Nedostavila se však jedna z klíčových, dcera Kukačkové, která v přípravném řízení vypověděla o matkou naznačovaném záměru vzít nějakému muži klíče a odnést zlato a peníze. Kdyby se prý začal s nimi prát, že ho zabijí.

Kadlecová trvá na svém

Ráno soud dokončil čtení protokolů o posledních výsleších Renaty Kadlecové v přípravném řízení. V dubnu vypovídala, že s poškozeným se seznámily loni v létě na předzahrádce na náměstí v krajském městě, kde náhodou seděl u vedlejšího stolku. Nechala mu vizitku a on pak dvakrát nebo třikrát za ní přijel do Tábora. Ona ho navštívila jednou, kdy jí vyměnil náramek a náhrdelník za zlomkové zlato. Pak se k němu ohlásila na ten 13. prosinec k nabídce dalších šperků a k objednávce zhotovení medailonku. Vzala s sebou Janu Kukačkovou.

Průběh setkání popisovala tak, jak jsme uvedli včera. Opakovala, že během jejich návštěvy vtrhli do bytu dva maskovaní muži, kterým zlatník na bouchání či zvonění otevřel. Jeden ji okamžitě srazil pěstí, druhý se pral s hostitelem. Když se snažila protlačit ke dveřím, ucítila bodnutí do zad. Pak je útočníci odlačili zpátky do obýváku. Při potyčce v chodbě Kukačkovou neviděla. Té se pak podařilo otevřít dveře a utekly.

V červnu Kadlecová komentovala záznamy odposlechů jejích hovorů především s Kukačkovou 3. ledna. K některým řekla, že si už nepamatuje, co měly určité poznámky znamenat, Kukačková prý bylo pod vlivem marihuany a mluvila zmateně. Uvedla také, že v roce 2009 měla dluhy asi 300 000 korun.
K věci opakovala, že spoluobžalovanou nežádala „přes okno“ vazební věznice o změnu výpovědi. Neviděla žádné napadení Kukačkové v bytě zlatníkem – ten se jí prý ani nedotkl a nebodl do zad ani ji, jak Kukačková tvrdí. Spoluobžalovaná také hostitele nemlátila žádnou lampou a následně v bytě nic nesbírala. Zlatníka prý ona viděla naposledy, když je ti maskovaní muži vtlačili z chodbičky do obýváku. V Praze prodala své zlato, musela zaplatit nájem.

Byl opatrný

Manželka usmrceného jako svědkyně potvrdila, že zlato zajištěné v prodejně na Národní třídě v Praze bezpečně poznala. Byly mezi ním i šperky po jeho mamince. „V životě by to nikomu nedal, to byla památka,“ řekla. K dotazům po manželových zvycích uvedla, že neví, zda by otevřel i neznámým návštěvníkům.

Klenotník, který mrtvého dobře znal, řekl, že poškozený vždycky přicházející kontroloval kukátkem – i jeho. „Déle přemýšlel, než se rozhodl,“ charakterizoval opatrného kolegu.

Pomáhal „uklízet“

Děj po návratu žen do Tábora popisoval jako svědek dlouholetý známý Kukačkové.

Tehdy mu Jana zavolala, aby přijel, že se Renata pořezala v klubu. Odvezl ji k ošetření, přičemž naložili dva pytle nějakých věcí. Renata v nemocnici na pár hodin zůstala. Janu pak vezl do Strkova spálit ty pytle; nepřála si, aby u toho byl, nechtěla ho prý do ničeho zatahovat. Předala mu také pistoli, aby ji někde ukryl. Vyndala ji z kabelky, když šli k tomu ohni. Uložil ji tedy do hráze. Později jeli k Chýnovu, kde Jana chtěla zastavit u lesa „na malou“.
Tehdy prý nevěděl, že tam obžalovaná schovávala dózu se zlatem. Při výslechu k tomu spontánně dodal, že zlato ale předtím viděl v kuchyni Kukačkové, když je do krabičky přendavala z kabelky. Neptal se, odkud to má, a když poznamenal, že snad někoho zabila, řekla mu: ne, ne… K ránu se ještě vrátili ke spáleništi, kde Jana zkontrolovat, jestli všechno shořelo.

Později se na zbraň byl podívat a zase ji dal zpátky. Když pak k nim vlétla zásahovka, Janu sebrala a jeho a její dceru vytěžila, pistoli vyzvedl a hodil do řeky. Policii o tom řekl asi až za čtrnáct dnů. Na dotaz, proč pistoli „uklidil“, vysvětloval, že mu tehdy Janina dcera řekla, že se asi něco stalo.

Dokazování pokračuje.