Jejich šetření vyústilo v obžalobu Hedviky N. (50) a Jana Š. (49), bývalých pracovníků českobudějovického střediska ÚAMK, a. s., z trestných činů nekalé soutěže.

„Veš“ v kožichu?

Jsou viněni z toho, že přes povinnost ze zaměstnaneckých smluv nevykonávat jakoukoliv práci, jež je předmětem činnosti společnosti ÚAMK, založili 19. září 2005 soukromou autoškolu jako společnost s ručením omezeným s adresou shodnou se střediskem ÚAMK.

Tam pak podle obžaloby provozovali shodnou činnost s předmětem podnikání svého zaměstnavatele. S využitím znalostí a kontaktů z ÚAMK získávali uchazeče o výuku v jejich autoškole a zapisovali je do kurzů společnosti.

Od září do listopadu 2005 tak výukou a pořádáním školení pro podniky, údajně objednávaných u ÚAMK a „přesměrovávaných“ na soukromou autoškolu, způsobili na majetku ÚAMK škodu, kterou tato organizace vyčíslila na téměř 900.000 korun.

Hedvika N. pak je obžalována i z porušování povinnosti při správě cizího majetku, když jako vedoucí střediska ÚAMK umožnila zmíněné autoškole, kde byla současně jednatelkou, užívat prostorů v objektu ÚAMK, jeho vozového parku a trenažeru bez placení nájemného.

Obvinění uváděli, že popudem k založení s. r. o. byla nespokojenost s platy a vybavením autoškoly ÚAMK a existenční nejistota, signalizovaná z ústředí. Proto dali výpovědi s obvyklou lhůtou, založili vlastní společnost a práci v ní nabídli i některým dalším, kteří prý už stejně chtěli z ÚAMK odejít. Založení autoškoly vedoucí střediska nadřízeným v Praze neoznámila.

Byli prý v nájmu

K umístění společnosti do prostor ÚAMK vypověděla Hedvika N., , že tu bylo dost místa a centrála v Praze tlačila střediska ke zvyšování rentability mj. pronájmy. Byla oprávněna uzavírat smlouvy a podepsala je jako pronajímatelka také s jejich autoškolou, když za nájemce se podepsal druhý jednatel s. r. o., spoluobviněný Jan Š.

Koncem září 2005 pak podle obžalované obdobně uzavřeli vlastní nájemní smlouvy, jejichž jedno paré prý založila do šanonu nájemních smluv ÚAMK a informovala o tom účetní. Ta pak měla z této smlouvy fakturovat nájemci za prostory i vozidla, ale nedělala to.

Pro jejich soukromou autoškolu prý učitelé ÚAMK pracovali na dohodu ve svém volnu. Společnost žáky získávala inzercí, dělala nábor na školách, řada zájemců se také obracela přímo na jednotlivé učitele. Také firmy měly údajně zájem o konkrétní školitele a nezajímalo je, jaká společnost je dodá.

Při podrobném dotazování vyšlo najevo, že v kritické době seděli jednatelé soukromé školy a vedoucí střediska ÚAMK v jedné kanceláři.

Ve vozových listech (knize jízd?) nebylo rozlišováno, zda v autě jede žák autoškoly ÚAMK, nebo soukromé s. r. o. Při porovnání s matričními knihami jednotlivých subjektů to prý ale podle obviněných měla rozčlenit účetní a příslušné částky rozúčtovat.

V tom, že svou společnost pojmenovali podle bývalého názvu autoškoly ÚAMK, prý určitě nebyl záměr „parazitovat“ na známém pojmu, který býval umístěn například na autech ÚAMK, než od něj společnost ustoupila.

Ve středu soud slyšel svědky z vedení ÚAMK, a. s. Uvedli, že účetní českobudějovického střediska jim tehdy poskytla doklady o užívání prostor střediska bez nájemní smlouvy, zneužívání vozidel ÚAMK k výuce žáků jiného subjektu atd. Po prověření byla s Hedvikou N. okamžitě rozvázána pracovní smlouva. Tehdejší člen představenstva uvedl, že obviněná při jednání řekla, že škodu po vyčíslení uhradí.

Shodně s tehdejší výkonnou ředitelkou ÚAMK, a. s., potvrdili, že prioritním úkolem vedení středisek bylo objekty obsadit nájemci, ale s podnikáním konkurenční autoškoly, „nota bene s jejich prostředky“, by představenstvo určitě nesouhlasilo.

Korunní svědkyně

Svědčila také zmiňovaná tehdejší účetní. Připustila, že o zneužívání vozidel věděla od září, ale tehdy prý nevěděla, komu by to v Praze mohla oznámit.
V přípravném řízení popsala podrobně, jak koncem září omylem otevřela dopis došlý na adresu jejich sídla pro autoškolu s názvem, o němž věděla, že byl užíván ÚAMK, a z obsahu – výpisu z rejstříku – zjistila, že vedoucí střediska a vedoucí autoškoly si založili s. r. o., jejíž jsou jednateli. Oba ji pak o založení informovali.

Později pak svědkyně zjistila, že zájemci o kurzy, kteří se přihlásili na adrese ÚAMK, byli zapisováni do matriční knihy konkurenční autoškoly, a že výuka probíhala ve vozidlech ÚAMK. Doklady o tom včetně kopie matriční knihy oné soukromé společnosti pak předala v Praze.

Uvedla, že žádné nájemní smlouvy s novou autoškolou k zaevidování nedostala, viděla je až na policii. Podrobně vypovídala mj. o přeložení kontaktní linky na ÚAMK do kanceláře jednatelů s. r. o. Přihlášky, které zájemci donesli do kanceláře ÚAMK, předávala obviněnému Janu Š., který je zapisoval do matriční knihy.

K tomu jako listinný důkaz konstatoval soud přihlášku žáka, na níž bylo přeškrtnuté razítko autoškoly ÚAMK a pod ním bylo otištěno razítko nové společnosti…

Hlavní líčení bylo odročeno.