Tři Slováci, kterým to v létě 2004 nabídl u benzinové pumpy ve Strakonicích Jiří G. (46), na to každopádně slyšeli, stejně jako devět jejich krajanů oslovených později na Slovensku. Při podpisu smluv se společností Vin de Savoie na dobu od 4. října do 20. listopadu jen každý musel složit 350 eur zálohy na ubytování, a už se mohlo jet.


Ale ouha, něco se do toho připletlo. Pan G. natěšeným brigádníkům zavolal, že se rozbil autobus, pak zase že vinař objednavatel se zabil při autonehodě, posléze že už jim veze z Francie peníze zpátky. Nakonec jim řekl, že mu na rakouských hranicích celníci peníze sebrali. Nedočkali se jich dodnes.
Pan G. se zato dočkal trestního stíhání.

On přece nic . . .

Před strakonickým soudem vyprávěl, že od roku 2003 pracoval ve Francii u hraběte Valoise jako osobní strážce a řidič. Od něho dostal kontakt na pana Furniera, shánějícího brigádníky na sklizeň hroznů.


Po návratu do Čech prý vinaři shánění lidí odmítl, ale číslo na něho dal nějakému panu Krejčímu, který se o práci ve Francii zajímal. Ten pak ty brigádníky sháněl a on ho zkontaktoval i s těmi zájemci od pumpy. Zprostředkovával jim pak i informace od Furniera a i některé od nich vybrané peníze pak zadavateli vozil. Brigádníky z Čech najal ten Krejčí, on pak objednaný počet doplnil svými příbuznými ze Slovenska.


Když Furnier zemřel, chtěl prý objednaným dělníkům vklady uhradit ze svého, ale zaměstnavatel ho přesvědčil, aby tak učinil až z pozůstalosti po Furnierovi, kterou hrabě odkoupil a postupně závazky vypořádával . . .


Poškození „brigádníci“ jako svědkové uvedli, že s nimi jednal vždy pan G. Tomu také předávali „zálohy“.
Z listinných důkazů soud konstatoval jednotlivé smlouvy, z nichž některé podepsal nějaký Krejčí jako příjemce zálohy (aniž by s ním poškození jednali), na dalších je podpis obžalovaného.

Podvod!

Interpol sdělil, že Vin de Savoie žádné česáče hroznů nenajímá. Policii ve Strakonicích se zmiňovaného Krejčího nepodařilo ztotožnit; z centrální evidence obyvatel vyplynulo, že známý pobyt na území ČR ukončil 6. prosincem 2004.


Okresní soud uzavřel, že pokud ve věci figuroval „Krejčí“, muselo to být „na objednávku“, po dohodě s hlavním pachatelem podvodu Jiřím G. Pokud pak se za něho podepisoval na smlouvy někdy i jeden z „brigádníků“, vysvětlil to soud přesvědčovacími schopnostmi obžalovaného. Neuvěřil tomu, že by snad i sám pan G. byl podveden někým neznámým z Francie.


Soud uzavřel, že obžalovaný podvedl dvanáct lidí a způsobil jim škodu celkově za 130 956 korun.

Padělání k tomu

Soudil ho zároveň i za „manévr“ s odprodáním citroënu z majetku leasingové společnosti třetí osobě, přičemž v technickém průkazu začernil zápis pravých údajů o vlastnictví vozidla. (Za podvod vůči leasingovce – uzavření smlouvy s úmyslem nesplácet – byl už ostatně pravomocně potrestán. Nedoplacený leasing je pak po něm exekučně vymáhán, ale žádný postižitelný majetek u něho nebyl nalezen.) V tomto případě ho soud uznal vinným paděláním a pozměňováním veřejné listiny. Za oba skutky mu uložil trest odnětí svobody na dva a půl roku do věznice s dozorem.


K odvolání obžalovaného toho krajský soud změnil v rozsudku jen popis skutku v případě oněch brigádnických smluv s tím, že obžalovaný jejejich uzavření „obstaral“. V ostatním ponechal rozsudek první instance nedotčen.


„Obžalovaný je typem člověka, který dostane nápad, kdykoliv nutně potřebuje peníze,“ řekl předseda senátu v odůvodnění. „Tentokrát snad využil nějakých kontaktů, snad toho, že ve Francii pracoval, a myšlenka se zrodila . . .“ Podle senátu je až zarážející, jak pan G. přišel s notným zpožděním s tak absolutně nevěrohodnou verzí dvou nezjištěných osob, které prý to všechno měly zajišťovat. Z podvodného jednání ho usvědčuje i jeho další počínání – tvrzení smyšlených údajných příčin, proč že ke slibovanému odjezdu nedošlo.


V případě prodeje auta pak soud neuvěřil tomu, že by obviněný nevěděl, co je to leasing. „Nelze akceptovat, že se domníval, že auto je jeho, že neznal podmínky nájemní smlouvy,“ řekl předseda senátu. Obdobně je nepravděpodobné, že by nějaká jiná osoba začerňovala údaje o vlastníkovi v technickém průkazu onoho C 3. Krajský soud v tomto skutku spatřuje podvodné jednání obžalovaného vůči muži, jemuž toto auto prodal, ale právní hodnocení první instancí – padělání a pozměňování veřejné listiny – je zcela v souladu se zjištěným skutkem.
Rozhodnutí krajského soudu je pravomocné.