Okresní soud v Prachaticích mu za to uložil trest zákazu řízení na dva roky. Odvolání obviněného krajský soud zamítl. Pan B. nato podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.


Tvrdí, že k jeho stíhání neměly orgány činné v trestním řízení pravomoc. Posuzovaného jednání se totiž dopustil až na území SRN (policejní kontrola proběhla až za hraničním přechodem). Dále soudy nesprávně dospěly k závěru, že dovolatel není držitelem řidičského oprávnění. Jeho průkaz byl prý totiž skartován neoprávněně. Proto nemohl jednat úmyslně a dopustit se tak trestného jednání. Dále argumentoval nepatrnou společenskou nebezpečností svého činu a tedy nedostatkem materiální podmínky trestnosti posuzovaného skutku.


Státní zástupce ve vyjádření uvedl, že obviněný byl odsouzen pro skutek, který páchal 14. října, nikoli pouze v 9.40 hodiny. Přijel na místo kontroly z České republiky. Trestný čin tedy byl spáchán na území ČR. Bezpochyby věděl, že není držitelem řidičského oprávnění; jeho výhrady k postupu orgánů, které rozhodly o odebrání jeho řidičáku, nejsou relevantní.


Nejvyšší soud po prozkoumání věci k námitce údajné nepřípustnosti trestního stíhání českými orgány vzhledem k tomu, že stíhaný skutek nebyl spáchán na území České republiky, zdůraznil, že nepřípustnost trestního stíhání se vztahuje jen na osoby, které jsou vyňaty z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (např. diplomatický zástupce cizího státu) nebo osoby, k jejímuž stíhání nebyl udělen nutný souhlas oprávněného orgánu, (např. jde-li o poslance či senátora). V případě obviněného B. tomu tak není.


Pro úplnost NS zdůraznil, že předtím, než byl obviněný zadržen na hraničním přechodu Strážný, řídil motorové vozidlo též na území ČR (to ostatně výslovně uvádí též v podaném dovolání). O pravomoci českých orgánů činných v trestním řízení, resp. o působnosti českého trestního zákona na posuzovaný skutek, proto nelze už z tohoto důvodu jakkoliv pochybovat. Dovolatel pak zcela pomíjí též ustanovení trestního zákona, podle něhož se podle zákona ČR posuzuje i trestnost činu, který český občan spáchal v cizině.

Jak nemít řidičák

K tvrzení, že se považoval za držitele řidičského oprávnění, NS připomněl zjištění soudů, že obviněnému byl 14. ledna 1986 ze zdravotních důvodů odebrán řidičský průkaz. Přestože byl 17. dubna 1986 lékařem uznán za osobu schopnou řídit motorová vozidla, při následném přezkoušení z předpisů silničního provozu 23. června 1986 neprospěl.


Bylo mu proto doporučeno, aby se podrobil novému výcviku, který však nepodstoupil a o získání řidičského oprávnění již od té doby neprojevil žádný zájem. Proto byl odebraný řidičský průkaz obviněného 18. května 1999 skartován. Je tedy zřejmé, že obviněný více než dvacet let věděl o tom, že není držitelem řidičského oprávnění. Neučinil žádné kroky k tomu, aby je znovu získal, řekl Nejvyšší soud. Přesto 14. října 2006 řídil motorové vozidlo a ostatně, jak vyplývá z vlastní výpovědi obviněného, stejně si počínal i v minulosti.
Dovolání Pavla B. proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.