2. března 2002 kolem 0.15 hodiny v Čechově ulici v Písku dvakrát bodl nožem tehdy 20letého Michala Cízla. Jedna rána zasáhla srdce, druhá podbřišek. V následné potyčce Vaněček bodl do stehna i Cízlova kamaráda Martina Luska, který se mu snažil nůž odebrat.

Cízlovi zachránila život rychlá chirurgická pomoc.

Byl sám napaden?

Obviněný tvrdil, že nikoho nepobodal.

Sám prý byl napaden skupinou mladíků. To mu potvrzovali dva kamarádi. Poškozený se na nic nepamatoval, jeho napadení popisoval jako svědek Lusk.

Krajský soud uznal v červenci 2005 Vaněčka vinným a uložil mu trest odnětí svobody na deset let. Vrchní soud v Praze věc vrátil první instanci, aby k objasnění motivu činu mj. dále zkoumala osobnost obviněného.

Po doplnění znaleckým posudkem soud v srpnu 2006 rozhodl stejně a Vrchní soud tentokrát odvolání Jiřího Vaněčka zamítl.

Nejvyšší soud ČR (NS) však loni rozsudek zrušil.

Uložil soudu zabývat se motivem obžalovaného k útoku. Měl objektivizovat podnapilost obviněného a poškozených v době činu. NS se pozastavil nad tím, že by obviněný, do doby činu bezúhonný a beze sklonů k agresivnímu chování, vyšel k očekávání taxi z baru na ulici a zde bez j zjevného důvodu napadl jemu zcela neznámého člověka.
Krajský soud pak letos v květnu do dalším doplnění dokazování vynesl dotřetice stejný ortel.

„Jisté je, že k pobodání došlo, když byl s poškozeným jen obžalovaný. Pokud pak někdo zaútočí tak, že zarazí celou čepel nože do hrudníku, musí vědět, že takto zraněnému hrozí smrt. A s tím musel být srozuměn i obžalovaný,“ uzavřel předseda senátu.

Jiří Vaněček se na místě odvolal. Je názoru, že krajský soud nesplnil naznačené pokyny NS. Noví svědkové, kteří byli v Českých Budějovicích slyšeni, podle něho prokázali, že byl tehdy napaden skupinou útočníků a že se bránil.

Poznamenejme, že v jejích výpovědích krajský soud shledal závažné rozpory, které je znevěrohodňují

V právní moci

Vrchní soud odvolání obžalovaného zamítl.

Má zato, že první instance se s připomínkami dovolacího orgánu vypořádala bezezbytku.

Soud vyzdvihl mj. zjištění českobudějovického senátu o tom, že napadený Cízl není osobou agresivní. Obžalovaného pak znalci charakterizovali jako člověka sebestředného, podezíravého, vzdorovitého, s tendencemi poučovat druhé. V zátěžových situacích je jeho sebeovládání snížené.

Cízla napadl nečekaně, poškozený se nestačil bránit. Mohl volit, kam bodne. Pokud pak zaútočil na oblast těla, kde je uloženo srdce, musel být minimálně srozuměn s možným těžkým následkem.

Po příjezdu policie se z místa snažil vytratit. Tak se nechová člověk, který byl někým napaden, připomněl Vrchní soud další poznatek z odsuzujícího rozsudku.
Ten je tedy pravomocný. Lze ovšem očekávat, že Jiří Vaněček podá dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.