Podle státní zástupkyně  tehdy kolem půl páté v noci vylezli po přinesených žebřících ze zámeckého parku na terasu. Rozbili sklo bočních dveří, autogenem rozřízli mříž a v zámku vypáčili a vykopli dveře čtyř místností s vystavenými exponáty.  Z vitrin sebrali mj. důstojnický kabátec, důstojnický kord, dvě šavle, vyznamenání atd. Majiteli Karlu Schwarzenbergovi tak měli způsobit škodu za 8 510 000 korun. Na zařízení napáchali škodu za 113 600 Kč. Když byli vyrušeni alarmem, utekli. Na místě zanechali nářadí.

Jak jsme uvedli, vloupání oba obvinění popřeli. Vojtěch P. k jeho DNA na zajištěném nářadí a k jeho pachové stopě na  laně  u žebříku na hradbě a na pákovkách na terase zámku řekl, že mohlo jít o jeho věci, které někdo užil ke krádeži – má v Mirovicích volně přístupný  domek  se   zahradou, v němž podobné nářadí měl. Byl mu opakovaně vykraden, což prý policii oznámil.

Milan D. vloupání do zámku  „směroval" na jistého Roberta, který se mu prý opakovaně zmiňoval, že by chtěl odtud ukrást nějaké věci, a pak si od něho půjčil autogen, který mu vrátil v červnu 2010. Kde viděl meč nebo šavli, k tomu se odmítl vyjádřit. Jeho pachová stopa byla nalezena na látkové tašce zajištěné na místě.
Viktor P. (33), který je v tom᠆to hlavním líčení obžalován „jen" z vloupání do zlatnictví Alberta v Příbrami, k vloupání na zámek řekl jenom, že mu jistý Stanislav S. přinesl pruhy červeno-zlaté látky a chtěl, aby z nich vypáral nějaké kovové nitě, že je to pro něho moc pracné. Tak je páral, dával do pytlíků a dal mu je za pervitin. Později mu prý pan S. přivezl ještě nějaké kamínky.

Včera soud začal vyslýchat svědky. První  byl eskortován z výkonu tříletého trestu za krádeže. V přípravném řízení mimo jiné vypověděl, že slyšel, že to vloupání udělal Vojta ještě s někým. Včera už si na nic nepamatoval. O té akci se prý  jen něco doslechl, co mu řekla policie, a asi ještě od někoho, ale nevzpomíná si, od koho. Nevzpomíná si, u koho viděl rozstříhané kousky látky (na policii řekl, že u Viktora, bratra obžalovaného P.), nepamatoval se ani, co uváděl o vztahu bratrů, tedy že spolu moc nevycházejí, že se pohádali. Je mu prý líto, ale opravdu si na nic nevzpomíná…

Další svědek už se pamatoval dobře – kastelán zámku Orlíku. Opakoval, že ho tehdy ráno probudil telefonát z PCO, že na zámku byl narušen bezpečnostní systém.  Když tam se synem během asi deseti minut přijeli, v objektu se svítilo. Otevřel hlavní dveře, odkódoval systém a zjistil stopy vloupání. Na místě našli krumpáč, pajsr a další věci, dveře byly vykopnuty, účelová mříž byla upálena autogenem…

Podle kastelána zloději zámek dobře znali. Myslí si, že museli být nejméně dva, protože jeden by se nestačil vracet pro ukradené věci a odnést i autogen – celá akce jim musela trvat jen oněch asi deset minut.
Slyšen měl být i jeho syn, který s ním onu noc jel na zámek, ale otec ho omluvil pro nemoc.

Vojtěch P. na jeho osobním slyšení trval a odůvodňoval to údajným vyjádřením tohoto svědka, že onoho Roberta zná, a že mu prý řadu let opakoval, že si jednou ze zámku odnese kord s brilianty. Ten pak taky skutečně zmizel.

Zmíněný Robert se ke včerejšímu jednání omluvil, některé svědky se nepodařilo sehnat. Z listin předseda senátu konstatoval z trestního rejstříku obžalovaných, že Vojtěch P. byl čtrnáctkrát soudně trestán, Viktor P. dvanáctkrát, Milan D. devětkrát.

Hlavní líčení bylo odpoledne odročeno.