let vězení.

Dalibor Urban (druhý zleva) a Jan Linhart (vpravo) u Okresního soudu České Budějovice.
Soud řeší smrt dvou žen v Alpách. Obviněný je bývalý horský průvodce s kamarádem

Pokud jde o druhou tragédii, k níž došlo při sestupu z ferraty Drachenwand a při níž v srpnu 2020 zahynula pětadvacetiletá Radka, o té vypovídal velmi obšírně, výslech trval dvě hodiny. Začal s tím, že k chození po horách se dostal před zhruba deseti lety s kamarády, lezl i na skály, asi před pěti lety byl s Janem Linhartem v Nepálu na třítýdenním vysokohorském treku.

„Zájezdy do hor jsem začal pořádat v roce 2014, 15. Napadlo mě vozit lidi do Rakouska do Alp, nejprve jen v rámci spolujízdy, k jezerům a na lehčí věci. Složili jsme se na benzín a chodili každý sám za sebe,“ líčil své začátky. „Pak jsem si udělal kurz horského průvodce. Dělal jsem i kurz mezinárodního horského průvodce, splnil jsem všechny požadavky, ale nezískal jsem ho, protože po prvním skutku jsem byl vyloučen z Českého spolku horských průvodců (ČSHP), s předsedou jsem byl domluvený, že si mezinárodní kvalifikaci dodělám později a osvědčení mi vystaví. Tenkrát se k tomu postavil tak, že chápe, že to byl nějaký omyl, a že bychom to po roce obnovili činnost a dostal bych i mezinárodní kvalifikaci.“ Po druhé tragédii už ale členství neobnovil, má pouze živnost na průvodcovskou činnost horskou, ale nevyužívá ji.

Dalibor Urban (druhý zleva) a Jan Linhart (vpravo) u Okresního soudu České Budějovice.Dalibor Urban (druhý zleva) a Jan Linhart (vpravo) u Okresního soudu České Budějovice.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

„Když jsem získal oprávnění horského průvodce, začal jsem nabízet i tyto služby, ale bylo to jen chození po turistických cestách,“ vrátil se ke svým průvodcovským začátkům. „Ferraty jsem ani po pravdě dělat nechtěl, nic extra mi to neříkalo.“ Lidem nabízel jednodenní výlety do hor, což mělo úspěch. „V 6 ráno jsme vyjeli od Teska, dvě a půl hodiny cesta, celý den jsme chodili po horách, bylo to boží, večer jsem se vrátili. Chtěl jsem nabídnout levnou možnost lidem podívat se do hor.“ Na cesty s ním často jezdil i Jan Linhart, nejprve jako klient. „Stali jsme se kamarády, minimálně 100 horských túr jsme absolvovali. Pomáhal mi se skupinou, jeden šel vepředu, druhý vzadu, když někdo nemohl, vzali jsme baťoh, dělal focení…“

Soudkyně pak výslech přesměrovala k osudné události na Bosrucku a tamní ferratě Wildfrauensteig, na kterou vedl lidi právě Jan Linhart. „K tomu už bych se nechtěl vyjadřovat,“ sdělil jen stručně Dalibor Urban. Soudkyně proto přešla k Drachewandu a k srpnu 2020. „Byl jsem tam já a pomáhala mi přítelkyně. Ta ale nemá žádnou odbornost, pouze zkušenosti z pohybu v horách,“ přiblížil obviněný. Na otázku, jestli mu to přišlo adekvátní, řekl, že víc než polovina klientů byli zkušení horalové, takže počet lidí, kteří by potřebovali jeho pomoc, byl vlastně poloviční. „I Radka s námi byla už dvakrát, byla s námi na třídenním treku v Taurách, každý den jsme zdolávali víc jak 1000 výškových metrů, nebylo to nic pro začátečníky, a ona to zvládla, pak s námi byla i na sněžnicové túře, to také zvládla. Tohle byl její třetí výlet s námi.“

Na začátku poučil klienty, jak správně uvázat sedák a prsní úvazek, u všech je zkontroloval, všichni měli helmu či rukavice. „Řekl jsem jim i doporučení, jak se pohybovat, aby se nevysílili, např. mít natažené ruce a ne pokrčené, což vysiluje, poučil jsem je, že na začátku bývá těžší úsek, který má odradit ty, co se na to necítí.“

Problémy byly hned od nástupu na ferratu

Už na úvodním úseku se jasně ukázalo, že Radka ferratu sama bez pomoci v žádném případě nezvládne. „Až na místě jsem zjistil, že ještě nikdy ferratu nelezla. Byli tam takoví asi tři. Upozornil jsem je, že trasa není vhodná pro začátečníky, ať si to pořádně rozmyslí, a oni řekli, že na ni chtějí nastoupit. Byla to jejich svobodná vůle,“ upozornil.

Neštěstí v Olešníku. Dva muži přišli o život zřejmě při odvětrávání šachty horkovodu.
Tragédii ze stavby horkovodu z Temelína do Budějovic šetří inspektorát práce

Zkušenější klienti na ferratu vyrazili jako první, pak Dalibor Urban a nakonec ti nejméně zkušení, s nimi lezla jeho přítelkyně Kateřina, spolu v případě potřeby komunikovali na přímo nebo vysílačkou. „Hned na začátku jsem zjistil, že Radka je slabší a bude potřebovat zvýšenou péči, a tu jsem jí poskytl. Katka i další jí řekli, Radko, jestli na to nemáš, vrať se dolů, já jsem toho byl svědkem. Ona to slyšela a její rozhodnutí bylo Ne, já chci jít dál,“ líčil. „Už na začátku, kde je obtížnost B/C, potřebovala dojišťování na laně. Dojišťoval jsem ji ve většině těžkých úseků po téměř celé trase ferraty. V úsecích, kde se neleze, ale jde, třeba v lese, i když jste přicvaklí na laně, jsem si všímal i ostatních, tam jsem šel i mimo Radku.“

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge - vrcholový kříž.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

Morálně ji po cestě povzbuzoval. „Bez mé pomoci by mohla spadnou do jistící brzdy a natlouct si, viděl jsem, že nemá sílu, aby se někde přitáhla… šel jsem s ní, bavil jsem se s ní, viděl jsem jí do očí. Nikdy tam nebyla sama, v lehčích úsecích nebyla moje pomoc potřeba, šla sama.“

K vrcholovému kříži došla Radka bez pomoci. „Ten úsek není nic těžkého, šla dvě tři minuty za mnou,“ popsal.

Nevhodné boty a osudný sestup

Na nohou měla Radka běžné tenisky, podle obžaloby zcela nevhodnou, sálovou obuv. „Na několikadenní výšlap bych si je nezval, ale na jednodenní túru jsou skoro vhodná obuv,“ namítl Dalibor Urban. „Na ferraty jsou samozřejmě speciální boty za 5 až 10 tisíc, nebo si můžete vzít i tenisky. Lezci lezou i v podrážkách, které mají 2 mm. A když se podíváte na horské běžce, mají stejnou obuv, jakou měla Radka.“ Proto Radčiny boty prý neřešil. „Vím, že doma měla horské boty, pohorky s tvrdou podrážkou, ale nevzala si je, hlavně v létě si lidé berou tenisky. Bylo by lepší, kdyby měla tvrdší podrážku. Ona měla měkčí, to se noha masíruje o kameny, ale bolest se dostavuje až třeba druhý den.“

Pod vrcholovým křížem Radka podle něj strávila asi půl hodiny. „Dal jste nahoře pokyn k sundání jistící techniky?“ zeptala se ho soudkyně Kristína Neradová. „Ano, dal, v sestupu lesem by lezcům překážela,“ opáčil obviněný. „Ani jsme se nedostali do míst, kde jsou žebříky a ti, co se necítí, se mohou jistit. Helmu jsem nechal na zvážení, většina si ji sundala, neviděli důvod ji mít na hlavě.“

Policie. Ilustrační foto.
Padlo obvinění za ponechání psa v rozpáleném autě u zooogické zahrady v Hluboké

Pak se soudkyně zeptala, v jakém psychickém a fyzické stavu Radka nahoře byla. „Přišla mi v pohodě, udělal jsem jí několik fotek, mám v mobilu fotky, jak se fotí na kamenech, roztahuje ruce, směje se, vypadá spokojeně. Nepřišla mi, že by byla na zhroucení a potřebovala by zavolat vrtulník, jak bylo v obžalobě. S tím nesouhlasím,“ ohradil se průvodce. „Byla možná unavenější než ostatní, než ti sportovnější lidé, byla víc vyčerpaná. Ale nepřišlo mi důležité to řešit.“ Zdatnější lezci na vrchol cesty dorazili podle něj o nějakých 40 minut dříve, oni ji lezli asi 3,5 hodiny, což je podle něj běžné.

Před sestupem si Radka podle Dalibora Urbana odpočinula a vypadala normálně. Skupina se tak vydala na cestu dolů. Dali si jednu pauzu, v místě, kde je skála a vodopád. Všech se ptal, jak jsou na tom, i Radka na něj působila normálně, pokud šlo o techniku chůze. Neměl pocit, že by ji měl víc hlídat.

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

K pádu došlo na strmější cestě lesem. „Když jsem na tom místě byl později, viděl jsem tam žlutou značku s upozorněním na navázání na lano, ta tam ale tehdy nebyla, dali jim tam později. Na podzim tam spadlo nějaké dítě, to byla také aféra v televizi. Když my jsme tam šli my, teprve to zajišťovali.“

Loni na podzim se tam byl dokonce znovu podívat. „Potřeboval jsem si ujasnit, proč se to stalo, jsou tam smrky, jehličí, není tam skála, ze které by se dalo spadnou,“ přiblížil. „Bohužel Radka u toho svahu zakopla.“

Při sestupu byl asi 10 metrů před ní a pád neviděl, ale slyšel Radčin křik. „Tušil jsem, co se stalo…“ V tomto bodě výslechu se Dalibor Urban rozplakal. Když se po chvíli zklidnil, pokračoval. „Ostatní křičeli, tušil jsem, že něco není v pořádku, seběhl jsem zpátky. Viděl jsem, že Radka spadla, seběhl jsem dolů za ní, to bylo asi půl minuty… Na hlavě měla trošku tržnou ránu… oči se jí zavíraly… Skutálela se lesem a spadla z asi třímetrové skalky do jezírka. Zůstala v něm ležet na zádech, hlavu měla nad vodou, bylo tam po lýtka vody. Skočil jsem tam k ní, chroptěla. Z kurzu jsem věděl, že se na to musíme připravit a že musím zahájit okamžitě první pomoc…“

Pustil se proto do masáže srdce, s resuscitací mu pomáhala i zdravotní sestra, která byla jednou z klientek. „Já jsem ji celou dobu masíroval srdce, ona jí dávala vdechy. Někdo ze skupiny na můj pokyn volal pomoc.“

Zabavené věci při razii 13. ledna 2021. V pěkných vozech měl, podle svědků, Satan z Vimperka zalíbení. Celníci a policisté využili při prohlídkách psy cvičené na vyhledávání drog a bankovek.
Případ Satana z Vimperka opět řeší krajský soud. Drogy prý měl pro svou potřebu

Než přiletěl záchranářský vrtulník, trvalo to asi půl hodiny. „Ještě během sestupu jsme ho sledovali, jak někoho zachraňuje z ferraty, dívali jsme se, když jsme měli pauzu.“ Záchranáři na zemi pak, po odletu vrtulníku s Radkou, svedli zbytek skupiny na parkoviště. „Mě vedli na laně, nechtěl jsem odejít. Už si to přesně nepamatuju.“

Soudkyně se ho po vylíčení tragédie zeptala, jestli byl v kontaktu s tatínkem Radky a řekl mu, že za to, co se stalo, by mohl jít do vězení, a jestli někoho z klientů naváděl, aby neříkal, že jsou organizovaná skupina. V obou případech odvětil, že ne. „Já jsem nikomu nic neříkal, co mají říct, Katka jim říkala, ať jim řeknou, co chtějí.“ Rakouskému policistovi řekl, že zájezd organizoval on a že ho i vedl. „Myslím, že to řekli i ostatní, chodili tam separátně.“

Po tragédii na Drachenwandu už Dalibor Urban uspořádal už jen dva výlety na Šumavu a pak s tímto podnikáním skončil. Ještě ten večer, kdy ke úmrtí došlo, smazal onu osudnou událost na Facebooku. „Nechtěl jsem, aby to tam zůstalo, hlavně kvůli mediálnímu zájmu o nás,“ vysvětlil.

Do výslechu se zapojila i zmocněnkyně pozůstalých Klára Dvořáková. Dalibora Urbana se zeptala, jestli věděl, že Radka ještě před pádem několikrát uklouzla, což nevěděl, jak odpověděl. „Opakovaně jste zdůrazňoval, že jste Radce řekl, že to bude náročné a že může jít dolů – ale asi třikrát tady zaznělo, že Radka chtěla pokračovat nahoru. Proč jste ji nezastavil, když jste si vědom, že máte právo ji otočit?“ „Mně její stav nepřišel, abych ji otočil.“ „Tak proč jste jí navrhoval, aby se otočila?“ „Bylo mi jasné, že jí budu muset většinu cesty asistovat, ale kdyby při sestupu nezakopla, sešla by i dolů, bylo to nešťastná náhoda,“ uzavřel.