31. ledna 2005 naložil v Praze do auta 21letou prostitutku, odvezl ji k Hostům na Českobudějovicku a několik dnů ji držel v poutech a pod drogami v mobilní stavenní buňce a vynutil si na ní opakovaně pohlavní styk. V květnu přinutil bitím k pohlavnímu styku 32letou stopařku u Vítova a 19letou studentku u Lešan.

Miroslav Š. tvrdil, že šlo o dobrovolný styk, ani té první ženě v odchodu z buňky prý nebránil.

Krajský soud ho uznal vinným třemi trestnými činy znásilnění, v prvním případě se způsobením těžké újmy, a trestným činem zbavení osobní svobody, a uložil mu úhrnný trest oněch osm let. Uložil mu také ústavní ochranné léčení sexuologické. Vrchní soud v Praze jeho odvolání zamítl.

Ještě jedna

V minulém roce Miroslav Š. zaměstnal pro změnu plzeňské soudy, které se zabývaly případem znásilnění a zbavení osobní svobody, jichž se měl tento deviant dopustit 6. ledna 2005, tedy předtím, než byl vynesen rozsudek v Českých Budějovicích.

Okresní soud v Plzni tento skutek označil za pokračující trestný čin, za jehož další dílčí útoky byl obviněný potrestán jihočeským soudem, a za všechny dohromady mu uložil společný úhrnný trest odnětí svobody na dvanáct let a ochranné ústavní léčení. Krajský soud v Plzni rozsudek zrušil a Š. odsoudil jen za skutek z onoho ledna 2005, a to na tři a půl roku. (Českobudějovický ortel ovšem nadále platí.)

Obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Mínil, že mu neměl být ukládán trest samostatný, ale souhrnný k činům, za něž byl odsouzen v jižních Čechách, případně mělo být od nového trestu upuštěno s tím, že ten už pravomocný je dostačující. Rovněž nejvyšší státní zástupkyně mínila, že plzeňský soud měl ukládat souhrnný trest.

Ke stejnému závěru dospěl i NS a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému rozhodnutí.