V křižovatce s ulicí Sokolskou předjížděl VW Passat rychlostí přes 80 km/h, když se v protisměru objevil Peugeot 405. Kvůli malé vzdálenosti mezi vozy se mu nepodařilo zařadit zpět do pravého pruhu a ve smyku do peugeotu narazil.

Na situaci reagoval prudkým brzděním řidič předjížděného passatu a i tento vůz ve smyku narazil do peugeotu. Bora pak už zase v pravém pruhu „oklepala“ zaparkované tři fabie, avii a nissan. Pět osob bylo zraněno.

Okresní soud v Českých Budějovicích uznal pana Jana vinným trestným činem ublížení na zdraví a uložil mu rok podmíněně na 18 měsíců a zákaz řízení na dva a půl roku.

Obžalovaný se odvolal. Mínil, že soud prvního stupně se zaměřil pouze na důkazy svědčící v jeho neprospěch a opačné bagatelizoval. Shledával rozpory ve výpovědích osádky peugeotu a nedostatky v posudku soudem přizvaného znalce, proti němuž předložil posudek jiného odborníka.

Byl „cvrnknut“?

V zásadě tvrdil, že naopak byl on předjížděn passatem, který se při neúspěšnosti pokusu snažil nacpat zpět za jeho vůz. Přitom do bory „cvrnkl“ a ta se kvůli tomu dostala do smyku. Pokud soudní znalec neshledal na vozidlech žádné stopy takového střetu, pak prý nelze vyloučit, že kontakt byl tak slabý, že nezpůsobil deformaci. K vychýlení jeho vozidla na namrzlé vozovce to ale stačilo.

Krajský soud se po prozkoumání věci ztotožnil s hodnotícími úvahami soudu nalézacího včetně posouzení věrohodnosti protichůdně vypovídajících svědkyň. Za nejspolehlivější byla právem označena výpověď řidičky peugeotu, z níž také okresní soud především vyšel. K obžalovaným tvrzené příčině uvedení jeho vozu do rotace „ťuknutím“ passatu do levé zadní části bory při vracení se do pruhu soud podotkl, že pak by se bora do protisměrného pruhu nenatáčela levým bokem a zádí, jak se stalo, ale naopak.

Také krajský soud shledal, že riskantní dravá jízda pana Jana byla příčinou nehody. Jel rychlostí výrazně přesahující povolené maximum, nadto na namrzlé vozovce, a ještě předjížděl. Porušil tím výrazně povinnosti řidiče a dopustil se tedy žalovaného trestného činu v přísnějším odstavci.

Pokud krajský soud rozsudek první instance zrušil, pak jen proto, aby jej doplnil o povinnost obviněného uhradit zraněné spolujezdkyni z passatu bolestné 63 699 Kč.

Pan Jan podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Namítá údajnou nesprávnost posouzení věci českobudějovickými soudy. Za správné by považoval skutkové zjištění, podle něhož by „jím řízené vozidlo jedoucí jako prvé v pořadí bylo vychýleno ze své dráhy střetem s na něj opakovaně najíždějícím vozidlem VW Passat, načež se dostalo do protisměru, kde došlo k následujícímu střetu s vozidlem zn. Peugeot a dalšími vozidly“. Jestliže odvolací soud konstatuje, že jeho trestní odpovědnost by bylo možno dovozovat i z rychlosti, kterou se na zledovatělé vozovce pohyboval, jedná se podle obviněného o právní závěr nepodložený, neboť z žádného důkazu prý nevyplývá, že samotná rychlost jím řízeného vozidla vyvolala jeho neovladatelnost a následné střety.

Nejvyšší soud po prozkoumání věci uzavřel, že považuje odůvodnění rozhodnutí obou stupňů za logické a přesvědčivé. Námitky nesprávně zjištěného skutkového stavu nenaplňují dovolatelem uváděný dovolací důvod. Hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování. Dovolání pana Jana proto Nejvyšší soud odmítl.